43 C 103/2021 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala peněžitého zadostiučinění nemajetkové újmy ve výši 200 000 Kč, která jí vznikla nesprávným úředním postupem v kompenzačním řízení vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] (dále jen„ řízení“). Nesprávný úřední postup soudu spatřuje žalobkyně v nepřiměřené délce řízení, jehož soudní část byla zahájena dne 1.4.2016 a ke dni podání žaloby neskončila z důvodu podané ústavní stížnosti. Za počátek řízení žalobkyně označila už okamžik uplatnění nároku u žalovaného dne 1.10.2015. 2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Nesporoval skutečnost, že u něj žalobkyně předběžně uplatnila dne 5.2.2021 nárok na poskytnutí zadostiučinění nemajetkové újmy smyslu zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) /dále jen„ OdpŠk“ /. Žalovaný uvedl, že žádost žalobkyně mimosoudně neprojednal z důvodu absence příslušného spisu. Soud I. stupně i soud odvolací rozhodovaly ve věci dvakrát. O ústavní stížnosti nyní rozhoduje Ústavní soud podruhé. Žalovaný v řízení neshledal nečinnost soudů. Význam řízení pro žalobkyni označil za nízký, jelikož žalobkyně byla v řízení zcela procesně neúspěšná a jednalo se o řízení s předmětem plnění do 50 000 Kč. Ze všech uvedených důvodů žalovaný sporoval existenci odpovědnostního titulu ve formě nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení, neboť celková délka řízení byla dle žalovaného vzhledem k okolnostem dané věci zcela přiměřená. 3. Z listinných důkazů přiložených k žalobě a k vyjádření žalovaného (přípis žalobkyně ze dne 5.2.2021 adresovaný žalovanému) a na základě relevantních listin ze spisu [název soudu] sp. zn. [spisová značka], dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 4. Řízení vedené u [název soudu] bylo zahájeno žalobou podanou žalobkyní dne 1.4.2016 u [název soudu], kterou se domáhala na žalovaném náhrady škody, která jí měla být způsobena v řízení probíhajícím u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Uvedla, že v rámci přípravného řízení u ní byla dne 18.1.2005 provedena domovní prohlídka, při níž jí byly zajištěny finanční prostředky ve výši 24 610 EUR, 292 500 Kč a 400 USD. Žalobkyně, která v předmětném řízení nefigurovala jako obviněná, žádala od konce února 2011 o vrácení zajištěných finančních prostředků. K tomu došlo až na základě usnesení [název soudu] ze dne 2.9.2015. V řízení byla zastoupena [anonymizováno] [jméno] [příjmení], jemuž žalobkyně zaplatila odměnu ve výši 84 591,10 Kč a tuto částku požadovala po žalovaném. K žalobě bylo přiloženo mj. uplatnění nároku na náhradu škody v podobě uhrazených nákladů za právní zastoupení u žalovaného ze dne 1.10.2015. Soud dne 7.4.2016 vyzval žalovaného k vyjádření. Dne 2.5.2016 žalobkyně žalobu doplnila a doplnění soud dne 9.5.2016 přeposlal žalovanému. Žalovaný se ve věci téhož dne vyjádřil. Nárok žalobkyně neuznal. Dne 17.5.2016 soud přeposlal vyjádření žalovaného žalobkyni a žalobkyně podala repliku. Usnesením ze dne 1.6.2016 [název soudu] vyslovil místní nepříslušnost a rozhodl, že po právní moci bude věc postoupena [název soudu]. Proti usnesení se dne 6.6.2016 odvolala žalobkyně. Spis byl s odvoláním předložen Městskému soudu v Praze dne 28.7.2016, který dne 3.8.2016 usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Dne 19.8.2016 podala žalobkyně proti rozhodnutí odvolacího soudu dovolání. Dne 5.9.2016 soud I. stupně vyzval žalobkyni k předložení plné moci zmocňující jejího právního zástupce k podání dovolání. Soud takto učinil z důvodu, že v dovolání bylo uvedeno, že jeho součástí je další plná moc, která však nebyla přiložena. Dne 6.9.2016 žalobkyně sdělila, že původní plná moc obsahuje i zastoupení pro podávání a zastupování v řízení o mimořádných opravných prostředcích. Dne 12.10.2016 byl spis předložen Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o dovolání. Nejvyšší soud dne 29.3.2017 dovolání žalobkyně odmítl. Spis byl zaslán [název soudu] dne 19.4.2017. K pokynu ze dne 10.5.2017 soud vyžádal přílohový spis od [název soudu]. Dne 10.8.2017 nařídil na 27.9.2017 jednání a současně vyzval žalobkyni k doložení všech úkonů právní pomoci, od kterých žalobkyně odvíjí svůj nárok a urgoval zapůjčení spisu. Žalobkyně se dne 14.8.2017 k výzvě soudu vyjádřila. Dne 11.9.2017 soudce požádal právního zástupce žalobkyně o zaslání dokumentu z trestního spisu. Žádosti soudu bylo vyhověno dne 12.9.2017. Dne 20.9.2017 sdělil [název soudu], že spis není možné zapůjčit, nicméně zaslal požadované kopie listin. Na jednání dne 27.9.2017 soud I. stupně provedl listinné důkazy a v závěru jednání odročil na 27.10.2017 za účelem pokračování v dokazování. Dne 29.9.2017 podala žalobkyně své vyjádření k námitkám žalovaného vzneseným při jednání soudu. Dne 6.10.2017 zaslal právní zástupce žalobkyně e-mail soudci. Tímto emailem reagoval na výzvu soudu z téhož dne, kterou byl právní zástupce žalobkyně vyzván, aby předložil příjmový doklad na jistinu žalované částky, resp. doklad o tom, že od žalobkyně přijatou platbu zanesl do své daňové evidence. Předložená kvitance neměla obsahovat údaj o tom, kdy a kde byla žalovaná částka uhrazena. Žalobkyně dne 6.10.2017 obsáhlejším podáním reagovala na výzvu soudu. Dne 10.10.2017 žalobkyně vznesla nový důkazní návrh, a to prohlášení daňového poradce. Na jednání dne 27.10.2017 soud pokračoval v dokazování listinnými důkazy a jednání odročil za účelem vyhlášení rozsudku na 30.10.2017. Téhož dne žalobkyně reagovala na soudem sdělený právní názor. Dne 30.10.2017 soud vyhlásil rozsudek, kterým uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 37 981,90 Kč s příslušenstvím, ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení. Dne 30.10.2017 podala žalobkyně proti rozsudku blanketní odvolání. Písemné vyhotovení rozsudku soud rozeslal účastníkům po prodloužení lhůty místopředsedou soudu dne 23.1.2018. Téhož dne žalobkyně doplnila své odvolání. Dne 2.2.2018 podal odvolání do rozsudku i žalovaný. Soud dne 6.2.2018 vyzval žalobkyni k zaplacení soudního poplatku za odvolání, který žalobkyně uhradila dne 9.2.2018. Dne 15.2.2018 soud zaslal odvolání žalobkyně žalovanému a dne 2.3.2018 zaslal odvolání žalovaného žalobkyni. Žalobkyně se k odvolání žalovaného vyjádřila dne 8.3.2018. Dne 20.3.2018 byl spis předložen s odvoláním [název soudu]. K pokynu ze dne 27.6.2018 odvolací soud nařídil na 24.7.2018 jednání, při kterém rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku o věci samé potvrdil a ve vyhovujícím výroku a ve výroku o nákladech řízení soud rozsudek soudu I. stupně zrušil a vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Na rozsudku soudu I. stupně je u výroku II., tedy co do zamítavého výroku, vyznačena právní moc dne 4.10.2018. Spis byl vrácen soudu I. stupně dne 4.10.2018. Dne 4.10.2018 se žalobkyně vyjádřila k rozsudku odvolacího soudu. Dne 8.10.2018 soud vyjádření žalobkyně zaslal žalovanému. Dne 16.11.2018 soud vyžádal přílohový spis od [název soudu]. Ten mu následně sdělil, že spis nelze zapůjčit. K pokynu ze dne 14.1.2019 soud nařídil na 13.3.2019 jednání. Dne 15.2.2019 žalobkyně navrhla důkazní návrh. Dne 22.2.2019 soud urgoval zapůjčení přílohového spisu. Dne 26.2.2019 soud odročil nařízené jednání z důvodu nepřítomnosti soudce na neurčito. Současně Nejvyšší soud sdělil, že přílohový spis nelze zapůjčit. K pokynu ze dne 21.3.2019 soud nařídil jednání na 29.5.2019. Dne 27.5.2019 žalobkyně požádala o vrácení soudního poplatku za odvolání. Na jednání dne 29.5.2019 soud konstatoval podstatný obsah rozsudku z přílohového spisu. Soud vyzval žalobkyni k prokázání, že žalovanou částku uhradila svému právnímu zástupci a jednání odročil na 21.8.2019 za účelem pokračování v dokazování. Téhož dne žalobkyně předložila soudu důkazy a požádala o zaslání protokolu z jednání. Usnesením ze dne 2.7.2019 Ústavní soud odmítl ústavní stížnost žalobkyně. Usnesením ze dne 15.7.2019 soud vrátil žalobkyni zaplacený soudní poplatek za odvolání. Vrácení soudního poplatku soud uskutečnil dne 12.8.2019. Na jednání dne 21.8.2019 soud pokračoval v dokazování, žalobkyni vyzval k prokázání svých tvrzení a jednání odročil na 8.11.2019. Usnesením ze dne 2.10.2019 soud ustanovil tlumočnici z jazyka vietnamského. Dne 3.10.2019 soud vyzval žalobkyni, aby předložila zproštění mlčenlivosti svého právního zástupce, jelikož bude u příštího jednání vyslechnut jako svědek. Současně vyzval žalobkyni k předložení dalších důkazů. Dne 3.10.2019 žalobkyně vznesla námitku podjatosti ustanovené tlumočnice. Tuto námitku soud přeposlal dne 9.10.2019 tlumočnici a žalovanému. Tlumočnice se vyjádřila dne 13.10.2019. V podání konstatovala, že námitka podjatosti je nedůvodná a ničím nepodložená, ale případně souhlasí s tím, aby soud ustanovil jiného tlumočníka. To soud učinil v usnesení ze dne 25.10.2019, kterým zprostil původní tlumočnici a nově ustanovil jiného tlumočníka z jazyka vietnamského. Tomu dne 2