27 C 63/2022-50 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhá na žalované zaplacení částky 50 572,60 Kč s příslušenstvím jako náhrady nemajetkové újmy, způsobené nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobce namítaný nesprávný úřední postup vymezil tak, že se jedná o řízení o žalobě pod sp. zn. [spisová značka] proti rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy ze dne 27. 10. 2017, které bylo skončeno rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2021, doručeným žalobci dne 20. 4. 2021 a k témuž datu pravomocný. Řízení o žalobě trvalo 3 roky 4 měsíce a 28 dnů. Žalobce se správní žalobou domáhal zrušení rozhodnutí [stát. instituce] ze dne 21. 10. 2017, kterým bylo jako opožděné zamítnuto jeho odvolání proti společnému rozhodnutí, které vydal [anonymizována tři slova] [obec a číslo], [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [číslo jednací] [anonymizováno], sp. zn. [spisová značka] [spisová značka] ze dne 11. 7. 2016, jehož předmětem je změna územního rozhodnutí a povolení stavby [anonymizována dvě slova] [ulice] na pozemcích sousedících s pozemkem ve spoluvlastnictví žalobce. Se svou žalobou žalobce nebyl úspěšný. Do rozsudku Městského soudu v Praze podal žalobce kasační stížnost, o které bylo rozhodnuto Nejvyšším správním soudem dne 17. 12. 2021. Žalobce výslovně uvedl, že řízení před Nejvyšším správním soudem nečiní předmětem přezkumu nesprávného úředního postupu. Žalobce uvedl, že řízení pro něj představovalo jdiný způsob, jak moci realizovat ochranu svého vlastnického práva a šlo o řízení pro poškozeného s mimořádně vysokým významem. Žalobce tak požaduje za rok trvání řízení částku 17 500 Kč. Žalobce uvádí, že délku řízení 3 roky 4 měsíce a 28 dnů je možné považovat za zjevně excesivní ve vztahu k neutěšenému stavu správního soudnictví v [obec]. 2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že žalobou uplatněný nárok neuznává. Žalovaná učinila nespornou skutečnost, že u ní žalobce dne 23. 4. 2021 uplatnil nárok na poskytnutí zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka]. Žalovaná stanoviskem ze dne 27. 9. 2021 konstatovala nepřiměřenost délky řízení, peněžitá náhrada však přiznána nebyla. Žalovaná shledala předmětné řízení po skutkové i právní stránce do určité míry složité. Žalovaná poukazuje na vstup žalobce v rámci řízení, který v rámci svých tvrzení pouze se odvolává na vlastní software, jejichž prostřednictvím sleduje vybrané elektronické úřední desky, nic dalšího netvrdil a ničeho dalšího nedoložil. Toto vedlo k neúspěchu žalobce ve sporu. 3. Mezi účastníky bylo v řízení nesporné, že žalobce uplatnil svůj nárok předběžně u žalované podáním doručeným žalované dne 23. 4. 2021. Tato skutečnost však nebyla předmětem dokazování. 4. Z e-mailu pracovnice žalované [příjmení] [jméno] [příjmení] ze dne 27. 9. 2021 vzal soud za prokázané, že pracovnice odboru odškodňování [jméno] [příjmení] zaslala na e-mailovou adresu [email] e-mail, ve kterém sděluje, že ve shora uvedené věci zasílá stanovisko, sp. zn. [anonymizováno] [číslo] z 27. 9. 2021, jako příloha je zde uveden soubor označený jako„ Závěrečné stanovisko [číslo]“ Ze stanoviska žalované ze dne 27. 9. 2021 vzal soud za prokázané, že v tomto stanovisku konstatovala žalovaná porušení práva žalobce na projednání jeho věci v přiměřené lhůtě. 5. Ze spisu Městského soudu v Praze, sp. zn. [spisová značka] vzal soud za prokázané následující. Dne 24. 11. 2017 byla Městskému soudu v Praze doručena žaloba ve správním soudnictví, kterou se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí [stát. instituce], [anonymizována tři slova] ze dne 27. 10. 2017 a dále rozhodnutí [anonymizována tři slova] [obec a číslo] ze dne 11. 7. 2016. Podstatou sporu byl způsob doručení rozhodnutí správního orgánu I. stupně, tedy [anonymizována tři slova] [obec a číslo], a to zda bylo řádně doručeno vyvěšením na úřední desce. Referátem ze dne 29. 11. 2017 bylo účastníkům zasláno příslušné poučení a zároveň byl žalobce vyzván k zaplacení soudního poplatku, soudní poplatek byl zaplacen dne 27. 12. 2017. Zároveň byla žalovaná vyzvána, aby se vyjádřila k předmětné žalobě a to poté ještě znovu opakovaně přípisem ze dne 23. 1. 2018 a dále ze dne 7. 3. 2018 [stát. instituce] se ve věci vyjádřil podáním ze dne 12. 3. 2018 a dne 21. 3. 2018 byl doručen příslušný správní spis, vyjádření žalovaného bylo dne 23. 3. 2018 odesláno žalobci. Dne 14. 5. 2018 se ve věci vyjádřil žalobce, tato replika žalobce byla dne 24. 5. 2018 zaslána žalovanému. Dne 10. 2. 2021 bylo ve věci vydáno usnesení, kterým soud vyzval žalovanou, aby zajistil řádné doručení napadaného rozhodnutí ze dne 27. 10. 2017 a tím odstranil vadu bránící projednání věci, neboť bylo zjištěno, že na předmětné doručence k tomuto rozhodnutí je podpis„ [anonymizováno]“ nikoliv podpis žalobce. Dne 23. 3. 2021 žalovaná zasílá do spisu řádnou do spisu řádnou doručenku o doručení předmětného rozhodnutí a následně dne 31. 3. 2021 je ve věci vyhlášen rozsudek, kterým je žaloba zamítnuta, přičemž Městský soud ve věci dovodil, že v daném případě bylo na místě doručovat veřejnou vyhláškou a ze správního spisu dovodil, že předmětné rozhodnutí bylo řádným způsobem vyvěšeno na úřední desce. Uvedla, že žalobce nepředložil žádné důkazy svědčící ve prospěch jeho tvrzení. Rozsudek byl účastníkům rozeslán téhož dne 31. 3. 2021. Proti tomuto rozsudku byla podána nejprve blankytní kasační stížnost a to dne 3. 5. 2021, dne 10. 5. 2021 byl spis zaslán Nejvyššímu správnímu soudu, který ve věci rozhodl dne 17. 12. 2021 tak, že kasační stížnost zamítl. V rámci svého odůvodnění uvedl, že neshledal důvod k vyslovení závěru nesprávnosti argumentace Krajského soudu, ztotožnil se s hodnocením na závěr Krajského soudu v napadeném rozsudku, které považuje za správné a náležitě vyargumentované, neshledal tak důvod ke zrušení. Spis byl vrácen zpět Městskému soudu v Praze dne 30. 12. 2021 a rozhodnutí nabylo právní moci dne 17. 12. 2021. 6. Při jednání soudu dne 20. 10. 2020 žalobce doplnil skutková tvrzení tak, že soud by měl posuzovat celkovou délku správního řízení, nejenom řízení před soudem, ale i délku předcházejícího správního řízení, přičemž uvádí, že skutková tvrzení ohledně délky tohoto správního řízení byla již součástí žaloby. Soud toto doplnění skutkových tvrzení žalobce posoudil jako návrh na změnu žaloby, když v původní žalobě žalobce jasně vymezil, že za nesprávný úřední postup považuje postup Městského soudu v Praze řízením vedeném o správní žalobě, vedeném pod sp. zn. [spisová značka], které trvalo 3 roky 4 měsíce a 28 dnů. V rámci původní žaloby žalobce žádným způsobem netvrdil nepřiměřenou délku řízení před správním orgánem a neuvedl žádné skutečnosti, týkající se tohoto správního řízení, tedy na základě jakého podání žalobce bylo zahájeno, či od kdy se stal žalobce účastníkem tohoto řízení, jak dlouhou dobu trvalo, ani že v tomto řízení došlo k průtahům. Vzhledem k tomu, že dokazování nutné pro rozhodnutí soudu ve věci již bylo provedeno, soud usnesením ze dne 20. 10. 2022 návrh na připuštění změny žaloby zamítl. 7. Po právní stránce posoudil soud věc následovně: 8. Podle § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. 9. Podle § 2 OdpŠk se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit. 10. Podle § 3 OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily a/ státní orgány, b/ právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, („ úřední osoby“), c/ orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona („ územní celky v přenesené působnosti“). 11. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. 12. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 téhož ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. 13. Podle § 31a odst. 3 OdpŠk v případech