15 C 81/2023-124 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou ze dne [datum] domáhá po žalované náhrady faktické škody a ušlého zisku ve výši 193 774 724, 10 Kč s odůvodněním, že žalobkyně na základě několika postupních smluv nabyla pohledávky od [právnická osoba], a.s., dále společnosti [právnická osoba], dále [právnická osoba] a.s. a dále [právnická osoba] a.s. s tím, že se jedná o nároky na náhradu škody za Českou republiku v příčinné souvislosti s omezením podnikání podnikatelských subjektů a omezením provozu nebo úplným uzavřením provozoven na základě omezujících opatření vlády České republiky nebo jednotlivých ministerstev, vydanými za účelem řešení situace vyvolané epidemií onemocnění covid-19. Žalobkyně je vlastníkem pohledávek vůči státu, které spojuje obdobný důvod vzniku, vymezený obsah. Žalobkyně se domáhá náhrady škody vůči ministerstvu zdravotnictví, a to z titulu vydaných mimořádných opatření podle zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, která byla vydávána po dobu nouzového stavu v době od [datum] do [datum]. Tento způsob zasahování státu do práv a povinností osob v době nouzového stavu však byl shledán nezákonným, stalo se tak díky rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], který stanovil, že omezující opatření je třeba vydávat na základě krizového zákona, nikoliv dle zákona o ochraně veřejného zdraví. Přijatá omezující opatření dle zákona o ochraně veřejného zdraví přitom soud posoudil jako opatření obecné povahy. Škodu způsobenou přijatými opatřeními dle zákona o ochraně veřejného zdraví je proto třeba posuzovat podle zákona č. 82/98 Sb. K výzvě soudu potom [datum] žalobkyně doplnila svá tvrzení tak, že se tedy vůči České republice, ministerstvu zdravotnictví, domáhá náhrady škody z titulu opatření vydaných ministerstvem zdravotnictví od [datum] do [datum] a následně potom od [datum] do [datum]. V celkovém součtu se pak tedy od [právnická osoba] a.s., GMF Aquapark Prague, Redvale a ROOSPG jedná právě o žalovanou částku. 2. K výzvě soudu potom žalobkyně uvedla, že proti opatření ministerstva zdravotnictví nepodala žádná z uvedených společností ve smyslu zákona č. 94/2021 Sb., ani podle zákona č. 150/2002 Sb., správní žalobu, směřující ke zrušení opatření žalované. 3. Žalovaná odkázala na rozhodnutí ministerstva zdravotnictví, které v průběhu března, dubna, května a června ministerstvo zdravotnictví jako mimořádná opatření fakticky vydalo s tím, že rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] zrušil opatření žalované [číslo jednací] [číslo] [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [číslo] [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [číslo] [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] a MZDR [číslo] [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] rozhodnutí, další řádná opatření nebyla ze strany soudu zrušena. Dále se zabývala principem předběžné opatrnosti, principem nejvyšší hodnoty, principem prevence, na základě kterých byla shora uvedená mimořádná opatření fakticky vydávána s tím, že zde chybí, je zde dána absence aktu individuální aplikace práva ve smyslu zákona 82/98 Sb., když mimořádná opatření fakticky nejsou opatřením obecné povahy, nýbrž právním předpisem, jak ostatně platí i u obsahově totožných opatření vydaných vládou České republiky dle krizového zákona. Náhradu škody způsobenou právním předpisem však dle ustanovení zákona 82/98 Sb. požadovat nelze. Je zde dána absence aktivní věcné legitimace, když dle ustanovení § 7 zákona 82/98 Sb. je nutné vycházet z premisy, že dotčené mimořádné opatření je z formálního hlediska opatřením obecné povahy, řízení podle části šesté správního řádu upravující institut opatření obecné povahy, nemá účastníky a není v něm rozhodováno o právech a povinnostech individuálně určených osob. Možnost domáhat se náhrady škody ve smyslu zákona 82/98 Sb. je však, jak je citováno výše, vázána na podmínku účastenství dotčené osoby v řízení, tj. má-li být osoba aktivně legitimována k náhradě škody za nezákonné rozhodnutí, musí se v řízení rozhodovat konkrétně o jejích právech a povinnostech. Významný je přitom procesní stav účastenství, který zde byl již v době vydání opatření obecné povahy. V případě mimořádného opatření žalované se však o tento případ nejedná. Chybí naplnění kumulativních podmínek zakládajících odpovědnost státu podle zákona 82/98 Sb., aby bylo možné rozhodnutí pokládat za nezákonné, musí jít zásadně o rozhodnutí pravomocné či vykonatelné bez ohledu na právní moc, musí být zrušeno nebo změněno pro nezákonnost v době, kdy mělo zamýšlené právní účinky ve smyslu právní moci nebo vykonatelnosti, přičemž soud v řízení o odpovědnosti nemůže sám posuzovat zákonnost rozhodnutí vydaného v jiném řízení, ani jako otázku předběžnou. K tomu rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. Optikou okolností zdejšího případu, aby bylo možné aplikovat ustanovení zákona 82/98 Sb., muselo by tady být pravomocné správní rozhodnutí, které bylo pravomocně zrušeno a změněno na základě žalobního návrhu v rámci přezkumu. Je nutné zkoumat otázku, v jaké míře měla vliv na tvrzenou škodu samotná pandemie covid-19 a v jaké míře by byl žalobce povinen v daném případě šířící se epidemie jednat a přijímat opatření v souladu s obecnou prevenční povinností a počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na životě, zdraví, majetku jiného, jak předvídá ustanovení § 2900 a následující n.o.z. Soudem přezkoumávaná mimořádná opatření žalované jednak navázala na krizová opatření vlády, přijatá ve formě usnesení ze dne [datum] [číslo] ze dne [datum] [číslo] odpovídala obsahem aktuální epidemické situaci v České republice, vláda vzala na vědomí svým usnesením ze dne [datum] [číslo] ze dne [datum] [číslo] čímž projevila souhlas s obsahem mimořádných opatření a deklarovala jejich adekvátnost ve vztahu k aktuální epidemiologické situace v České republice, dále ihned po vyhlášení rozhodnutí Městského soudu v Praze byla nahrazena v zásadních bodech obsahově totožnými krizovými opatřeními přijatými ve formě usnesení ze dne [datum] [číslo]. I kdyby tedy žalovaná dotčená mimořádná opatření nevydala, v rozhodné době by z povahy věci platila obsahově totožná krizová opatření vlády vydaná ve formě usnesení vlády reagující na aktuální epidemickou situaci v České republice. 4. Dle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 82/98 Sb. právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, v němž jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo. Dle § 8 odst. 3, nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje. 5. Za odpovědnostní titul je v daném případě nutné považovat výše uvedená opatření žalované. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] zrušil opatření žalované [číslo jednací] [číslo] [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [číslo] [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [číslo] [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] a MZDR [číslo] [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] Vzhledem k tomu, že mimořádná opatření byla zrušena soudem až poté, co nabyla účinnosti, jedná se o nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1,2 odškodňovacího zákona. 6. Soud se dále zabýval otázkou, zda žalobkyni svědčí aktivní legitimace v uvedeném sporu a tedy legitimace k podání žaloby na náhradu škody vzniklé ve smyslu zákona 82/98 Sb. Soud neprováděl dokazování, neboť vycházel z tvrzení žalobkyně, že nepodala (resp. předchůdci žalobkyně nepodali) správní žalobu domáhající se zrušení mimořádných opatření, respektive, že se nepřipojila mezi navrhovatele takové žaloby. Soud nařídil taktéž na den [datum] jednání, na kterém, ve smyslu uvedeného požadavku k doplnění tvrzení a navržení důkazů ohledně aktivní legitimace žalobkyně ve smyslu ust. §7,8 zákona 821/98 Sb., měla být žalobkyně poučena dle ust. § 118a odst. 1,3 osř. Žalobkyně ani právní zástupce se k jednání soudu nedostavili a dobrodiní soudu spočívající v uvedeném poučení se připravili. Soud tak k jednání soudu dne [datum] neměl k dispozici žádná tvrzení o účasti předchůdců žalobkyně ve správním soudnictví. 7. V tomto směru lze tedy odkázat na skutečnost, že právo žádat náhradu ušlého zisku zapovídá ustanovení § 7 odst. 1 zákona 82/98 Sb., neboť bez podání žaloby či účasti v postavení osoby zúčastněné, právní předchůdci žalobkyně nebyli účastni řízení o zrušení mimořádných opatření žalované a nevyužili v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje podle § 8 odst. 3 odpovědnosti zákona 82/98 Sb. Soud se při tomto posouzení řídil judikaturou Nejvyššího s