14 C 208/2023-25 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba] [příjmení] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdce žalobkyně“), uzavřel s žalovaným dne 10. 8. 2016 Smlouvu o poskytnutí kontokorentního úvěru č. [částka] [číslo] (dále jen„ smlouva“), na jejímž základě byl žalovanému poskytnut kontokorentní úvěr až do výše 6 000 Kč. Žalovaný se zavázal platit úrok z úvěru ve výši 18 % ročně. Předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudil schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Žalovaný porušil smluvní ujednání a překročil sjednanou výši kontokorentu. Předchůdce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě nepovoleného debetního zůstatku ve výši 12 806,40 Kč výzvou ze dne 1. 9. 2020, žalovaný dluh neuhradil, pročež ke dni 10. 9. 2020 došlo k zesplatnění úvěru. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 17. 12. 2021 došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky před podáním žaloby, avšak bezúspěšně. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně obsažená v žalobě nezpochybnil a nezpochybnil ani listiny předložené žalobkyní. 3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě listinných důkazů předložených žalobkyní a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání (žalobkyně výslovně, žalovaný konkludentně, když se na výzvu soudu spojenou s doložkou podle ustanovení § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., dále jen o. s. ř., v dané lhůtě nevyjádřil), soud postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání. 4. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. 5. Ze smlouvy o běžném účtu ze dne 18. 9. 2014 a ze smlouvy o poskytnutí kontokorentního úvěru č. [částka] [číslo] ze dne 10. 8. 2016, soud zjistil, že žalovaný uzavřel se [právnická osoba] [příjmení] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], smlouvu, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut kontokorentní úvěr ve výši 6 000 Kč na běžném účtu žalovaného č. [bankovní účet], který je veden u předchůdce žalobkyně. Nedílnou součástí smlouvy byly obecné obchodní podmínky. Žalovaný se zavázal zaplatit rovněž úrok ve výši 18 % ročně. Úvěr byl sjednán na dobu neurčitou. 6. Z výzvy k úhradě dlužné částky po splatnosti ze dne 19. 6. 2020 a z dopisu ze dne 1. 9. 2020 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě nepovoleného debetního zůstatku ve výši 6 155,23 Kč, přičemž byl upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru. S ohledem na skutečnost, že žalovaný dlužnou částku neuhradil, byl úvěr prohlášen za splatný ke dni 10. 9. 2020. Dlužná částka ke dni zesplatnění činí 12 806,40 Kč. 7. Z výpisu z účtu žalovaného ze dne 30. 9. 2020 soud zjistil, že nesplacený úvěr žalobce činí 12 806,40 Kč. 8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 12. 2021, prohlášení o okamžiku postoupení, části přílohy smlouvy o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky banky ze dne 28. 12. 2021, soud zjistil, že ke dni 17. 12. 2021 došlo k postoupení pohledávky předchůdce žalobkyně za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný byl o postoupení pohledávky informován dopisem ze dne 28. 12. 2021. 9. Z předžalobní upomínky ze dne 18. 5. 2023 včetně doručenky má soud za prokázané, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. 10. Na základě provedených důkazů, které soud hodnotil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, učinil soud následující závěr o skutkové stavu. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu na jejímž základě předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky až do výše 6 000 Kč, které žalovaný mohl čerpat na svém běžném účtu. Žalovaný se zavázal nepřekročit poskytnutý finanční rámec a hradit úroky ve výši 18 %. Žalovaný však poskytnutý finanční rámec předskočil, k výzvě předchůdce žalobkyně nepovolený debet neuhradil, pročež byly vyčerpané finanční prostředky zesplatněny. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému řádně oznámeno. 11. Předmětnou věc soud posoudil podle následujících právních předpisů. 12. Podle ust. § 2662 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se smlouvou o účtu ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet. 13. Dle ust. § 2395 o. z., se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se poté zavazuje poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky. 14. Dle ustanovení § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. 15. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 17. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný. V řízení bylo prokázáno, že mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným vznikl závazkový vztah založený smlouvou o kontokorentním úvěru, na jejímž základě předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému kontokorentní úvěr s úrokovou sazbou 18 %. Žalovanému byl poskytnut úvěr, který žalovaný prokazatelně čerpal, aniž by jej řádně a včas splatil. Žalobkyně v řízení prokázala, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené s předchůdcem žalobkyně je ve věci aktivně legitimována. V průběhu řízení se žalovaný ve věci nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nesporoval, a tudíž ani netvrdil, že by mu uvedený dluh nevznikl nebo jej již zcela nebo zčásti uhradil. Soud proto vycházel ze skutkových tvrzení žalobkyně a ze žalobkyní předložených důkazů. Z uvedených důvodů soud žalobě vyhověl a výrokem I. rozsudku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou dlužnou částku včetně povinnosti zaplacení úroku z úvěru ve výši 18 % a dále zákonných úroků z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku Lhůta k plnění byla stanovena na tři dny od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. 18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně, která měla ve věci plný úspěch, má proti žalovanému nárok na náhradu nákladů, které účelně vynaložila při uplatňování svého práva. Náklady žalobkyně jsou v daném případě představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč, a náklady zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 1 620 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 1 620 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 1 620 Kč za předžalobní výzvu k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., a dále náhrada 21 % DPH z odměny a paušálních náhrad ve výši 1 210 Kč Celkem soud žalobkyni na náhradě nákladů řízení přiznal částku 7 770 Kč. Žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.