37 C 87/2021-119 — Obvodní soud pro Prahu 2

I. Základ sporu 1. Celkem 107 žalobců se svojí žalobou u zdejšího soudu domáhali zaplacení částky 9 272 620 Kč (tj. každý z žalobců se domáhal zaplacení částky 86 660 Kč) coby zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou správního řízení a navazujícího soudního řízení správního. 2. Podstata sporu v projednávané věci tak spočívá pouze v posouzení důvodnosti nároku žalobců (ve smyslu naplnění podmínek vzniku odpovědnosti žalované), resp. v otázce posouzení výše přiměřeného zadostiučinění, které by mělo žalobcům náležet za porušení jejich práva na projednání věci v přiměřené lhůtě. II. Obsah žaloby a souvisejících vyjádření 3. Žalobci ve své žalobě uváděli, že dne 14. 4. 2021 podali žádost o náhradu nemajetkové újmy za průtahy v řízení. Žalovaná přitom ve svém stanovisku ze dne 22. 7. 2021 konstatovala, že došlo k porušení práva ve smyslu § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“), a to sice v souvislosti se správním (a navazujícím soudním řízení), které se týkalo přiznání nároku na doplacení služebního příjmu za službu přesčas konanou v letech 2012 až 2014. 4. Samotné správní řízení bylo v případech všech žalobců zahájeno dne 26. 10. 2015. Správní orgán I. stupně, [anonymizováno] [stát. instituce], pak vydal svá (jednotlivá) rozhodnutí dne 13. 5. 2016 pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [rok] [spisová značka] (dále též„ prvostupňové správní rozhodnutí“); těmito rozhodnutími byly žádosti navrhovatelů zamítnuty. Správní orgán II. stupně, generální ředitel, poté svým rozhodnutím ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] (dále též„ druhostupňové správní rozhodnutí ve věci samé“), vyhověl odvolání všech žalobců proti prvostupňovému správnímu rozhodnutí a přiznal jim nárok na služební příjem za službu přesčas konanou v letech 2012 až 2014. Druhostupňové správní rozhodnutí ovšem neobsahovalo ve výrokové části rozhodnutí výrok o nákladech řízení. Žalobci dne 6. 12. 2016 vyzvali generálního ředitele k bezodkladnému vydání rozhodnutí o nákladech řízení, k čemuž došlo dne 20. 1. 2017, kdy bylo následně navrhovatelům doručeno rozhodnutí generálního ředitele ve věcech služebního poměru ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] (dále též„ první druhostupňové správní rozhodnutí ve věci nákladů správního řízení“) kterým byla účastníkům řízení přiznána náhrada nákladů řízení. V odůvodnění rozhodnutí služební funkcionář uvedl, že účastníci řízení splnili podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení. Nárok na náhradu nákladů řízení uplatnili před skončením řízení a v odvolacím řízení byli úspěšní, neboť prvostupňová rozhodnutí byla v případě všech účastníků řízení zrušena. Vzhledem ke skutečnosti, že druhostupňový správní orgán přiznal žalobcům pouze část náhrady nákladů řízení, na které měli nárok, podali dne 20. 3. 2017 proti rozhodnutí prvnímu druhostupňovému správnímu rozhodnutí ve věci nákladů řízení správní žalobu k Městskému soudu v Praze (dále též„ MS“). Ten pak ve věci rozhodl dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a to rozsudkem, kterým napadené rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil zpět k dalšímu řízení. Dne 9. 3. 2021 bylo navrhovatelům doručeno rozhodnutí generálního ředitele ve věcech služebního poměru ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] (dále též„ druhé druhostupňové správní rozhodnutí ve věci nákladů správního řízení“), kterým byla žalobcům v souladu s právním názorem MS přiznána náhrada nákladů řízení za zastoupení advokátem. 5. Žalobci ve své žalobě zdůraznili, že jak řízení správní, tak i soudní řízení správní před Městským soudem v Praze, bylo zatíženo neodůvodněnými průtahy. Zdůrazňovali přitom, že celková délka řízení byla 5 let a 4 měsíce. První fáze řízení – do vydání prvostupňového správního řízení - trvalo více jak 6 měsíců. Od podání odvolání do vydání druhostupňového rozhodnutí ve věci samé uplynulo více jak 5 měsíců a do vydání prvního druhostupňového správního rozhodnutí ve věci nákladů správního řízení dokonce více jak 7 měsíců. Poté dle žalobců následovaly zcela zásadní průtahy v řízení u Městského soudu v Praze vedeného pod sp. zn. [spisová značka], neboť navrhovatelé podali žalobu dne 20. 3. 2017, nicméně MS v Praze o žalobě rozhodl až 24. 4. 2020 Soudní řízení tedy trvalo více jak 3 roky a 1 měsíc. Od vydání výše popsaného rozsudku MS do vydání druhého druhostupňového správního rozhodnutí ve věci nákladů správního řízení pak trvalo dalších více jak 10 měsíců. Podle žalobců tak lze shledat průtahy na všech stupních, a to jak v řízení před služebním funkcionářem prvního stupně, odvolacím orgánem (resp. před oběma správními orgány), ale i Městským soudem v Praze, u něhož zjevně došlo k těm nejzásadnějším průtahům. 6. Žalobci připustili, že složitost samotné věci nebyla v počátcích zcela zanedbatelná, stejně jako rozsah zjišťovaného skutkového stavu, který byl vzhledem k počtu účastníků řízení poměrně velký, nicméně pouze do vydání druhostupňového správního rozhodnutí ve věci samé. Poté se již řešila pouze výše náhrady nákladů řízení, která nebyla skutkově, ani obsahově nijak složitá a tato v žádném případě nemůže odůvodnit způsobené průtahy, které v právně i skutkově zcela běžné věci, na jejíž vyhodnocení neměl žádný vliv ani počet účastníků řízení, trval od 15. 11. 2016, kdy mělo být součástí rozhodnutí i správný výrok o nákladech řízení do 3. 3. 2021, kdy generální ředitel přiznal navrhovatelům správnou výši náhrady nákladů řízení. V období od 15. 11. 2016 do 3. 3. 2021, kdy se řešila již jen reparace nákladů řízení úspěšných účastníků, se tak nejednalo v žádném případě o složitý případ z hlediska právního posouzení či nutnosti velmi rozsáhlého dokazování, což neodůvodňovalo způsobené průtahy, a to ani po právní, skutkové či procesní stránce. Tato délka byla způsobená pouze opakovanými průtahy způsobenými ze strany odvolacího služebního orgánu a zejména následnou nečinností Městského soudu v Praze. V této souvislosti poukázali žalobci na judikaturu, ze které plyne, že v případě práva na odčinění nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení probíhajících postupně před správními orgány a soudy je nutné tato řízení posuzovat jako jeden celek (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1876/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 1. 2018, sp. zn. 30 Cdo 4728/2017, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2019, sp. zn. 30 Cdo 2836/2017). 7. Dále žalobci zdůraznili, že svým chováním nijak nepřispěli k extrémní délce řízení. Naopa se aktivně snažili odstranit průtahy, když dne 6. 12. 2016 vyzvali správní orgán druhého stupně k bezodkladnému vydání rozhodnutí o nákladech řízení. Pokud jde o význam řízení, resp. předmět dotčeného řízení, k tomu žalobci uvedli, že předmětem daného řízení byla otázka zvýšeného významu řízení. Poukazovali přitom na to, že žádali o přiznání nároku na služební příjem za službu přesčas konanou v letech 2012 až 2014 a následně pak o poskytnutí adekvátní náhrady nákladů řízení. 8. Pokud jde o samotné zadostiučinění, resp. jeho výši, žalobci akcentovali, že každý v řízení vystupoval sám za sebe a ke spojení řízení došlo až v rámci odvolání před služebním funkcionářem druhého stupně, pročež v projednávané věci nelze mechanicky krátit výši zadostiučinění počtem účastníků nepřiměřeně dlouhého řízení. Zároveň uvedli, že pokud jde o služební příjem, který byl žalobcům doplacen, jednalo se ve všech případech o příjem v řádech desítek tisíc Kč (k tomu dodali tabulku s konkrétní výší příjmů jednotlivých žalobců). Zároveň odkázali na rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 18. 2. 2021, č. j. 21 C 48/2020-36, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 5. 8. 2021, č. j. 53 Co 179/2021-64. Pokud žalovaná uvádí, že po vydání druhostupňového správního rozhodnutí ve věci samé šlo„ jen“ o náklady správního řízení, k tomu žalobci zdůraznili, že je třeba přihlížet také k příslušenství a nákladům řízení, které společně tvoří částku, o kterou se předmětné řízení vedlo. K výši přiměřeného zadostiučinění žalobci uvedli, že požadují za první 2 roky řízení částku 20 000 Kč a za další 3 roky a 4 měsíce řízení požadují 66 660 Kč, celkem tedy 86 660 Kč pro každého z žalobců 9. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 17. 12. 2021 uvedla, že nepopírá, že u každého z žalobců došlo k porušení jejích práva na projednání věci v přiměřené lhůtě. Zároveň zdůraznila, že má za to, že poskytnuté zadostiučinění (ve formě konstatování porušení práva) je zcela postačující a žaloba je proto nedůvodná. 10. K významu řízení pro žalobce dále uvedla, že předmětné řízení bylo po většinu své doby pro žalobce řízením s naprosto nepatrným významem. Jednalo se sice formálně o řízení vztahující se k odměně za práci, což by indikovalo zvýšený význam, jak plyne z konstantní judikatury, avšak po majoritní část celkové doby činil předmět řízení toliko nárok žalobců na plnou náhradu nákladů řízení. Význam řízení přitom dle žalované není nem