47 C 199/2022-47 — Obvodní soud pro Prahu 2

Žalobkyně se žalobou z 26. 7. 2022 domáhala na žalované zaplacení částky 4 864 Kč s příslušenstvím s tím, že jako prodávající na základě objednávky [číslo] učiněné dne 10. 3. 2022 prodala žalované jakožto kupující spodní prádlo (dále jen„ zboží“). Zboží bylo žalované doručeno prostřednictvím [právnická osoba] dne 14. 3. 2022. Žalobkyně dne 10. 3. 2022 vystavila na objednané zboží fakturu [číslo] (dále jen„ faktura“) na částku 4 864 Kč se splatností dne 24. 3. 2022, žalovaná však ke dni podání žaloby ani přes zaslanou výzvu ze dne 5. 7. 2022 žalobkyni neuhradila ničeho. Ve věci byl dne 29. 8. 2022 vydán elektronický platební rozkaz, proti němuž žalovaná dne 14. 9. 2022 brojila odporem, v němž uvedla, že z dokumentů předložených žalobkyní vyplývá, že zboží bylo ze strany žalované uhrazeno platební kartou, což dokládá i faktura [číslo], na které je uvedeno: Neplaťte, uhrazeno dobírkou! Namítala, že pokud by zboží nebylo uhrazeno dobírkou, zboží by jí nebylo vydáno. Učinila nesporným, že později jí byla stejná faktura zaslána znovu, bez výše uvedené poznámky, naopak zde bylo uvedeno datum splatnosti 24. 3. 2022. Žalovaná však na uvedenou fakturu ničeho neuhradila, neboť měla za to, že byla vydána v rozporu se zákonem. Žalobkyně ve svém vyjádření ze 4. 11. 2022 brojila, že by žalovaná uvedenou pohledávku uhradila, neboť dle detailu transakce přes platební bránu Comgate platba žalované za zboží neproběhla. Z uvedeného důvodu bylo zboží zasláno žalované na dobírku prostřednictvím společnosti [právnická osoba], avšak administrativním nedopatřením byla jako dobírková částka uvedeno 0 Kč. Zboží bylo proto žalované vydáno, aniž by ničeho uhradila. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: Mezi účastníky bylo nesporným, že mezi žalobkyní a žalovanou došlo na základě objednávky [číslo] učiněné dne 10. 3. 2022 k uzavření kupní smlouvy, na jejímž základě žalobkyně zaslala žalované zboží v kupní ceně 4 864 Kč. Zboží žalovaná převzala dne 14. 3. 2022. U jednání dne 24. 11. 2022 soud provedl důkaz fakturou [číslo] výpisem ze [anonymizováno] stran zásilky č. [anonymizováno], detailem transakce platební kartou [anonymizováno], fakturou [číslo], předžalobní upomínkou z 5. 7. 2022 a emailovou komunikací mezi žalobkyní a žalovanou, když žalovaná nejprve tvrdila, že za zboží zaplatila platební kartou, posléze, že zboží bylo uhrazeno dobírkou, pročež žalobkyni ničeho nedluží. Nicméně s ohledem na skutečnost, že v závěrečné řeči učinila nesporným, že zboží, jehož zaplacení bylo předmětem této žaloby, převzala, avšak kupní cena uhrazena nebyla, soud nerozvádí dílčí skutková zjištění, jež z provedených důkazů učinil. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně: Podle § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen OZ), kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Podle § 2095 OZ prodávající odevzdá kupujícímu předmět koupě v ujednaném množství, jakosti a provedení. Nejsou-li jakost a provedení ujednány, plní prodávající v jakosti a provedení vhodných pro účel patrný ze smlouvy; jinak pro účel obvyklý. V projednávané věci soud dospěl k názoru, že žaloba je důvodná. Žalovaná uzavřela s žalobkyní kupní smlouvu. Na základě této smlouvy měla žalovaná zaplatit za dodané zboží částku 4 864 Kč. Žalovaná porušila svou povinnost za dodané zboží řádně a včas splatit a ocitla se nejpozději dne 25. 3. 2022 v prodlení. Na uvedeném ničeho nemění výtky žalované stran opakovaných problémů s žalobkyní, zejména pak jde-li o tvrzené vady dodaného zboží či vystavené faktury, neboť v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná před podáním žaloby učinila vůči žalobkyni jakékoliv uplatnění z vad a výtky uplatněné žalované až u nařízeného jednání soud shledal ryze účelovými. Žalobkyni tak vzniklo právo na zaplacení úroku z prodlení. Dle § 1968 O. Z. je dlužník, který řádně a včas neplní, v prodlení. Podle § 1970 může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Soud proto žalobě vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a přiznal žalobkyni i příslušenství pohledávky. Dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., jde-li o vzájemný závazek podnikatelů činí minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky 1 200 Kč. Soud tak žalované uložil i povinnost zaplatit náklady žalobkyně spojené s uplatněním její pohledávky. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 297 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 864 Kč sestávající z částky 1 000 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí věci, sepis žaloby, sepis vyjádření k odporu dne 4. 11. 2022, účast na jednání dne 24. 11. 2022) a z částky 500 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (předžalobní výzva) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %.