27 C 157/2022-59 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal finančního zadostiučinění nemajetkové újmy ve výši 187 150 Kč, která mu vznikla nesprávným úředním postupem v řízení vedeném u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. [spisová značka]. Nesprávný úřední postup soudu spatřoval žalobce v nepřiměřené délce řízení. Uvedl, že v řízení vystupoval v pozici žalovaného a o probíhajícím řízení se dozvěděl dne 18. 1. 2012. Řízení skončilo zastavením dovolacího řízení dne 8. 8. 2022, tj. délka řízení činila 10 let a 7 měsíců. Žalobce poukázal na zrušení prvního rozsudku soudu I. stupně z důvodu procesních vad a na průtahy v řízení. Předmětem řízení byl nárok na zaplacení dlužné částky ve výši 1 500 000 Kč ze smlouvy o půjčce. Řízení se podle žalobce nevykazovalo složitostí, na délce řízení se nepodílel. Žalobce požadoval za každý rok trvání řízení částku 20 000 Kč vyjma prvních dvou let řízení, za které požadoval odškodnění v poloviční výši. V tomto směru poukázal na vývoj inflace a potřebu zvýšit zadostiučinění vymezené Stanoviskem Nejvyššího soudu. Výslednou částku 190 000 Kč žalobce následně zvýšil o 20 % a o dalších 31 % z důvodu inflace, tj. žádal 286 900 Kč. Žalobce uplatnil u žalované svůj nárok na poskytnutí zadostiučinění podáním ze dne 29. 4. 2022. Žalovaná ve stanovisku ze dne 26. 7. 2022 přiznala žalobci odškodnění ve výši 99 750 Kč. 2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Nesporovala skutečnost, že u ní žalobce předběžně uplatnil dne 29. 4 2022 svůj nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 219 999,96 Kč ve smyslu zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) /dále jen OdpŠk/. Žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu a poskytla žalobci zadostiučinění v penězích ve výši 99 750 Kč. Celkovou délku řízení stanovila na 11 let a 3 měsíce, ve vztahu k žalobci na 10 let a 6 měsíců. V řízení rozhodoval soud I. stupně dvakrát a jednou částečným rozsudkem. Odvolací soud rozhodoval taktéž dvakrát. Zrušení prvního rozsudku soudu I. stupně odvolacím soudem mělo negativní vliv na délku řízení. Ve vztahu k žalobci žalovaná shledala důvody pro snížení základní výše zadostiučinění celkem o 30 % z důvodu složitosti řízení, přičemž vyšla ze základní částky 15 000 Kč za rok trvání řízení s výjimkou prvních dvou let, za které byla poskytnuta částka poloviční. Řízení označila za složité po stránce skutkové i procesní. Žaloba byla podána proti dvěma žalovaným, objevily se problémy s doručováním, soud rozhodoval o osvobození od soudních poplatků, o zastavení řízení a v meritu věci ve vztahu ke každému žalovanému zvlášť. Také vyzýval žalobce k doplnění žaloby aj. Žalobce se na délce řízení nepodílel, význam řízení označila za standardní. 3. Soud ve věci postupoval podle ust. § 115a o.s.ř. a rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili. 4. Z listinných důkazů přiložených k žalobě a k vyjádření žalované (email ze dne 26. 2. 2021 od [anonymizováno] [jméno] [příjmení] adresovaný [jméno] [příjmení], kalkulačka inflace z Česku, žádost žalobce o náhradu nemajetkové újmy ze dne 29. 4. 2022 a stanovisko žalované ze dne 26. 7. 2022) a ze spisu Okresního soudu v Děčíně sp. zn. [spisová značka] soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 5. Obsahem spisu Okresního soudu v Děčíně sp. zn. [spisová značka] má soud prokázáno: dne 20. 5. 2011 podal žalobce [jméno] [jméno] proti žalovaným [jméno] [příjmení] a [celé jméno žalobce] žalobu s návrhem na vydání platebního rozkazu o částku 1 500 000 Kč s příslušenstvím z titulu Smlouvy o půjčce, jejímž předmětem bylo poskytnutí této finanční částky, v žalobě požádal žalobce o osvobození osobních poplatků. K pokynu ze dne 3. 6. 2021 soud zaslal žalobci k vyplnění„ Prohlášení o osobních a majetkových poměrech,“ žalobce je vrátil vyplněné dne 20. 6. 2011. K pokynu ze dne 24. 6. soud zaslal žalobci přípis, nechť svá tvrzení ve vyplněném formuláři řádně doloží, dne 12. 7. 2011 žalobce zaslal k žádosti přílohy. Usnesením ze dne 11. 8. 2011 soud žalobci nepřiznal osvobození od soudních poplatků, proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 29. 8. 2011 odvolání. Spis byl předložen Krajskému soudu v Ústí nad Labem dne 2. 11. 2011, ten usnesením ze dne 23. 11. 2011 rozhodl, že se usnesení mění tak, že se žalobci přiznává osvobození od soudních poplatků. Spis byl vrácen soudu I. stupně dne 11. 1. 2012. K pokynu ze dne 2. 2. 2012 soud vyzval žalobce, aby v rámci přípravy jednání objasnil skutkově svá tvrzení v žalobě. Dne 15. 2. 2012 žalobce požádal o prodloužení lhůty. Dne 21. 2. 2012 žalobce sdělil, že na žalobě trvá. Podle doručenek se žalobce o probíhajícím řízení dozvěděl dne 18. 1. 2022, kdy mu bylo doručeno usnesení Krajského soudu týkající se přiznání žalobci osvobození od soudních poplatků. K pokynu ze dne 9. 3. 2012 soud doručoval žalobu žalovanému 1) u jednání v opatrovnické věci konané u Okresního soudu v Děčíně. Dle sdělení ze dne 12. 3. 2012 se žalovanému žalobu nepodařilo doručit. Dále se soud snažil doručit žalobu žalovanému 1) při hlavních líčeních vedených v trestních věcech žalovaného 1) u Okresního soudu v Děčíně, tyto pokusy soud činil až do 17. 10. 2013, kdy nařídil na 10. 3. 2014 jednání. Dne 9. 1. 2014 soud konstatoval, že žalovanému 2) dosud nebyla doručena žaloba a spolu s výzvou k vyjádření tak téhož dne učinil. Žalovaný 2) se vyjádřil k žalobě podáním doručeným soudu dne 30. 1. 2014. Dne 4. 3. 2014 soudu zaslal vyjádření žalovaný 1). K pokynu ze dne 6. 3. 2014 soud vyjádření žalovaných vzájemně přeposlal. Při jednání dne 10. 3. 2014 soud provedl listinné důkazy a vyzval žalobce ke sdělení adres svědků, jednání odročil na 16. 7. 2014. Dne 20. 3. 2014 žalobce sdělil adresy navržených svědků, následně soud pozdržel sdělení k jeho žádosti o součinnost. K pokynu ze dne 19. 5. 2014 soud nařídil na 17. 6. 2014 jednání, na to právní zástupce žalobce požádal o jeho odročení. K pokynu ze dne 22. 5. 2014 soud jednání odročil na 25. 6. 2014. Dne 24. 6. 2014 civilní místopředseda sdělil soudci, že jednání dne 25. 6. 2014 nelze uskutečnit z důvodu školení pracovníků soudu a z tohoto důvodu soud jednání zrušil s tím, že zamýšlené výslechy svědků a žalobce provede na jednání dne 16. 7. 2014, o tom následně vyrozuměl účastníky. Na to právní zástupce žalobce opětovně požádal o odročení jednání z důvodu dovolené právního zástupce. Soud jednání odročil k pokynu ze dne 4. 7. 2014 na 6. 10. 2014. Dne 26. 9. 2014 žalovaný 2) požádal o odročení jednání z důvodu kolize právního zástupce, soud dne 29. 9. 2014 odročil na 28. 1. 2015, žádost byla právním zástupcem žalovaného 2) doložena. Dne 23. 1. 2015 právní zástupce žalovaného 2) opětovně požádal o odročení jednání z důvodu čerpání dovolené, k tomu doložil cestovní smlouvu. K pokynu ze dne 26. 1. 2015 soud jednání odročil na 29. 4. 2015. K pokynu ze dne 27. 2. 2015 soud předvolal k výslechu žalobce a svědky na den 20. 3. 2015, při tomto jednání soud provedl výslech žalobce a dvou svědků. Dne 24. 3. 2015 se žalovaný 2) vyjádřil k provedeným výslechům. To soud přeposlal účastníkům dne 26. 3. 2015. Žalobce se k podání žalovaného 2) vyjádřil dne 7. 4. 2015, žalovaný 2) zaslal své vyjádření dne 15. 4. 2015. Při jednání dne 29. 4. 2015 soud pokračoval v dokazování, v závěru bylo jednání odročeno na 19. 8. 2015 za účelem opakovaného výslechu žalobce a dalších svědků a výslechu žalovaných. K pokynu ze dne 5. 6. 2015 soud vyžádal součinnost u [anonymizována dvě slova]. Svědek se z jednání omluvil podáním ze dne 17. 8. 2015, předtím soud postupně obdržel odpovědi na žádost o součinnost a ty přeposlal účastníkům. Při jednání dne 19. 8. 2015 soud konstatoval, že se k jednání nedostavil řádně předvolaný žalovaný 1). Žalovaný 2) zprostil mlčenlivosti [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [územní celek] a jednání dále odročil na 18. 1. 2016 za účelem pokračování v dokazování a opakovaným předvoláním účastníků a svědků. Dne 2. 9. 2015 soud obdržel zprávu [anonymizována dvě slova]. Dne 12. 10. 2015 právní zástupce žalobce sdělil soudu, že mezi účastníky možná dojde ke smíru, z tohoto důvodu požádal o prodloužení lhůty k vyjádření o možném promlčení do 31. 10. 2015. Dne 13. 10. 2015 soud na žádost odpověděl kladně. Dne 23. 10. 2015 právní zástupce žalobce vypověděl plnou moc. Dne 11. 11. 2015 se soud obrátil na žalobce s dotazem, zda trvá na žalobě. Při jednání dne 18. 1. 2016 soud vyslechl žalovaného 1), svědka, provedl listinné důkazy a v závěru soud vyhlásil rozsudek, kterým žalobu zamítl a žalovanému 1) nepřiznal náhradu nákladů řízení a žalobci uložil povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení žalovanému 2). Podáním ze dne 19. 1. 2016 právní zástupce žalovaného 2) specifikoval výši nákladů řízení. Písemné vyhotovení rozsudku soud rozeslal k pokynu ze dne 4. 4. 2016. Unesením ze dne 7. 4. 2016 soud doplnil odůvodnění rozsudku.