26 C 202/2021-53 — Obvodní soud pro Prahu 2

1.Žalobce se svou žalobou ze dne [datum] domáhá zaplacení celkem částky 487.697 Kč. Svou žalobu odůvodnil tím, že byl účastníkem trestního řízení proti [jméno] [příjmení] a to v postavení poškozeného. V důsledku promlčení trestního stíhání bylo řízení zastaveno a žalobce jako poškozený nebyl v rámci trestního řízení, do kterého se přihlásil, odškodněn. V předmětném řízení došlo k průtahům. Žalobce proto uplatnil u žalované svůj nárok na náhradu škody a nemajetkovou újmu z tohoto dlouhotrvajícího řízení. Žalobkyně uznala nárok žalobce týkající se nesprávného úředního postupu a za délku řízení zaplatila částku 113.533 Kč, kterou také zaplatila. Nyní žalobce žádá zbývající částku a to 144.697 Kč. Dále žádá, aby mu byla přiznána náhrada škody z důvodu, že právě v důsledku zastavení trestního stíhání mu nebyla v rámci trestního řízení přiznána škoda ve výši 143.000 Kč a dále žádá za to, že nebylo vydáno odsuzující rozhodnutí částku 200.000 Kč. 2. Žalovaná nesouhlasila se žalobou, když ve své obraně k žalobě uvedla, že zadostiučinění, které bylo žalobci za dlouho trvající řízení zaplaceno, považuje za dostatečné a adekvátní a dále nesouhlasila s tím, že by měla povinnost a odpovědnost za vzniklou škodu ve výši 143.000 Kč to je, že vlivem dlouhotrvajícího řízení se stal nárok žalobce na náhradu škody proti škůdci nevymahatelný. Dále nesouhlasila s tím, že by měl žalobce nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 200.000 Kč za psychickou újmu, za konečný výsledek věci, který byl způsoben liknavostí soudu. 3. Mezi účastníky nebyl sporný průběh trestního řízení, které bylo zahájeno [datum], dne [datum] byla podána obžaloba. Žalobce se připojil k náhradě škody v trestním řízení dne [datum] a to ve výši 309.050 Kč. Poté se konala hlavní líčení, která vyústila dne [datum] ve vyhlášení rozsudku. K odvolání byl odvolacím soudem rozsudek dne [datum] zrušen a věc byla vrácena státnímu zástupci k došetření. [ulice] obžaloba byla podána dne [datum]. Usnesením ze dne [datum] bylo trestní stíhání obžalovaného zastaveno pro promlčení. Odvolací soud dne [datum] zrušil rozhodnutí a soudu uložil, aby věc znovu jednal a rozhodl. Poté proběhlo několik hlavních líčení a [datum] byl přibrán do řízení znalec z oboru kybernetika. Znalecký posudek byl předložen [datum] a [datum] byl obžalovaný obžaloby zproštěn. Toto rozhodnutí bylo zrušeno odvolacím soudem dne [datum]. Poté byl vypracován znalecký posudek dne [datum] a po něm vyhlášen zprošťující rozsudek. Tento rozsudek byl dne [datum] odvolacím soudem zrušen. Poté [datum] byl přibrán znalecký ústav k vypracování znaleckého posudku a [datum] byl vyhlášen odsuzující rozsudek. Odvolací soud z [datum] vyhlásil rozsudek, kterým obžalovaný obžaloby v části zproštěn a v části bylo trestní stíhání zastaveno z důvodu promlčení. Celkem řízení ve vztahu k žalobci trvalo 11 let a 11 měsíců. 4. Žalobce žádá touto žalobou celkem 3 nároky – 1) náhradu nemajetkové újmy z důvodu dlouhotrvajícího řízení, 2) náhradu skutečné škody ve výši 143.000 Kč a 3) náhradu nemajetkové újmy za to, že obžalovaný nebyl v trestním řízení odsouzen, nedosáhl proto žalobce náhrady škody po škůdci. 5. Po právní stránce posoudil soud věc následujícím způsobem: Podle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen zákona) stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle § 31a odst. 1 bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 212 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stavení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, který přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení, e) významu předmětu řízení pro poškozeného. 6. V daném případě je soud toho názoru, že za takto dlouhé trestí řízení, které ve vztahu k žalobci trvalo téměř 12 let, by nemajetkovou újmu nebylo možné odčinit jinak, než v penězích, proto by konstatování porušení práva poškozeného nebo omluva nebyla dostačující. Konečně i žalovaná přistoupila v rámci předběžného projednání nároku také k finančnímu zadostiučinění. Soud základní částku stanovil za 1 rok řízení s tím, že prvé dva roky v poloviční částce 16.000 Kč a to z důvodu, že řízení trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu a přihlédl k celkové délce řízení. Základní částka pak byla stanovena na 174.663 Kč. Soud se zabýval po takto stanovené základní částce jednotlivými kritérii. Soud posoudil složitost řízení (§31a odst. 3 písm. b) a dospěl k závěru, že řízení bylo enormně složité, když po skutkové stránce bylo třeba provádět rozsáhlé dokazování, výslechy svědků, listinnými důkazy a několikerým znaleckým zkoumáním, proto také rozhodnutí soudu I. stupně nebylo napoprvé ani napodruhé potvrzeno odvolacím soudem, respektive byla věc vrácena do konce až do přípravného řízení a k dalšímu dopracování. Za tuto složitost soud základní částku snižuje stejně tak jako žalovaná o 35%. Jednání poškozeného nemělo žádný význam na délku řízení, respektive žalobce se nijak nepodílel na délce tohoto řízení. V postupu orgánu veřejné moci během řízení, nedocházelo k výrazné nečinnosti. Trestní stíhání probíhalo i v období, kdy na území České republiky byla nestandardní situace v důsledku rozšíření nákazy COVID-19, což se také odrazilo na délce tohoto řízení, které skončilo až v listopadu roku 2020 a zasáhlo tak do covidového období (rok 2019 – 2022). 7. Význam řízení pro žalobce soud posoudil jako standardní, navíc měl žalobce i možnost domáhat se náhrady škody v rámci civilního řízení, které však žalobce nevyužil. Přihlásil se se svým nárokem do trestního řízení, musel tedy čekat na výsledek tohoto řízení. Z toho důvodu základní částku ani nesnižuje, ani nezvyšuje. 8. Ze všech výše uvedených důvodů, poté, co soud posoudil věc podle kritérií stanovených v § 31a zákona, dospěl k závěru, že částku 174.663 Kč je třeba snížit o 35% to je 61.132 Kč a částku, kterou by soud přiznal (Kč 113 531), již přiznala žalovaná v rámci předběžného projednání, proto již ve zbývající části týkající se této náhrady nemajetkové újmy soud pro nedůvodnost zamítl. 9. K dalšímu nároku žalobce na zaplacení částky 143.000 Kč představující částku, která nebyla v důsledku průtahů v řízení žalobci trestním soudem přiznána, uvádí soud následující: Soud posoudil věc dle § 26 zákona ve spojení s § 442a násl. občanského zákoníku (účinného v době zahájení řízení, to je v roce 2006) podle kterého je třeba, aby pro účely náhrady škody byly splněny tři podmínky – a) existence nesprávného úředního postupu nebo nezákonného rozhodnutí, b) vznik škody a c) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody. Žalobce dovozuje vznik škody z nesprávného úředního postupu a tvrdí, že pokud by soud rozhodl včas, odsoudil by obžalovaného a uložil by mu, aby žalobci nahradil náhradu škody ve výši 143.000 Kč. Tato domněnka žalobce nemůže založit odpovědnost žalované za škodu. Nyní nelze předpovědět, jak by rozhodl trestní soud a zda by skutečně částka 143.000 Kč byla žalobci přisouzena. Prvé rozhodnutí ve věci nebylo pravomocné a bylo zrušeno odvolacím soudem. Tedy soud nemůže vycházet z tohoto rozhodnutí. Navíc žalobce tvrdí, že v důsledku dlouhotrvajícího řízení se jeho nárok promlčel. Stal se nevymahatelným, což není pravda, neboť po skončení trestního řízení, se žalobce mohl domáhat svého nároku u soudu v civilním řízení, aniž by se musel obávat námitky promlčení. Po dobu, kdy probíhalo trestní stíhání, do kterého se žalobce řádně jako poškozený se svým nárokem přihlásil, neběžela promlčecí doba. Jestliže žalobce nevyužil tuto možnost, nelze pak dávat k tíži žalované, že žalobce nemohl pro promlčení svůj dluh vymáhat a není ani jisté, zda by u civilního soudu svým nárokem uspěl. Soud se však výší škody a existencí škody nezabýval, neboť zde není dána příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody, tak jak bylo již výše uvedeno. 10.Dalším třetím nárokem žalobce je zaplacení částky 200.000 Kč z důvodu, že žalobci vznikla psychická újma tím, že