11 C 97/2022-39 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou došlou soudu dne 2. 9. 2022 domáhal na žalovaném zaplacení částky 56 134 Kč s příslušenstvím a částky 29 428 Kč jako náhrady škody způsobené nesprávným úředním postupem. 2. Žalobce uvedl, že jako soudní exekutor prováděl exekuci proti povinnému [jméno] [příjmení]. Tato exekuce byla zastavena usnesením Okresního soudu v Novém Jičíně (dále jen„ OS NJ“) ze dne 24. 1. 2018, č. j. [číslo jednací], pro neplatnost exekučního titulu. Pan [příjmení] [příjmení], který nabyl pohledávku od povinného na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 25. 7. 2018, resp. následně [příjmení] [rok], [anonymizováno], který nabyl pohledávku od [anonymizováno]. [příjmení] smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 2. 10. 2019, se pak v řízení u Městského soudu v Brně (dále jen„ MS Brno“) žalobou ze dne 14. 11. 2018 domáhali po žalobci vydání bezdůvodného obohacení ve výši 40 934 Kč s příslušenstvím, představující rozdíl mezi žalobcem vymoženými náklady exekuce ve výši 48 799 Kč a částkou 7 865 Kč, kterou žalobce povinnému po zastavení exekuce vrátil. MS Brno rozsudkem ze dne 26. 1. 2021, č. j. [číslo jednací], uložil žalobci povinnost k úhradě částky 40 934 Kč s příslušenstvím a současně povinnost k úhradě nákladů řízení ve výši 3 247 Kč. K odvolání žalobce pak Krajský soud v Brně (dál jen„ KS Brno“) rozhodnutím ze dne 3. 11. 2021, č. j. [číslo jednací], rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Dovolání v dané věci není přípustné. Nalézací i odvolací soud uvedený skutkový stav subsumovaly pod ustanovení § 2991 a násl. o. z. a dovodily, že povinnému vzniklo právo na vydání rozdílu mezi vymoženými náklady exekuce a vráceným plněním, neboť došlo k zastavení exekuce, a plnění, které je žalobce povinen vydat zpět, je v režimu bezdůvodného obohacení. 3. K tomu žalobce namítl, že jestliže soudy dospěly k názoru, že je dán důvod, resp. povinnost nahradit povinnému škodu v podobě nákladů exekučního řízení, tak náklady exekučního řízení ve výši 40 934 Kč nepředstavují bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 o. z., neboť právní úprava bezdůvodného obohacení dopadá na obecnou úpravu pro soukromoprávní vztahy, avšak úkony soudního exekutora jsou považovány za výkon státní správy, exekutor má postavení úřední osoby a vykonává svoji činnost z pověření orgánu veřejné moci. Pokud je v exekučním řízení shledána povinnost uhradit přeplatek na nákladech exekučního řízení, v souladu s usnesením Ústavního soudu ze dne 10. 2. 2016, sp. zn. IV. ÚS 3017/15, či s nálezem Ústavního soudu ze dne 29. 9. 2021, sp. zn. III. ÚS 1536/21, lze tento přeplatek uplatňovat toliko v intencích speciální právní úpravy zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou výkonem veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen„ OdpŠk“), jako náhradu škody způsobenou při výkonu veřejné moci, jelikož dle § 3 a § 4 odst. 1 OdpŠk jsou úkony soudního exekutora považovány za výkon státní správy, a za škodu při ní způsobenou odpovídá stát. 4. Soudní exekutor nemůže nahrazovat činnost nalézacího soudu (či jiného orgánu) a posuzovat, zda pravomocný a vykonatelný rozhodčí nález je v souladu s platnou právní úpravou. Otázku vykonatelnosti exekučního titulu (rozhodčího nálezu) zkoumá exekuční soud, který dle konstantní judikatury přezkoumá, zda je exekuční titul pravomocný a vykonatelný. Pokud exekuční soud při přezkumu exekučního návrhu dojde k závěru, že nejsou splněny všechny zákonem stanovené předpoklady pro vedení exekuce, exekutorovi uloží, aby oprávněného vyzval k doplnění či odstranění vady, nedojde-li k nápravě exekučního návrhu, soud takový návrh odmítne či zamítne. Viníkem v případech neplatných rozhodčích doložek je Česká republika jakožto stát při výkonu moci soudní, tedy příslušný soud, který exekuci nařídil, exekutora pověřil jejím provedením a následně tuto exekuci zastavuje pro nezákonnost. To platí zvláště za situace, kdy stát rozhodl o změně podmínek v oblasti rozhodčích doložek, a to uplatněním retrospektivní judikatury. Soudní exekutor neodpovídá za škodu, která vznikla v souvislosti s jeho činností, pokud tato činnost byla prováděna v souladu se zákonem. V daném případě lze stát v širším smyslu označit za původce vzniklé situace. Prvním pochybením státu bylo, že umožnil na základě zákona o rozhodčím řízení v rozhodčích řízení využít rozhodčích doložek ve spotřebitelských vztazích. Následně stát pochybil podruhé, když neadekvátně reagoval na vývoj v oblasti ochrany spotřebitele. Nepostačující právní úprava, ze které vzešly skutkové okolnosti posuzovaného případu, však nelze klást k tíži soudního exekutora. 5. Žalobce jako soudní exekutor zahájil předmětné exekuční řízení na základě pověření OS NJ ze dne 16. 11. 2011, č. j. [číslo jednací]. Exekuční řízení bylo vedeno v souladu se zákonnými požadavky, když po doručení pravomocného a vykonatelného exekučního titulu a pověření soudem, směřovala činnost žalobce k vymožení pohledávky oprávněného. Žalobce byl rozhodnutím OS NJ vázán a v souladu s exekučním řádem byl povinen exekuci vést. Nesprávný úřední postup státu ve smyslu § 7 OdpŠk tedy žalobce spatřuje v tom, že OS NJ nařídil exekuci usnesením ze dne 16. 11. 2011, č. j. [číslo jednací], na základě vadného rozhodčího nálezu, a tuto nechal běžet až do návrhu povinného na zastavení exekuce. Předmětná exekuce byla zastavena usnesením OS NJ ze dne 24. 1. 2018, č. j. [číslo jednací], tedy po více než šesti letech. OS NJ navíce exekuci nařídil, přestože již existovalo usnesení Nejvyššího soudu ČR (dále jen„ NSČR“) ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, na základě kterého je určen rozhodný okamžik pro dovození sjednoceného přístupu rozhodovací praxe k neplatnosti rozhodčích doložek. Primární povinností soudu je mj. prověřit, zda je rozhodčí doložka platná a zda je rozhodčí nález způsobilým exekučním titulem, jestliže se v daném případě OS NJexekučním titulem dostatečně nezaobíral, nese odpovědnost za nezákonně vedenou výlučně exekuční soud, tedy stát. Za škodu způsobenou exekutorem při výkonu veřejné moci odpovídá vedle státu též soudní exekutor za podmínek § 32 exekučního řádu. Žalobce však neporušil žádnou povinnost stanovenou zákonem, a odpovědným za škodu je v tomto případě výhradně stát. 6. V důsledku popsaného, kdy žalobce na základě vykonatelného rozhodčího nálezu zahájil předmětné exekuční řízení, které bylo následně pro nezákonnost, tj. pochybením orgánu veřejné moci zastaveno a žalobce byl povinen uhradit zpět náklady vedené exekuce, vznikla žalobci škoda, kterou žalobce vyčíslil dle rozsudku KS Brno ze dne 3. 11. 2021, č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 18. 11. 2021 a vykonatelnosti dne 23. 11. 2021, jako součet částky ve výši 40 934 Kč (tj. vracené vymožené náklady exekuce), úroků z prodlení ve výši 8,5 % z částky 40 934 Kč od 23. 8. 2018 do 24. 11. 2021 a nákladů řízení v celkové výši 3 847 Kč. Celková výše vzniklé škody je tedy 56 134 Kč, kterou žalobce uhradil dne 24. 11. 2021. K tomu žalobce doplnil, že předmětem nákladů exekučního řízení byla rovněž daňová povinnost a žalobce z částky 40 934 Kč odvedl státu DPH a daň z příjmu, následně však celou částku dle rozsudku uhradil právnímu nástupci povinného, čímž fakticky stran zákonné daňové povinnosti hradil tytéž částky dvakrát. Dále žalobce uvedl, že pojištění profesní odpovědnosti exekutora se nevztahuje na případy, při kterých dojde k uplatnění náhrady škody (vydání bezdůvodného obohacení), za situace, kdy žalobce neporušil žádnou zákonem stanovenou povinnost. Žalobci tedy nezbývá než uplatnit náhradu škody dle OdpŠk, neboť důvodem pro vyplacení náhrady dle pojistné smlouvy je pojistná událost spočívající v chybě nebo opomenutí exekutora při výkonu činnosti, což rovněž plyne i z přípisu likvidátora ze dne 31. 12. 2021 o ukončení šetření pojistné události. Žalobce se žádné chyby nedopustil, ani ničeho neopomenul, pročež nelze uplatnit náhradu škody jako pojistnou událost. 7. Dále žalobce požadoval zaplatit částku 29 428 Kč jako náhradu škody v podobě nákladů právního zastoupení účelně vynaložených na zrušení nezákonného rozhodnutí. Tyto náklady zahrnují mimosmluvní odměnu právního zástupce za 8 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis odůvodnění odporu ze dne 4. 6. 2019, sepis vyjádření žalovaného ze dne 17. 3. 2020, sepis doplnění vyjádření žalovaného ze dne 22. 12. 2020, sepis odvolání ze dne 13. 3. 2021, účast na jednání před soudem ve dnech 26. 1. 2020 a 3. 11. 2021 (to vše v řízení u MS Brno) a sepis této odškodňovací žaloby) v celkové výši 21 920 Kč, režijní paušály za 8 úkonů právní služby v celkové výši 2 400 Kč a 21 % DPH ve výši 5 107 Kč. 8. S požadavkem na zaplacení částek 56 134 Kč a 29 428 Kč se žalobce obrátil na žalovaného dne 14. 1. 2022, žalovaný však tuto žádost dosud nijak nevyřídil. Podanou žalobou se tak žalobce domáhal zaplacení částky 56 134 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 56 134 Kč