45 C 89/2021-54 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se domáhal na žalované poskytnutí peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 311 667 Kč s příslušenstvím Kč, způsobené mu nepřiměřenou délkou řízení, vedeného u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobce stručně shrnul průběh řízení, které bylo zahájeno 12.9.2003 a v němž se domáhal uznání pravosti své řádně přihlášené pohledávky do konkurzní řízení vedeného Krajským soudem v Plzni pod sp. zn. [spisová značka] proti správci konkurzní podstaty úpadce. Posuzované řízení dosud nebylo pravomocně skončeno, nicméně pro žalobce skončilo dne 27. 6. 2020, kdy nabylo právní moci usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 4. 2020, č.j. [číslo jednací], kterým soud vyhověl návrhu žalobce, aby na jeho místo do řízení vstoupil postupník jeho pohledávky. Soudní řízení o daném případu však dle žalobce v podstatě začalo již 12. 2. 1998, kdy bylo na společný návrh žalobce a dalšího účastníka zahájeno řízení o zaplacení 1 400 000 Kč s příslušenstvím. Řízení vedené Okresním soudem Plzeň-město pod sp. zn. 11 C 230/98, 62 Ro 166/98, bylo v roce 2003 přerušeno z důvodu zahájení konkurzu. Předmětné řízení tak pro žalobce trvalo více než 16 a půl roku (resp. více než 22 roků- viz výše). Délka řízení byla zcela nepřiměřená a byla vícenásobně delší, než je vzhledem k okolnostem případu možné očekávat. V řízení byly zapojeny pouze dvě soudní instance, tj. soud prvního stupně a soud odvolací. Ve věci pak byl rovněž vypracován znalecký posudek, byť dle žalobce zcela nadbytečně. Ohledně předmětu řízení a okolností případu se však jednalo o věc standardní (resp. spíše jednodušší), z hlediska složitosti nikterak odlišující se od věcí stejné materie či obdobných, šlo o běžné civilní řízení, byť související s konkurzem. Rovněž v řízení sp. zn. 11 C 230/98 byly před jeho přerušením zapojeny pouze dvě soudní instance a jednalo se o věc běžnou- žalobu na plnění, resp. o zaplacení peněžité částky. Byť v řízení opakovaně žádal o odročení jednání a rovněž žádal o osvobození od soudních poplatků, má žalobce za to, že toto nemělo významnější vliv na nepřiměřenou délku soudního řízení. Naopak zdůraznil, že zejména extrémní délka posuzovaného řízení a s tím spojené jej vedla k postoupení jeho pohledávky, a tedy ukončení své účasti v řízení. Nepřiměřená délka řízení byla dle žalobce zapříčiněna nesprávným úředním postupem orgánů veřejné moci spočívajících mj. v neodůvodněných průtazích při jejich procesním postupu, zvláště pak patrných ve svém souhrnu, a zejména pak nesprávným vedením soudního procesu ze strany soudu prvního stupně, průtahy při nařízení jednotlivých jednání ve věci, jiným nesprávným vedením řízení (odesílání spisu aj), nedůvodným jmenováním znalce k vypracování znaleckého posudku ve věci, uložením povinnosti zaplatit zálohu na ZP žalobci, dále prodloužením lhůty k předložení znaleckého posudku a zásadním pochybením soudu v případě rozsudku č.j. [číslo jednací] ze dne 27. 8. 2014, resp. celého procesu před ním. Jediné meritorní rozhodnutí soudu prvního stupně bylo pro vady odvolacím důvodem zrušeno, přičemž i odvolací soud vypracování znaleckého posudku označil za nadbytečné. Přitom právě znalecký posudek byl důvodem dalších průtahů, když původně jmenovaný znalec [jméno] [příjmení] byl dlouhodobě nečinný a byl proto odvolán z funkce. Nově jmenovanému znalci [jméno] [příjmení] pak byla následně prodloužena lhůta k předložení posudku, dle žalobce nadbytečně, což rovněž vedlo k prodloužení délky řízení. Průtahy v řízení byly způsobeny rovněž odvolacím soudem, a to např. při rozhodování o odvolání proti usnesení soudu prvního stupně ze dne 8. 10. 2015, č.j. [číslo jednací], o znalečném, když odvolací řízení sp. zn. [spisová značka] bylo u odvolacího soudu zahájeno 29. 1. 2016 a k vydání rozhodnutí došlo až dne 23. 3. 2018. Význam předmětu řízení pro svou osobu žalobce označil jako standardní, když nebyl dán zvýšený význam řízení pro žalobce s ohledem na„ druh“ či„ typ“ řízení. Na záladě shora uvedeného žalobce konsatoval, že zásadně nesouhlasí s odůvodněním žalované ohledně nepřiznání peněžitého zadostiučinění uvedené v jejím stanovisku. Naopak se domnívá, že je na místě peněžité zadostiučinění, které vyčíslil na částku 311 667 Kč, tj. na částku 20.000 Kč za jeden rok řízení, resp. cca 1.667 Kč za jeden měsíc trvání řízení (s přihlédnutím ke snížení v prvních dvou letech řízení). Žalobce uplatnil svůj nárok u žalované dne 15.10.2020, žalovaná však tomuto nároku žalobce co do poskytnut peněžitého zadostiučinění nevyhověla, když pouze konstatovala nepřiměřenou délku řízení. S ohledem na to navrhl žalobce, aby soud žalobě vyhověl a přiznal mu náhradu nákladů řízení. 2. Žalovaná nárok uplatněný žalobcem neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Učinila nesporným, že u ní žalobce dne 15.10.2020 podal žádost o předběžné projednání nároku ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., za nemajetkovou újmu ve výši 311 667 Kč, která mu měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem v řízení původně vedeném u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. [spisová značka]. Žalovaná při mimosoudním projednání uplatněného nároku dospěla k závěru, že délku předmětného řízení je třeba hodnotit jako nepřiměřenou a žalobci tak vznikla nemajetková újma, avšak podstatně nižší intenzity. Zároveň žalovaná konstatovala, že v řízení vedeném u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. [spisová značka] došlo k porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě a po zhodnocení všech okolností případu došla k závěru, že samotné konstatování porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě v řízení je dostačující k náhradě vzniklé nemajetkové újmy bez přiznání peněžitého zadostiučinění. Žalovaná stručně shrnula průběh řízení a doplnila, že žalobce u procesního soudu nepodal ani stížnost na průtahy, ani návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu, řízení ve věci ve vztahu k žalobci trvalo od září 2003 do června 2020. Celková doba řízení činila 16 let a 9 měsíců. Žádná nemajetková újma však žalobci nevznikla, neboť význam řízení pro něj byl nepatrný a žalobce se o délku řízení zasloužil opakovanými žádostmi o odročení jednání. Zároveň jeho případná újma byla sdílena s újmou [právnická osoba] s.r.o., [IČO], jejímž jediným společníkem a jednatelem je právě žalobce a která vedla u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. [spisová značka] ve stejné době taktéž řízení o určení pravosti pohledávky za úpadcem [jméno] [příjmení] identické s řízením žalobce. Byť obě řízení běžela samostatně, jejich základem byla jedna pohledávka ve výši 800.000 Kč s přísl., kterou si žalobce a [právnická osoba], [IČO], rozdělili, a rozhodnutí o ní tak muselo mít stejný osud. V současné době se [právnická osoba] s.r.o. domáhá vůči žalované taktéž náhrady škody z titulu nesprávného úředního postupu v řízení [spisová značka] a toto řízení je vedeno u zdejšího soudu pod sp. zn. 28 C 75/2021. Řízení bylo vedeno před dvěma stupni soudů v celkové délce 16 let a 9 měsíců. Ve věci rozhodovalsoud I. stupně dvakrát a soud II. stupně jedenkrát. Řízení bylo po stránce skutkové i stránce právní složité. Ve věci byly provedeny listinné důkazy a znalecký posudek. Význam řízení byl pro žalobce v namítaném řízení shledán mizivým. Žalobce odvozoval svůj žalovaný nárok od pochybné pohledávky, kterou získal na základě dohody o postoupení s [jméno] [příjmení]. Správce konkurzní podstaty ji zcela popřel. Odškodnění má být poskytováno za pocit nejistoty spojený s výsledkem řízení v objektivním smyslu. Odškodnění nemá složit k saturaci neúspěchu účastníka řízení v řízení. Žalobce se o řízení vůbec nezajímal. Téměř ke každému nařízenému jednání žalobce žádal o odročení jednání. Žalobce dále podával procesní návrhy, které nebyly úspěšné (žádost o přiznání osvobození od povinnosti zaplatit soudní poplatek, námitka na podjatost obecné zmocněnkyně žalovaného). Hodnota předmětu řízení a potažmo jeho význam navíc vůbec nedosahovala nominální hodnoty žalované pohledávky. Žalobce v konkursním řízení proti úpadci [jméno] [příjmení] vedeném u Krajského soudu v Plzeni pod sp. zn. [spisová značka] přihlásil pohledávku v celkové výši 183.100 Kč, z toho jistina 100.000 Kč a úrok z prodlení ve výši 83.100 Kč. Tato pohledávka byla popřena při přezkumném jednání konaném dne 20. 8. 2003 správcem konkursní podstaty a žalobce (tehdy v postavení věřitele) byl vyzván, aby do 30 dnů podal proti správci u Krajského soudu v Plzni žalobu. V únoru 2020 pak žalobce svou pohledávku postoupil za úplatu 15.000 Kč [jméno] [příjmení]. Je obecně známou skutečností, že výtěžnost pohledávek v konkursu dosahuje v České republice pouze řádu jednotek procent hodnoty pohledávky. Žalobce si byl této okolnosti nepochybně vědom, a proto také svou pohledávku následně postoupil za úplatu ve výši 15.000 Kč. V této částce se také odráží význam řízení pro žalobce. Žalobce se o řízení vůbec nezajímal a nečinil kroky k jeho skončení, ba právě naopak. Žalobce se na délce řízení významně podílel a opakovaně žádal soud o prodloužení lhůty. Téměř ke každému nařízeném