14 C 259/2022-73 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se domáhaly na žalované zaplacení částky, teda žalobkyně a) částky 63 900 Kč a žalobkyně b) po úpravě žaloby částky 71 100 Kč jako nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 60 D 1307/2001. Uvedly k tomu, že jsou v posici jako fyzické osoby, věřitelem zůstavitele, s pohledávkou přihlášenou do níže označeného dědického (pozůstalostního) řízení, jimž vznikla škoda při výkonu státní moci a jsou aktivně legitimované k podání této žaloby. Jde o nepřiměřenou délku dědického (pozůstalostního) řízení po zemřelém Mgr. [jméno] [příjmení], [datum narození], posledně bytem [adresa], [PSČ] [obec], zůstaviteli, vedeného u Městského soudu v Brně, a to pod sp. zn. 60 D 1307/2001. Předmětné řízení bylo u Městského soudu v Brně zahájeno již dne 29. 11. 2001. Žalobkyně následně ke dni 7. 1. 2002 přihlásily do předmětného řízení svoji pohledávku, žalobkyně a) ve výši 1 560 000 Kč, žalobkyně b) 880 000 Kč, kterou měly za zůstavitelem z titulu smlouvy o půjčce. Od zahájení předmětného řízení byly provedeny některé dílčí procesní kroky, nicméně k pravomocnému ukončení předmětného řízení, ani k pravomocnému vypořádání jednotlivých pohledávek přihlášených do řízení dosud (ke dni podání žaloby) nedošlo. Předmětné řízení bylo v podstatě celou dobu vedeno u soudu prvního stupně, opravný prostředek ve věci byl podán pouze jednou, a to dne 4. 7. 2007, přičemž k jeho vyřízení došlo ke dni 12. 2. 2008. Průtahy řízení tedy nelze omluvit skutečností, že by v řízení bylo podáváno velké množství opravných prostředků, ale spíše naopak, skutečnost, že byl podán pouze jeden opravný prostředek, který byl vyřízen poměrně rychle, a přesto předmětné řízení trvá bezmála 21 let, je jasným důkazem toho, že délka předmětného řízení je zcela nepřiměřená. O skutečnosti, že dědictví je předluženo bylo rozhodnuto až po téměř 10 letech od zahájení řízení, konkrétně dne 14. 2. 2011 O následné likvidaci dědictví pak bylo v rámci předmětného řízení rozhodnuto dne 7. 3. 2011, přičemž usnesení o tomto nabylo právní moci dne 2. 4. 2011. Přes všechny skutečnosti výše uvedené však likvidace předmětného dědictví není dosud pravomocně skončena, a ke dni podání této žaloby dosud nebylo žalobkyním na jimi přihlášenou pohledávku uhrazeno ničeho. Přípisem soudního komisaře Mgr. [jméno] [příjmení] ze dne 26. 3. 2018 byl žalobce informován o skutečnosti, že prodejem zůstavitelova majetku byl získán výtěžek v částce v celkové výši 2 777 085,87 Kč. 2. Uvedly dále, že průtahy v předmětném řízení, resp. nesprávný úřední postup soudu, ostatně zkonstatovala i sama žalovaná, a dokonce i příslušné soudy (zdejší soud a soud odvolací), a tedy právní titul žalobce na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění je dán. Žalovaná za období ode dne přihlášení pohledávky žalobkyně, tj. ode dne 7. 1. 2002, do 30. 6. 2011 bylo žalobkyni přiznáno peněžité zadostiučinění v částce v celkové výši 40 500 Kč (dále jen„ prvé období“). Následně se otázka nesprávného úředního postupu, resp. průtahů v předmětném řízení dostala k posouzení zdejšímu soudu a soudu odvolacímu. Logicky nejprve rozhodoval zdejší soud, kdy vydal Rozsudek č.j. 28 C 116/2019-78, ze dne 10. 6. 2020. Na ten následně navázal soud odvolací, a to Rozsudkem č.j. 58 Co 351/2020-109, ze dne 19. 11. 2020. Soudy obou stupňů se jasně shodli na průtažnosti předmětného řízení, a i na tom, že je třeba poškozeným účastníkům (přihlášeným věřitelům) přiznat zadostiučinění v penězích. Byť samozřejmě nelze výši přiměřeného zadostiučinění paušalizovat, resp. ohledně stanovení jeho výše je třeba přistupovat individuálně pro případ každého jednoho průtahy zasaženého věřitele, soudy takto stanovili i to, v jaké výši je třeba poškozeným věřitelům zadostiučinění přiznat. Zjevně pod tíhou výše označených soudních rozhodnutí přiznala žalovaná žalobkyním přiměřené zadostiučinění za další období, dosud neodškodněné, a to právě ve výši stanovené těmito soudními rozhodnutími. Níže označeným Stanoviskem Ministerstva spravedlnosti, takto žalovaná opět zkonstatovala nesprávný úřední postup v rámci předmětného řízení, a za další období, za něž žalobkyni a) do té doby žádné odškodnění nepřiznala, tj. za období ode dne 1. 7. 2011 do dne 18. 6. 2021, přiznala odškodnění v částce ve výši 107 550 Kč (dále jen„ druhé období“). Žalobkyni b) za období od 3.5.2013 do 18.6.2021 částku 107 550 Kč. K rozdílu v přiznané výši odškodnění ovšem není žádného opodstatnění a žalobkyně jsou naopak názoru, že jim za každý měsíc trvání průtažného řízení, jak v prvém, tak ve druhém období mělo být přiznáno zadostiučinění v téže výši a jsou přesvědčeny o tom, že za prvé období trvání průtažného řízení jim bylo zjevně poskytnuto peněžité zadostiučinění pouze částečné. Žalobkyně jsou přesvědčeny o tom, že jim za prvé období svědčí nárok na doplacení peněžitého zadostiučinění. Co se týče konkrétního vyčíslení nároku žalobce, to by dle jeho názoru mělo vycházet právě z výše označeného rozsudku odvolacího soudu, a současně ze stanoviska žalované pro druhé období, která jsou co do výše přiznaného peněžitého zadostiučinění v souladu (žalovaná zjevně v rámci stanoviska pro druhé období vycházela z částky určené soudem). Žalobkyně si sice uvědomuje, že výši přiměřeného zadostiučinění je třeba posuzovat v každém případě individuálně a tuto nelze paušalizovat. Na druhou stranu lze vycházet z výše stanovené uvedeným rozsudkem odvolacího soudu, který se týkal téhož průtažného řízení, jako z přibližného vodítka, resp. z obecného východiska, od kterého by se měl rozhodující orgán odchýlit jen tehdy, jsou-li k tomu v daném případě dány dostatečné důvody. Ty však v případě žalobce dány nejsou. Odvolací soud při určení výše přiměřeného zadostiučinění vyšel ze základní částky 18 000 Kč za každý rok trvání průtažného řízení, což za dobu trvání prvého období, tedy za dobu 10 let a 8 měsíců, dává částku ve výši 192 000 Kč (částku 1 500 Kč za každý měsíc trvání průtažného řízení). Výslednou částku následně soud snížil o 40 % z důvodu složitosti věci, a dále o 20 % z důvodu sdílené újmy žalobců. Toto snížení o 20 % však zde s ohledem na samostatnost žalobce není na místě aplikovat. Za každý měsíc průtažného řízení má takto být poškozeným věřitelům přiznána částka ve výši 900 Kč. Dosud jim bylo přiznáno a vyplaceno zadostiučinění pouze částečné, a to v částce ve výši 40 500 Kč. Proto žádají přiznání přiměřeného zadostiučinění v souladu s výpočtem uvedeným výše, který vychází z výpočtu odvolacího soudu, a potažmo i z výpočtu žalovaného ve stanovisku o přiznání zadostiučinění v druhém období, poníženou o částku za první dva roky trvání předmětného řízení. Konkrétně takto žalobkyně žádají o přiznána částky ve výši 63 900 Kč, a to jako doplatek dosud nevyplaceného peněžitého zadostiučinění za uvedené období trvání průtažného řízení. 3. Žalovaná uvedla že žalobkyně se již potřetí domáhá odškodnění za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce dědického řízení ve věci zůstavitele Mgr. [jméno] [příjmení], v němž žalobkyně vystupuje v procesním postavení věřitele. Nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce namítaného dědického řízení byl žalovanou konstatován již dvakrát, a to k žalobkyni a) stanoviskem žalované ze dne 16. 1. 2012, č. j. 1815/2011-ODSK-ODSK/4 a stanoviskem žalované ze dne 25. 11. 2021, č. j. MSP-1656/2021-ODSK-ODSK/4. Za období od 7. 1. 2002 do 16. 1. 2012 bylo žalobkyni přiznáno odškodnění ve výši 40 500 Kč a za další fázi dědického řízení, tj. od 17. 1. 2012 do 25. 11. 2021 jí bylo přiznáno odškodnění ve výši požadovaných 107 550 Kč. K žalobkyni b) stanoviskem žalované ze dne 2. 5. 2013, č. j. 2970/2012-ODSK-ODSK/3 a stanoviskem žalované ze dne 6. 12. 2021, č. j. MSP-1669/2021 ODSK-ODSK/4. Za období od 7. 1. 2002 do 2. 5. 2013 bylo žalobkyni přiznáno odškodnění ve výši 40.500 Kč a za další fázi dědického řízení, tj. od 3. 5. 2013 do 6. 12. 2021 jí bylo přiznáno odškodnění ve výši požadovaných 107 550 Kč. 4. Argumentovala dále, že nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce namítaného dědického řízení byl konstatován i v kompenzačním řízení (týkalo se jiných věřitelů) vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 28 C 116/2019. Žalobcům [jméno] a [jméno] [příjmení] byla poskytnuta náhrada za nemajetkovou újmu za období od 1. 7. 2011 do 13. 11. 2017, kdy si žalobci nárokovali odškodnění pouze za takto ohraničenou číst řízení. Je nutno uvést, že věřitel zůstavitele se dle současné právní úpravy (ust. § 117 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních) i dle předchozí právní úpravy (ust. § 175b o. s. ř.) stává účastníkem řízení až dnem vydání, resp. nabytí právní moci usnesení o nařízení likvidace, do té doby není účastníkem řízení, popř. je účastníkem řízení pouze ve specifických případech, které v posuzovaném řízení nenastaly. V projednávaném případě bylo usnesení o nařízení likvidace dědictví vydáno dne 7. 3. 2011 a nabylo právní moci dne 2. 4. 2011. Do té do