37 C 54/2021-129 — Obvodní soud pro Prahu 2

I. Základ sporu 1. Žalobkyně se svojí žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala zaplacení částky 2 x 88 000 Kč a 1 x 48 000 Kč (celkem tedy 224 000 Kč) coby zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou správního řízení vedeného Úřadem práce ČR, pobočkou pro hlavní město Prahu (dále jen„ správní orgán I. stupně“) a žalovanou jako odvolacím správním orgánem ve věci jejích žádostí o poskytnutí příspěvku na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením na chráněném trhu práce za 4. čtvrtletí roku 2018 a 1. a 2. čtvrtletí roku 2019. 2. Podstata sporu v projednávané věci tak spočívá pouze v posouzení důvodnosti nároku žalobkyně (ve smyslu naplnění podmínek vzniku odpovědnosti žalované), resp. v otázce posouzení výše přiměřeného zadostiučinění, které by mělo žalobkyni náležet. II. Obsah žaloby a souvisejících vyjádření 3. Žalobkyně ve své žalobě uváděla, že v postavení zaměstnavatele vystupoval jako žadatelka v řízení o žádosti o poskytnutí příspěvku na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením na chráněném trhu práce za 4. čtvrtletí roku 2018 doručené dne 30. 1. 2019 správnímu orgánu I. stupně. Toto řízení bylo ukončeno rozhodnutím Ministerstva práce a sociálních věci ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], kterým bylo rozhodnuto o odvolání proti rozhodnutí Úřadu práce ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací]. Toto rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno dne 16. 9. 2020. Tímto dnem bylo řízení o žádosti také skončeno (dále jen„ Řízení 4Q 2018“). 4. Dále uváděla, že v postavení zaměstnavatele vystupovala také jako žadatelka v řízení o žádosti o poskytnutí příspěvku na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením na chráněném trhu práce za 1. čtvrtletí roku 2019. Toto řízení bylo zahájeno dne 29. 4. 2019 podáním žádosti; ukončeno pak bylo rozhodnutím Ministerstva ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], kterým bylo rozhodnuto o odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Úřadu práce ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací]. Rozhodnutí Ministerstva bylo doručeno žalobkyni dne 24. 9. 2020. Tímto dnem bylo řízení o žádosti také skončeno (dále jen„ Řízení 1Q 2019“). 5. Dále uváděla, že postavení zaměstnavatele vystupovala také jako žadatelka v řízení o žádosti o poskytnutí příspěvku na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením na chráněném trhu práce za 2. čtvrtletí roku 2019. Tato žádost byla doručena Úřadu práce ČR dne 30. 7. 2019; tímto dnem bylo zahájeno správní řízení v předmětné věci. Řízení ve věci žádosti žalobkyně bylo ukončeno rozhodnutím Úřadu práce ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], kterým bylo po zrušení předchozího prvoinstančního rozhodnutí Úřadu práce pro nezákonnost k odvolání žalobce znovu rozhodnuto. Rozhodnutí Úřadu práce bylo doručeno žalobkyni dne 13. 1. 2021. Tímto dnem bylo řízení o žádosti skončeno (dále jen„ Řízení 2Q 2019“). 6. Dle žalobkyně pak Řízení 4Q 2018 trvalo celkem 595 dnů, Řízení 1Q 2019 trvalo celkem 514 dnů a konečně Řízení 2Q 2019 trvalo celkem 533 dnů. 7. Žalobkyně zdůrazňovala, že se správní orgán I. stupně dopouštěl ve všech shora uvedených správních řízení opakovaně průtahů a byl ve věci nečinný. Zároveň žalobkyně uvedla, že se této nečinnosti aktivně bránila. K tomu poukázala na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve kterém soud učinil závěr, že žaloba na ochranu proti nečinnosti Úřadu práce je důvodná a proto uložil Úřadu práce povinnost rozhodnout ve věci předmětné žádosti žalobkyně o poskytnutí příspěvku na zaměstnávání osob se zdravotním postižením. Uvedla přitom, že jakkoliv se řízení vedené před Městským soudem v Praze týkalo pouze průtahů a nečinnosti v Řízení 4Q 2018, ve skutečnosti jeho závěry platí i na Řízení 1Q 2019 a Řízení 2Q 2019. 8. S poukazem na § 13 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“) žalobkyně konstatovala, že ve všech posuzovaných správních řízeních došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nepřiměřené délce těchto řízení. 9. Pokud jde o samotné zadostiučinění, resp. jeho výši, žalobkyně zdůraznila, že se dotčená správní řízení týkaly příspěvku, který má nárokový charakter. Navíc poukázala na čl. 11 Listiny práv a svobod. Žalobkyně tak byla přesvědčena, že mohla legitimně očekávat, že při splnění zákonem stanovených podmínek a v zákonem stanovených lhůtách jí bude příslušná finanční částka řádně přiznána a vyplacena. Poskytováním předmětného příspěvku stát realizuje svou politiku na úseku zaměstnanosti, konkrétně ve vztahu zajištění zaměstnanosti osob se zdravotním postižením, které by bez poskytování příspěvku na zvýšené náklady zaměstnavatelů zaměstnávajících tyto osoby byly obtížně uplatnitelné na trhu práce. Navíc se podle žalobkyně žádosti podané v dotčených řízeních týkaly příspěvku na zaměstnání vysokého počtu osob se zdravotním postižením (OZP), v případě Řízení 4Q 2018 se jednalo o 70 OZP zaměstnanců, z toho 31 zaměstnanců TZP a 39 OZP zaměstnanců stupně 1,2, v případě 1Q 2019 jednalo o 64 OZP zaměstnanců, z toho 26 zaměstnanců TZP a 36 OZP zaměstnanců stupně 1,2, v případě 2Q 2019 se jednalo o 19 OZP zaměstnanců. S ohledem na počty zaměstnanců zaměstnávaných v relevantních čtvrtletích také výše příspěvku (kompenzující žalobkyní již vynaložené zvýšené náklady) byla velmi vysoká. Žádost žalobkyně byla správním orgánem I. stupně nakonec shledána důvodnou v naprosto rozhodné části, kdy žalobkyni byla (opožděně a po průtazích) vyplacena částka ve výši 2 596 180 Kč (v Řízení 4Q 2018), 2 636 185 Kč (v Řízení 1Q 2019) a 143 847 Kč (v Řízení 2Q 2019). Kumulativně se jednalo o částku 5 376 212 Kč. 10. Řízení měla pro žalobkyni mimořádný význam také s ohledem na skutečnost, že bez včasného rozhodnutí Úřadu práce (o přiznání příspěvku a bez následného včasného vyplacení příspěvku) se začala významně zhoršovat finanční stabilita žalobkyně jako zaměstnavatele osob se zdravotním postižením, neboť bez příspěvku na zaměstnávání OZP se výnosnost zakázek, na nichž se podílí zaměstnanci, kteří jsou OZP (více než 90% zaměstnanců poškozeného jsou OZP), propadla až do ztrát. To mohlo vést až k úpadkové situaci žalobkyně, neboť náklady na zaměstnávání OZP jsou (bez příspěvku na zaměstnávání OZP) vyšší, než jsou tržby dosahované z prodeje výrobků a služeb, na nichž se OZP podílí. 11. Žalobkyně se tedy domnívala, že předmětná řízení pro ní byla mimořádně významná také z důvodu, že průtahy v nich zásadně ohrožovaly finanční stabilitu žalobkyně jako zaměstnavatele zaměstnávajícího OZP a byly způsobilé vést až k úpadkové situaci žalobkyně. 12. Konečně v neposlední řadě žalobkyně uvedla, že řízení o přiznání příspěvku je v zásadě věcí nikterak složitou (probíhá s využitím předepsaného elektronického formuláře), správní úřady s ním mají bohaté zkušenosti a nejde proto pro ně o věc novou, již proto, že jde o žádost podávanou opakovaně, po jednotlivých čtvrtletích, ze strany shodných subjektů. Jde o řízení, které by zásadně nemělo trvat déle než po dobu 30 dnů v jednom stupni (s přihlédnutím k ustanovení § 71 odst. 3 správního řádu). Vzhledem k celkové délce řízení je tak dle žalobkyně patrné patrné, že přiměřená délka předmětných řízení byla překročena mnohonásobně. Navíc žalobkyně označila postup správní orgánu I. stupně za hrubě nezákonný (až šikanózní). 13. Závěrem uvedla, že požaduje náhradu nákladů řízení a zadostiučinění za nepřiměřenou délku Řízení 4Q 2018 v částce 88 000 Kč, za nepřiměřenou délku Řízení 1Q 2019 v částce 88 000 Kč a za nepřiměřenou délku Řízení 2Q 2019 v částce 48.000 Kč, aniž by přitom blíže výši těchto částek odůvodnila. 14. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 22. 9. 2021 uvedla, že i s ohledem na zákonné lhůty a základní zásady pro rozhodování správních orgánů je patrné, že drtivou většinu doby, po kterou byla řízení vedena, vyplňovaly průtahy správního orgánu. Žalovaná tak souhlasila, že ve všech posuzovaných správních řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu. Nesouhlasila ovšem s výši požadovaného zadostiučinění, který označila za zcela neadekvátní. Podle ní by bylo namístě za Řízení 4Q 2018 přiznat částku 10 794 Kč až 13 878 Kč, za Řízení 1Q 2019 částku 12 495 Kč až 16 065 K a za Řízení 2Q 2019 částku 11 193 Kč až 14 391 Kč. 15. Žalovaná dále poukázala na to, že žalobkyně ve své žalobě uváděla nepravdivé, resp. nepřesné informace. V této souvislosti poukázala na to, že odvolání proti rozhodnutí Úřadu práce ČR ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], bylo podáno pouze proti výroku II., kterým nebyla žalobkyni přiznána částka ve výši 18 979 Kč. Dále poukázala na to, že odvolání proti rozhodnutí Úřadu práce ČR ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], bylo podáno pouze proti výroku, kterým nebyla přiznána částka ve výši 16 312 Kč. Konečně odvolání proti rozhodnutí Úřadu práce ČR ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], bylo dle žalované podáno pouze proti výroku, kterým nebyla žalobkyni přiznána částka ve výši 19 659 Kč.