31 C 60/2020-147 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou z 9. 4. 2020 domáhal jako insolvenční správce dlužníka [právnická osoba] odškodnění nemajetkové újmy ve výši 144 000 Kč jakožto zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou žalobci nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Okresního soudu pro Prahu 2 (dále jen„ obvodní soud“) pod sp. zn.: 41 C 427/2009 (dále jen„ posuzované řízení“) s tím, že celková doba trvání řízení v délce více jak 10 let a 8 měsíců je nepřiměřená. Žalobce vystupoval v posuzovaném řízení o zaplacení částky ve výši 79 990,50 Kč taktéž jako žalobce. Uvedl, že délka napadeného řízení nebyla způsobena chováním žalobce. Jednalo se o spor o náhradu škody vzniklé zanedbáním dohledu konkurzního soudu a ikdyž nešlo o řízení jednoduché, celková doba průběhu řízení dle žalobce neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci. Žalobce vyčíslil výši přiměřeného zadostiučinění na částku 144 000 Kč s tím, že za jeden rok řízení nárokoval částku ve výši 15 000 Kč (za první dva roky v poloviční výši). Konečně uvedl, že nárok uplatnil u žalované, ale řízení o jeho předběžném projednání doposud neskončilo. 2. Žalovaná ve svém vyjádření ze 14. 7. 2020 uvedla, že u ní žalobce dne 24. 1. 2020 uplatnil svůj nárok na přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“) ve výši 144 00 Kč, jež mu měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem Obvodního soudu pro Prahu 2 v řízení vedeném pod sp. zn. 41 C 427/2009, původně zahájeneho u Okresního soudu ve Svitavách. Žádosti žalobce bylo částečně vyhověno a žalovaná mu po projednání nároku dne 13. 7. 2020 poskytla relutární náhradu ve výši 84 000 Kč. Co se týká přezkoumaného řízení, lze dojít k závěru, že posuzované řízení mělo pro žalobce nižší význam, neboť vedl řadu dalších sporů, a to v řádech milionů korun, od roku 2005 nevyvíjí žádnou podnikatelskou činnost a sám na sebe podal návrh na zahájení insolvenčního řízení, do něhož se přihlásilo 20 věřitelů s pohledávkami v celkové hodnotě 19 090 914,21 Kč. Stejného nároku se žalobce domáhal z titulu odpovědnosti správce konkurzní podstaty po správci samotném, a to v řízení vedeném u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 7 C 183/2007, kdy po neúspěchu v uvedeném řízení, již nemohl být v nejistotě ohledně výsledku namítaného řízení. Pro snížený význam žalovaná ponížila základní částku o 10 % a pro složitost o 30 %. Závěrem uvedla, že poskytnuté zadostiučinění představuje odpovídající a dostatečnou kompenzaci vzniklé nemajetkové újmy a ve zbytku nárok žalobce nepovažuje za odůvodněný. 3. Zdejší soud rozhodl dne 5. 11. 2021 rozsudkem č. j.: 31 C 60/2020-115, jímž bylo ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze přiznáno žalobci v důsledku plynutí času další zadostiučinění ve výši 15 000 Kč. Rozsudek zdejšího soudu byl však zrušen co do úroku z prodlení z této částky. 4. V podání ze dne 9. 6. 2022 žalovaná sdělila, že k úhradě mimosoudního plnění ve výši 84 000 Kč došlo dne 15. 7. 2020, což stvrdil ve svém přípise i žalobce dne 15. 6. 2022. 5. Z listinných důkazů a z nesporných skutečností zjistil soud tento skutkový stav: 6. Mezi účastníky nebylo sporu, že žalobce u žalované uplatnil svůj nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce posuzovaného řízení dne 27. 1. 2020. 7. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně: 8. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. 9. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. 10. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. 11. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. 12. Žalobce předběžně uplatnil nárok dne 27. 1. 2020, žalovaná plnila dne 15. 7. 2020. Pokud žalovaná plnila žalobci částkou 84 000 Kč, jejíž výše odpovídá částce, jež by žalobci přiznal i soud /základní částka ponížená o 50 % - viz rozsudek zdejšího soudu z 5. 11. 2021 v době, kdy zatím neuplynula 6 měsíční lhůta stanovená v § 15 odst. 1 OdpŠk již dne 15. 7. 2020, nevzniklo žalobci právo na úroky z prodlení, a to ani z těch částek, které jsou z důvodů plynutí času a neskončení řízení soudy žalobci následně přiznány, proto soud žalobu v tomto rozsahu jako nedůvodnou zamítl. Pro úplnost soud uvádí, že k prodlení žalované s náhradou nemajetkové újmy by proto došlo až marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, která začala běžet ode dne uplatnění nároku, tj. dne 27. 1. 2020, a teprve ode dne následujícího po uplynutí lhůty žalovanou stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení, když lhůta šesti měsíců by skončila dnem 27. 7. 2020 (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR z 24. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 2060/2001). 13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř., když žalobce byl úspěšný pouze částečně, avšak rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu. Náklady žalobce jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč a náklady za právní zastoupení ve výši 8 228 Kč. Odměna advokáta byla určena dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), když advokát dle ust. § 9 odst. 4 písm. a), § 7 bod 5 (usnesení Nejvyššího soudu ČR z 29. 1. 2014, sp. zn. 30Cdo 3378/2013) a § 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu vykonal 2 úkony právní služby á 3 100 Kč spočívající v převzetí a přípravě zastoupení a písemném podání ve věci samé. K odměně advokáta dále náleží paušální náhrada hotových výdajů advokáta za každý ze dvou vykonaných právních úkonů 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Soud dále advokátu přiznal dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z její odměny, neboť soudu doložil, že je jejím plátcem. Závěrem soud uvádí, že ve smyslu ust. § 31 odst 4 OdpŠk nemá poškozený právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu. 14. Účelnost žalobcem vynaložených nákladů v řízení podle soudu ohraničuje okamžik, kdy byla žalobci dána žalovanou adekvátní satisfakce. V dalším řízení (následujícím po tomto datu, se totiž žalobci již žádné další satisfakce nedostalo (neuspěl), a proto nelze hledět na v této fázi řízení vykonané úkony právní služby jejím zástupcem (odvolání z 22. 12. 2021) jako na účelně vynaložené (při současné nemožnosti zohlednění neúspěchu žalobkyně – formálně vzato – ve prospěch žalované). 15. Lhůtu k plnění náhrady nákladů řízení i nároku samotného stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu, podléhající zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších právních předpisů a je tak na místě poskytnout žalované lhůtu delší. O povinnosti žalované zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobce bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř.