45 C 105/2021-46 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se domáhal na žalované zaplacení částky 200 000 Kč z titulu nepřiměřené délky řízení, vedeného u [název soudu] pod sp.zn. [spisová značka], v němž se rovněž domáhá zadostiučinění nepřiměřené délky jiného řízení. Kompenzační řízení je dle žalobce zjevně nepřiměřeně dlouhé, přičemž bylo zahájeno dne 31.3.2016 žádostí žalobce o kompenzaci nepřiměřené délky původního řízení u žalovaného a stále trvá. Žalobce shrnul průběh řízení prostřednictvím základních úkonů a konstatoval, že je stiženo průtahy, aniž by tyto jakkoli blíže specifikoval. V současné době se řízení nachází ve fázi dovolacího řízení, a to na základě ve věci již druhého dovolání podaného žalobcem. Žalobce předběžně uplatnil nárok na zaplacení přiměřeného zadostiučinění ve výši 200.000 Kč u žalované dne 11.12.2020. Žalovaná dne 13.5.2021 vydala stanovisko, kterým shledala nárok na náhradu škody za odůvodněný a poskytla kompenzaci ve formě konstatování porušení práva. Tato kompenzace však není dle žalobce dostatečná. S ohledem na to žalobce požadoval, aby soud žalobě vyhověl a přiznal mu náhradu nákladů řízení. 2. Žalovaná neuznala žalobou tvrzený nárok, přičemž potvrdila, že u ní žalobce uplatnil podáním, doručeným žalované dne 11.12.2020 nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 200.000 Kč vzniklou v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce kompenzačního řízení vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Žádost žalobce byla žalovanou jako nedůvodná zamítnuta. Žalovaná stručně shrnula průběh řízení a doplnila, že samotné soudní řízení zatím trvá čtyři roky a dva měsíce. Celé kompenzační řízení trvá pět let a jeden měsíc. Řízení již probíhalo meritorně na třech stupních soudní soustavy a bylo opět podáno dovolání a bude podruhé rozhodovat [název soudu]. V řízení nebyly průtahy na straně soudů, nicméně celkovou délku kompenzačního řízení lze již hodnotit jako nepřiměřenou. Žalobce se na samotné délce soudního řízení v zásadě nepodílel, ale pokud žádá odškodnění za celou dobu kompenzačního řízení, pak je nutno žalobci přičíst k tíži, že žalobu k soudu podal až po více než pěti měsících od uplynutí šestiměsíční lhůty pro projednání nároku u [stát. instituce]. Význam řízení pro žalobce lze hodnotit jako nízký vzhledem k tomu, že v daném případě se jedná o případ tzv. řetězení odškodňovacích řízení, žalobce totiž požaduje odškodnění nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku kompenzačního řízení, jehož předmětem bylo také zadostiučinění za délku soudního řízení. V této souvislosti žalovaná poukázala na rozhodnutí [název soudu] sp. zn. II. ÚS 2577/14, ohledně významu daného typu řízení pak na rozhodnutí NS ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Co se týče žalobcem požadovaného peněžitého plnění žalovaná poukázala jednak na usnesení NS ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], jednak rozsudek NS ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. S ohledem na uvedené žalovaná konstatovala, že došlo k porušení práva žalobce na přiměřenou délku řízení vedeného před [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] a dospěla na základě výše uvedených okolností (s ohledem na zásadně bezprůtahový průběh řízení a s ohledem na podíl žalobce na celé délce a nevýznamnost řízení pro žalobce) k závěru, že toto uvedené konstatování je dostačující formou satisfakce vzniklé nemajetkové újmy bez náhrady v penězích. Na základě shora uvedeného žalovaná navrhla, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítl a přiznal žalované náhradu hotových výdajů. 3. V replice k vyjádření žalované žalobce označil vyjádření žalované za obecně bagatelizující nároky uplatněné z důvodu nepřiměřené délky řízení. Dle žalobce je zarážející, že složka jednající za žalovaného, Ministerstvo spravedlnosti, je„ studnicí“ judikatury, tedy má přístup k informacím, které nemá žádný jiný subjekt, přičemž převážným svých jednáním žalovaný závěry judikatury napříč všemi soudy popírá. Žalobce požaduje kompenzaci za nepřiměřenou délku jiného kompenzační řízení za nepřiměřenou délku řízení, což je extrémní záležitost, neboť takovéto řízení vypovídá o systémovém selhání české justice. V konstantní judikatuře především [název soudu] a ESLP je vyjádřena základní úvaha, že stát musí vyvinout zvláštní péči při zpracování takových kauz, aby nebylo jedno pochybení nahrazováno druhým (v tomto tkví extrém). V této souvislosti odkázal na rozsudky NS ČR sp.zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka] a dále poukázal na judikaturu ESLP (v různých jazykových zněních) ve věci Hajrudinović proti Slovinsku, rozsudek ESLP ze dne 21.8.2015, [číslo] ve věci [příjmení] proti Česká republika, rozsudek ESLP ze dne 8.2.2018, [číslo] ve věci Belperio a Ciarmoli proti Itálii, rozsudek ESLP ze dne 21.12.2010, [číslo] ve věci Frydlender proti Francii, rozsudek ESLP ze dne 27.6.2000, [číslo] či ve věci [příjmení] proti České republice, rozsudek ESLP ze dne 26.5.2011, [číslo]. Žalobce uvádí, že pokud by žalovaný řádně vykonával svou činnost, čerpal z judikatury a tuto ideálním způsobem vykládal, pak by nemohl odmítnout nárok žalobce jako nedůvodný, ale již dávno by mu poskytl relutární náhradu. 4. Ve druhém doplnění žaloby ze dne 6.5.2022 žalobce uvedl, že věc měla pro něj zvýšený význam, a to s ohledem na jeho zdravotní stav, který byl již problematický v průtažném řízení a i tam byl tento zdravotní stav posuzován jako skutečnost, která vedla soud k úvaze o zvýšeném významu věci pro žalobce. Žalobce trpí Alzheimerovou chorobou a je po 2 mozkových příhodách. Alzheimerova nemoc nemá nikdy pozitivní vývoj a je jen o postupné degradaci osoby, přičemž skutečnost, že touto nemocí žalobce trpí vyplývá ze spisu průtažného řízení a jednak ze spisu vedeného u [název soudu] pod sp.zn. [spisová značka]. V této souvislosti žalobce odkázal na rozsudek [název soudu] pod č.j. [číslo jednací], který v bodu 26. Odůvodnění uvedl:„ V projednávané věci vyšel [název soudu] ze zjištění, že žalobce (ročník narození 1950) je od roku 2004 invalidní a trpí Alzheimerovou chorobou. Tyto konkrétní okolnosti případu hodnotil [název soudu] tak, že zdravotní stav žalobce není důvodem pro zvýšení významu řízení, neboť„ žalobce se posuzovaného řízení aktivně účastnil“. [název soudu] však pominul shora citovanou judikaturu soudu dovolacího, ze které vyplývá, že zvýšený význam řízení pro poškozené v případech jejich pokročilejšího věku či zhoršeného zdravotního stavu není dán pouze způsobem jejich vystupování v řízení, nýbrž spočívá v intenzivnějším vnímání nepříznivých dopadů nepřiměřeně dlouhého řízení, a to včetně hrozby, že se nemusí ukončení řízení s ohledem na stáří nebo zdravotní stav dožít. Pokud [název soudu] takto nepostupoval, není jím provedené posouzení předmětné otázky úplné, a tedy ani správné. Tím je ovšem přinejmenším předčasný rovněž závěr [název soudu] o přiměřenosti délky posuzovaného řízení.“ [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] 11. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ ODŠZ“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. 12. Dle § 2 ODŠZ odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. 13. Dle § 3 odst. 1 písm. a), b), c) ODŠZ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti"). 14. Dle § 5 ODŠZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. 15. Dle § 7 odst. 1 a 2 ODŠZ mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo. 16. Dle § 8 odst. 1, 2 a 3 ODŠZ lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhod