45 C 12/2022-53 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 1 000 000 Kč s příslušenstvím. Mezi žalobkyní na straně jedné a žalovanou na straně druhé, byla dne 20. 01. 2020 uzavřena smlouva o správě majetku [číslo] (dále jen jako„ Smlouva o správě majetku“), na základě které žalobkyně žalované poskytla částku ve výši 1.000.000 Kč za účelem jejího dalšího investování žalovanou. S ohledem na to, že žalovaná neplnila své závazky plynoucí ze Smlouvy o správě majetku, zejména tedy přestala žalobkyni vyplácet dividenda v souladu se Smlouvou o správě majetku, obrátila se žalobkyně na žalovanou s cílem vyřešit nastalou situaci smírnou cestou. Žalovaná žalobkyni zaslala dohodu o narovnání původního smluvního vztahu, kterou však žalobkyně nemohla akceptovat, neboť byla pro ni značně nevýhodná. S ohledem na to, že nedošlo k žádné dohodě ohledně ukončení Smlouvy o správě majetku, která by byla pro žalobkyni akceptovatelná, zaslala žalobkyně žalované prostřednictvím jejího právního zástupce, a to prostřednictvím datové schránky dne 29. 04. t.r. výpověď Smlouvy o správě majetku, která byla žalované doručena téhož dne. To vše plně v souladu ustanovením čl. II. odst. 2 písm. d) a čl. III. odst. 1 Smlouvy o správě majetku, tedy zejména s ohledem na uplynutí 12 měsíců od zahájení investování ve smyslu čl. 7 obchodních podmínek pro Smlouvy o správě majetku ze dne 25. 06. 2019. Výpovědní doba dle Smlouvy o správě majetku činila 2 měsíce a počala běžet prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž došlo k doručení písemné výpovědi žalované. Výpovědní doba tedy uplynula ke dni 30. 06. t.r. V čl. 4 obchodních podmínek pro Smlouvy o správě majetku se žalovaná zavázala, že pokud dojde k ukončení Smlouvy o správě majetku, což zde nepochybně došlo právě ke shora uvedenému dni 30. 06. t.r., tak nejpozději do 2 kalendářních měsíců od ukončení Smlouvy o správě majetku vrátí žalobkyni investovanou částku, a to v plné výši 1.000.000 Kč. Žalovaná nikterak nárok žalobkyně na vrácení poskytnuté částky ve výši 1.000.000 Kč nesporovala, což je zřejmé z e-mailové komunikace mezi žalobkyní a žalovanou, ve které žalovaná nikterak nesporuje její povinnost poskytnutou částku vrátit zpět žalované, avšak pouze se pokouší oddálit její povinnost poskytnutou částku žalobkyni vrátit. Ke dni podání žaloby nebylo na výše uvedenou pohledávku v celkové částce ve výši 1.000.000 Kč uhrazeno ničeho, a to i přesto, že žalovaná s žalobkyní ohledně vrácení poskytnuté částky vedla rozsáhlou e-mailovou komunikaci, ve které žalovaná opakovaně utvrzovala žalobkyni v tom, že k vrácení poskytnuté částky k investování žalovanou nepochybně dojde. Žalobkyně před podáním žalobního návrhu žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 1.000.000 Kč vyzvala, a to písemnou předžalobní výzvou ze dne 15.09.2021, která ji byla téhož dne doručena do datové schránky. 2. Žalovaná nárok vznesený žalobkyní neuznala, přičemž konstatovala, že nárok žalobkyně nemá právní základ, jelikož smlouva o správě majetku ze dne 20. 1. 2020 nadále trvá. Žalované nebyla nikdy řádně doručena výpověď ze strany žalobkyně, navíc případná výpověď je neoprávněná a nemá oporu ani v zákoně, ani v samotné smlouvě (srov. další odstavec). Dle obchodních podmínek žalovaná neodpovídá za jakékoliv prodlení při plnění povinností vyplývajících ze smlouvy způsobené vyšší mocí. Tou je dle žalované současná pandemie COVID-19, jejíž existence je již notorietou. Epidemie zhatila investiční a podnikatelské příležitosti, jejichž realizaci žalovaná rozumně předpokládala. Masivní dopad epidemie na podnikatelské prostředí vyplývá například i z opatření, které přijala [anonymizováno] k podpoře podnikatelského prostředí zasaženého epidemií1. Negativní dopady pandemie popisuje [stát. instituce] rovněž ve zprávě o vývoji podnikatelského prostředí v [anonymizována tři slova] [rok]. S ohledem na uvedené nemůže být výpověď smlouvy oprávněná, jelikož se žalovaná nedopustila žádného porušení smlouvy a do dnešního dne není v prodlení, jelikož epidemie nadále trvá. Žalovaná v této souvislosti poukázala na judikaturu ohledně vydávání rozsudků pro uznání, přičemž konstatovala, že v daném případě není pro takový postup důvod. [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] 25. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázáno, že mezi účastníky byla 20.1.2020 uzavřena smlouva o správě majetku [číslo] na základě které byla převedena peněžní hotovost, kterou žalobkyně již dříve složila na účet [právnická osoba] s.r.o.na základě smlouvy o účtu [číslo] částku, ve dvou platbách celkem 1 000 000 Kč, přičemž tato platba byla následně převedena na účet u žalované v rámci smlouvy o investování, či o správě majetku, do investování žalované. Prvním dnem zahájení investování byl 1. březen 2020, tedy měsíc, následující po uzavření smlouvy. V rámci smluvních podmínek byla sjednána možnost obou strany kdykoliv smlouvu vypovědět bez udání důvodu. Jestliže následně žalobkyně využila možnosti ukončit danou smlouvu, mohla tak dle smluvních podmínek učinit nejdříve 12 měsíců po zahájení investice, tedy nejdříve k 1.3.2021, přičemž žalobkyně avizovala žalované ukončení smlouvy 29.4.2021. Výpověď byla žalované doručena téhož dne žalované a počínaje 1.5.2021 do 30.6.2021 počala běžet výpovědní lhůta, po jejímž uplynutí byla žalovaná povinna vrátit složené peněžní prostředky žalobkyni. Žalovaná přitom v e-mailu z 20.5.2021 nejenže konkludentně vzala na vědomí výpověď smlouvy (byť tuto mylně označila pod původním označením dříve uzavřené smlouvy), ale také požádala žalobkyni o posečkání s tím, že potřebuje termín výplaty posunout do 30.9.2021. Byť se na tento termín odvolávala z důvodů koronaviru, nelze její vyjádření považovat za informaci o uplatnění okolností tzv. vyšší moci, když pandemie koronaviru nastala již počátkem roku 2020. Žalobkyně by tak ze strany žalované nebyla o naplnění podmínek vyšší moci informována včas. Ani formulace v e-mailu neodpovídá požadavkům čl. 16 VOP. Počínaje 1.7.2021 se ocitla žalovaná v prodlení s úhradou svého dluhu. Žalobkyně proto vyzvala žalovanou k úhradě dluhu předžalobní upomínkou, v níž jí poskytla lhůtu k dodatečnému splnění její povinnosti, která vyplývá ze smlouvy, a to 15 dnů od doručení předžalobní upomínky. Ta byla žalované doručena datovou zprávou 15.9.2021, lhůta k dodatečnému plnění však marně uplynula. Žalovaná sice v průběhu řízení tvrdila, že výpověď je neoprávněná, zcela však přitom pominula, že výpověď smlouvy mohla být podána kterýmkoliv z účastníků smlouvy i bez uvedení důvodu. Okolnost vylučující odpovědnost žalované za prodlení s úhradou jejího dluhu žalovaná nedoložila ani v rámci koncentrační lhůty, když tuto bez uvedení důvodu zmeškala. Žalovaná tak neustála důkazní břemeno ohledně svých tvrzení, že za své prodlení neodpovídá. V neposlední řadě nutno konstatovat, že veškeré platby mezi účastníky byly prováděny bezhotovostně a je pravděpodobné, že i samotné obchodování se svěřenými prostředky. Důsledky koronaviru se vztahují především na osobní kontakt mezi jednotlivými osobami, nikoli však na bezhotovostní styk. V tomto směru soud nepovažuje nastalou epidemii za překážku bezhotovostního styku, naopak je rovněž notorietou, že právě bezhotovostní styk byl během epidemie doporučován jako bezpečná forma placení (což ostatně nepřímo dokládá i žalovanou doložená zpráva o podnikatelském prostředí). 26. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 27. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 108 788,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 40 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 000 000 Kč sestávající z částky 12 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 6 150 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., z částky 12 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 12 300 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 20. 9. 2022 a z částky 12 300 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 1. 1