47 C 259/2021-51 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 22. 11. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byl zamítnut návrh žalované na zaplacení částky 9 110 Kč a kterým by byl nahrazen nález finančního arbitra ze dne 10. 8. 2021 č. j. FA/SR/SU [číslo] ve výroku I. a III. a rozhodnutí o námitkách vydané finančním arbitrem ze dne 21. 9. 2021 č. j. FA/SR/SU [číslo]. Žalobkyně tvrdila, že finančním arbitrem byl vydán nález dne 10. 8. 2021, č.j. FA/SR/SU [číslo], kterým bylo výrokem I. žalobkyni uloženo zaplatit žalované (jako navrhovateli) částku 9 110 Kč, výrokem II. byl návrh co do zbývající části zamítnut a výrokem III. byla žalobkyni uložena povinnost k zaplacení sankce ve výši 15 000 Kč. Výroky I. a III. žalobkyně napadla námitkami, které byly rozhodnutím ze dne 21. 9. 2021, č. j. FA/SR/SU [číslo], zamítnuty a nález byl finančním arbitrem potvrzen. Žalobkyně poukázala na vady v rozhodnutí finančního arbitra, když žalobkyně tvrdila, že u obou zápůjček prověřovala úvěruschopnost přiměřeně výši svěřených prostředků, zatímco finanční arbitr v rozhodnutí uvedl, že i v bagatelních případech je nutno zachovat postupy, které judikatura požaduje u úvěrů řádově vyšších. Další vadu řízení pak žalobkyně spatřuje v absenci výslechu svědkyně, která uzavírala smlouvu s žalovanou a mohla zdůvodnit postupy a úvahy, kterými byla při poskytnutí vedena, avšak v odůvodnění rozhodnutí finanční arbitr dospěl k závěru, že svědeckou výpověď lze v tomto případě ztotožnit s jednostranným prohlášením instituce a není tak způsobilé nahradit listinné důkazy. Žalobkyně v žalobě dále poukázala na některé parametry, které svědčily o finanční bonitě klienta, a to zejména na předcházející spolupráci s žalovanou, kdy závazky vždy plnila a jejich výše se nestupňovala a také používala po celou dobu jeden bankovní účet bez komplikací, což není u klientů se špatnou platební morálkou obvyklé. Tyto okolnosti žalobkyně považovala za dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti a poskytnutí drobného spotřebitelského úvěru, když žalovaná plnila řádně své závazky a není uvedena v insolvenčním rejstříku. 2. Žalovaná se ve vyjádření k žalobě ze dne 22. 11. 2021 ztotožnila se závěrem finančního arbitra, uvedeném jak v nálezu, tak v rozhodnutí o námitkách. Žalovaná uvedla, že má za to, že žalobkyně řádně neposoudila její úvěruschopnost, což má za následek neplatnost smluv a povinnost žalobkyně vrátit žalované bezdůvodné obohacení za smluv. K posuzování úvěruschopnosti žalovaná uvádí, že skutečnost, že věřitel poskytl žalované řádově nižší úvěr, nezbavuje věřitele jeho zákonných povinností vyplývajících ze zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná dále uvádí, že žalobkyně nesprávně hodnotila úvěruschopnost žalované, když špatně zkoumala příjmovou i výdajovou stránku žalované a nesprávně vyhodnotila příjmy a výdaje žalované. Konkrétně žalobkyně nesprávně hodnotila žalovanou předložené výpisy z účtů, z nichž bylo zřejmé, že žalobkyně není jediným věřitelem žalované, na což měla žalobkyně reagovat a zkoumat skutečnou finanční situaci žalované, a to např. tím, že měla vyžádat výpisy z účtu žalované před uzavřením každé ze smluv k prokázání skutečných příjmů a výdajů žalované. Na základě těchto zjištění mohla žalobkyně zkoumat původ příjmů žalované, které automaticky neměla považovat za další pravidelné příjmy žalované (k tomu poukazuje např. na příjmy od [právnická osoba] a.s., kdy zároveň žalobkyně měla věnovat pozornost skutečnosti, že žalovaná zasílala nikoli malé částky na účty sázkových kanceláří). Dále z výpisů účtů bylo zřejmé, že žalovaná měla příjmy ze smluv o úvěrech i od dalších nebankovních institucí, na které byla povinna plnit nezanedbatelné částky. Žalovaná poukázala na skutečnost, že žalobkyně sice tvrdila, že prověřovala solventnost žalované u jejího zaměstnavatele, avšak nedisponuje záznamem hovoru a na výzvy učiněné v řízení před finančním arbitrem je nedoložila. Žalobkyně tak sama aktivně neopatřovala podklady k prověření finanční situace žalované, jak předvídají zákonná ustanovení i žalovanou uvedená judikatura. K tvrzením žalobkyně, že součástí posouzení úvěruschopnosti žalované bylo i užívání jednoho bankovního účtu a dobrá platební historie žalované, neboť výše závazků se nestupňovala, žalovaná uvádí, že tato skutečnost platební schopnost nedokládá, není relevantní a nezbavuje žalobkyni nutnosti posouzení úvěruschopnosti před každou uzavřenou smlouvou. Žalobkyně se ve svých závěrech nemohla spoléhat na dobrou předchozí platební morálku žalované, měla ověřovat informace též prostřednictvím výpisů z nebankovních registrů, což žalobkyně neprovedla, a byť uvedla, že žalovanou prověřovala v registru EUCB, uvedené neprokázala a nedoložila. Žalovaná zpochybnila postup při posuzování úvěruschopnosti žalobkyní a uvedla, že povinností žalobkyně bylo nahlédnout do veřejně přístupného registru dlužníků a do Centrální evidence exekucí, čímž by získala alespoň rámcové informace o úvěruschopnosti žalované a vyžádat aktuální výpisy z účtu žalované před poskytnutím každého úvěru. Výše uvedené žalobkyně neprovedla a učinila tak nesprávné závěry o platební schopnosti žalované. Žalovaná tak poukazuje na skutečnost, že žalobkyně porušila svou povinnost, jejíž nesplnění má za následek absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru. Dále žalovaná sporuje postup při stanovení odměn, kdy při určení jejich výše jedná v rozporu s dobrými mravy. Rozpor s dobrými mravy spatřuje žalovaná i ve způsobu, jakým žalobkyně úvěry poskytuje, když poskytne úvěr na krátkou dobu a následně nabízí možnost úvěr za poplatek prodloužit, čehož spotřebitel obvykle využije, neboť není schopen v krátkém čase dluh splatit a tím dochází k nepřiměřenému nárůstu úvěru. Žalovaná závěrem uvedla, že žalobkyně svým postupem porušila zákonnou povinnost uloženou při poskytování úvěru spotřebiteli, jejímž následkem je neplatnost smlouvy a povinnost stran vydat si veškeré bezdůvodné obohacení, které z ní získaly. Z výše uvedených důvodů žalovaná navrhla, aby byla žaloba zamítnuta. 3. Finanční arbitr ve vyjádření z 29. 3. 2022 setrval na správnosti svých závěrů a odkázal na judikaturu Soudního dvora Evropské unie (rozsudek z 5. 3. 2020 ve věci C [číslo] OPR- [právnická osoba] a rozsudek z 18. 12. 2014 ve věci C [číslo], [anonymizována tři slova] proti [jméno] [příjmení]). 4. Z listinných důkazů a z nesporných skutečností zjistil soud tento skutkový stav: 5. Mezi účastníky nebylo sporu, že dne 12. 4. 2016 žalobkyně a žalovaná uzavřeli Smlouvu o zápůjčce 1 s kódem [číslo] a dne 12. 10. 2016 Smlouvu o zápůjčce 2 s kódem [číslo]. Na základě první smlouvy poskytla žalobkyně zápůjčku ve výši 5 000 Kč, když žalovaná postupně na tuto zápůjčku uhradila celkem 10 540 Kč včetně příslušenství a smluvených poplatků. V případě druhé zápůjčky byla žalované poskytnuta částka 8 000 Kč, na níž žalovaná postupně žalobkyni uhradila celkem 11 570 Kč. K návrhu žalované ze dne 13. 5. 2019 na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 15 000 Kč finanční arbitr vydal dne nález dne 10. 8. 2021, č. j.: FA/SR/SU [číslo], kterým bylo výrokem I. zdejší žalobkyni uloženo zaplatit žalované (jako navrhovateli) částku 9 110 Kč, výrokem II. byl návrh co do zbývající části zamítnut a výrokem III. byla žalobkyni uložena povinnost k zaplacení sankce ve výši 15 000 Kč. Výroky I. a III. žalobkyně napadla námitkami, které byly rozhodnutím ze dne 21. 9. 2021 č. j. FA/SR/SU [číslo] zamítnuty a nález byl finančním arbitrem potvrzen. 6. Ze spisu finančního arbitra sp. zn. FA/SR/SU [číslo], resp. z výpisu z platebního účtu žalované č. [bankovní účet] za období od 8. 10. 2015 do 6. 11. 2015, že je v něm zachyceno nespočet transakcí vůči [právnická osoba]., provozujícího sázkovou kancelář a splátky vůči společnostem [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba], [anonymizována tři slova]. Z neúplného výpisu z platebního účtu žalované č. [bankovní účet] za období od 8. 4. 2016 do 6. 5. 2016, že je zde opětovně nespočet transakcí vůči [právnická osoba]. Konečně z výpisu z platebního účtu žalované č. [bankovní účet] za období od 6. 8. 2015 do 7. 9. 2015, že je zde nespočet transakcí vůči [právnická osoba]., provozujícího sázkovou kancelář a dále splátky vůči společnostem [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba] a současně, že jí bylo daný měsíc ze strany [právnická osoba] zasláno 7 000 Kč, ze strany [právnická osoba] 20 000 Kč, ze společnosti [právnická osoba] 10 500 Kč, přičemž o všech citovaných společnostech je soudu z úřední činnosti známo, že jsou nebankovními poskytovateli půjček. Ze všech výpisů bylo dále prokázáno, že žalované ze strany [anonymizována tři slova]) přicházela každý měsíc výplata ve výši cca 20 000 Kč. Z čestného prohlášení žalované z 12. 10. 2016 vyplývá, že žalovaná sdělila, že finanční závazky vůči bankám a nebankovním společnostem činí měsíčně celkem 13 000 Kč a že má čistý měsíční příjem bez poplatků 28 000 Kč. Z čestného prohlášení žalované z 3. 3. 2016 soud zjistil, že uvedené měsíční finanční závaz