22 C 176/2022-501 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se domáhala po žalované shora uvedené částky představující ušlý zisk dlužníka za červen [rok] až květen [rok]. Žalovaná měla tuto ztrátu způsobit podáním insolvenčního návrhu ze dne [datum], na základě kterého je proti dlužníkovi vedeno řízení u [název soudu] sp. zn. KSPL INS [číslo] [rok]. Podáním návrhu přišel dlužník o pravidelné obchodní partnery, obchodní zástupce a zaměstnance, pozastavil činnost, nemohl plnit závazky a ušel mu zisk z obchodní činnosti. 2. Žalobkyně dále argumentovala tím, že aktivní legitimace k podání žaloby má být zkoumána ke dni podání insolvenčního návrhu žalované, nikoli ke dni konečného rozhodnutí soudu. Na vzniku ušlého zisku se zásadně (nejméně v rozsahu 60%) podílela [právnická osoba] (dále jen„ banka“) tím, že neoprávněně blokovala účty dlužníka z důvodu zahájeného insolvenčního řízení. Dlužník proto v rozsahu 11 440 081,37 Kč náhradu ušlého zisku dne [datum] jednostranně započetl vůči svému dluhu u banky (viz podání ze dne [datum]). Nebýt insolvenčního návrhu žalované, nenastala by blokace účtu bankou. Dlužník se v době podání insolvenčního návrhu žalovanou v úpadku nenacházel, což dovodil v insolvenčním řízení i [název soudu]. Dlužník insolvenční pohledávku žalované uhradil dne [datum] a po zahájení insolvence splnil dluh i dalšímu věřiteli [jméno] [příjmení]. Žalovaná k započítávaným pohledávkám sporovala, že by měla povinnost odebrat zboží od žalovaného v roce 2008 a nárok žalované na smluvní úrok zanikl vzájemným zápočtem. 3. Žalovaná se bránila, že dlužník byl již v době podání insolvenčního návrhu v úpadku, k čemuž uvedla i přehled věřitelů s pohledávkami a poukázala na předluženost dlužníka. Insolvenční návrh žalovaná podávala v dobré víře, a tento nebyl pravomocně odmítnut, zamítnut a řízení ani nebylo vinou žalované zastaveno. Úpadek dlužníka byl naopak vysloven. Dlužník se dlouhodobě před podáním insolvenčního návrhu nacházel ve ztrátě. [příjmení] neměla z důvod zahájení insolvence zablokovat účet dlužníka. Žalovaná na nárok započetla smluvní úroky z prodlení ve výši 181 717,29 Kč ze své insolvenční pohledávky na základě smlouvy o obchodní spolupráci a dále započetla náhradu škody ve výši 17 000 000 Kč za porušení povinnosti odběru. Žalobkyně ušlý zisk též dostatečně netvrdila a neprokázala. 4. Dne [datum] byl prohlášen konkurz na majetek dlužníka, a to usnesením [název soudu] č. j. [insolvenční spisová značka] – A [číslo], v právní moci dne [datum]. Dne [datum] insolvenční správce dlužníka navrhl pokračovat v řízení. 5. Rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byla věc postoupena [název soudu]. Předmětem řízení zůstalo pouze 35 400 251 Kč. Otázku, zda aktivní věcná legitimace žalobkyně má být zkoumána ke dni zahájení insolvenčního řízení nebo ke dni konečného rozhodnutí, poté co po rozhodnutí dovolacího soudu byl zjištěn úpadek dlužníka, měl [název soudu] za neřešenou. 6. Nesporným účastníci při jednání dne [datum] učinili, že dne [datum] doručila žalovaná insolvenční návrh proti dlužníkovi, který dne [datum] [název soudu] zamítl, avšak toto rozhodnutí zrušil [název soudu] dne [datum]. Dne [datum] byl zjištěn úpadek dlužníka, nicméně toto rozhodnutí [název soudu] dne [datum] změnil tak, že se insolvenční návrhy zamítají. Poté [název soudu] dne [datum rozhodnutí], pod č. j. [spisová značka], usnesení [název soudu] ze dne [datum] a usnesení [název soudu] ze dne [datum] zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení, ve kterém byl dne [datum] zjištěn úpadek dlužníka a prohlášen na majetek dlužníka konkurz. 7. [příjmení] mezi účastníky zůstalo, zda žalobkyni svědčí nárok i v případě, že insolvenční návrh nebyla pravomocně odmítnut, zamítnut nebo řízení zastaveno vinou žalované, zda byl insolvenční návrh žalované šikanózní a zavinil ztrátu dlužníka, zda byl v době podání insolvenčního návrhu dlužník v úpadku, zda došlo k zániku pohledávky dlužníka namítaným zápočtem ze strany žalované v rozsahu 181 717,29 Kč a 17 000 000 Kč, zda dlužníkovi ušel zisk z důvodu podání insolvenčního návrhu žalované, nebo byl naopak dlužník ve ztrátě, a jaký vliv na ztrátu zisku mělo zablokování prostředků dlužníka bankou, a zda to lze klást k tíži žalované. 8. Soud na základě žalobních tvrzení a nesporných tvrzení shrnuje, že v případě, že insolvenční návrh žalované nebyl pravomocně odmítnut, zamítnut nebo řízení zastaveno vinou žalované a u dlužníka byl na základě insolvenčního návrhu žalované zjištěn úpadek a prohlášen konkurz, žalobkyni nesvědčí nárok na náhradu ušlého zisku, neboť v takovém případě chybí základní předpoklad odpovědnosti za škodu. Insolvenční návrh žalované ze dne [datum] tak nelze považovat za šikanózní. Na základě žalobních tvrzení lze též uzavřít, že částky 21 240 150,60 Kč (představující 60 % žalované částky) se žalobkyně domáhá po žalované zřejmě bezúspěšně, neboť za protiprávní blokaci účtu dlužníka bankou jako nepředvídatelný následek insolvenčního návrhu žalovaný neodpovídá. V rámci částky 21 240 150,60 Kč lze za zřejmě bezúspěšné lze označit i žalobní žádání v rozsahu 11 440 081,37 Kč též proto, že žalobkyně tvrdila, že tuto částku jednostranně započetla. 9. Podle § 147 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona, bylo-li řízení o insolvenčním návrhu zastaveno nebo byl-li insolvenční návrh odmítnut vinou insolvenčního navrhovatele, má osoba, které zahájením insolvenčního řízení a opatřeními přijatými v jeho průběhu vznikla škoda nebo jiná újma, právo na náhradu takové škody nebo jiné újmy vůči insolvenčnímu navrhovateli. V pochybnostech se má za to, že insolvenční navrhovatel zavinil zastavení insolvenčního řízení nebo odmítnutí insolvenčního návrhu. (2) Právo na náhradu škody nebo jiné újmy podle odstavce 1 lze uplatnit také tehdy, byl-li insolvenční návrh zamítnut; to neplatí, jestliže insolvenční návrh byl zamítnut proto, že dlužník po jeho podání splnil závazky, které osvědčovaly jeho úpadek, nebo proto, že se s věřiteli dohodl na jiném způsobu plnění těchto závazků, anebo z důvodu uvedeného v § 143 odst. 3. 10. Soud věc právně posoudil podle shora citovaného ustanovení a dospěl k závěru, že v daném případě řízení o insolvenčním návrhu žalované nebylo zastaveno, insolvenční návrh nebyl odmítnut vinou žalované a insolvenční návrh nebyl ani zamítnut, nepřísluší žalobkyni právo na náhradu ušlého zisku vzniklý zahájením insolvenčního řízení. Na tomto závěru nemění ničeho ani předchozí pravomocné usnesení o zamítnutí insolvenčního návrhu [název soudu] dne [datum], které bylo posléze [název soudu] zrušeno. 11. Pokud jde o nastolenou otázku, zda má být aktivní legitimace žalobkyně zkoumána ke dni zahájení insolvenčního řízení nebo až ke dni konečného rozhodnutí, kdy do věci zasáhl v insolvenčním řízení dovolací soud a teprve poté byl zjištěn úpadek dlužníka, soud uvádí, že aktivní legitimace má být zkoumána ke dni konečného rozhodnutí, jak ostatně předpokládá ustanovení § 154 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, podle kterého je pro rozsudek je rozhodující stav v době jeho vyhlášení. 12. K tomuto závěru soud vedla i aktuální judikatura, konkrétně rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. V tomto případě [název soudu] posuzoval otázku, zda neoprávněným podáním insolvenčního návrhu je možné způsobit podnikateli újmu i v případě, že se podnikatel v průběhu insolvenčního řízení skutečně dostane do úpadku a že insolvenční řízení zahájené na základě nedůvodného (šikanózního) insolvenčního návrhu nemusí nutně skončit zastavením insolvenčního řízení nebo odmítnutím či zamítnutím insolvenčního návrhu. Dovolatel namítal, že zahájení insolvenčního řízení znamená tak závažný zásah do podnikání, že déle trvající insolvenční řízení může podnikateli přivodit stav úpadku, ačkoli podnikatel v době podání insolvenčního návrhu objektivně v úpadku nebyl. Majetková újma spočívala ve znehodnocení jeho závodu podáním nedůvodného a šikanózního insolvenčního návrhu. Skutkově se případ od projednávané věci odlišoval tím, tvrzený šikanózní insolvenční návrh proti dovolateli byl nejprve nepravomocně zamítnut, následně bylo k odvolání vrchním soudem usnesení o zamítnutí zrušeno a věc vrácena k dalšímu řízení, v němž posléze insolvenční soud rozhodl o úpadku dovolatele. [název soudu] vyslovil závěr, že [název soudu] …„ správně dovodil, že předpokladem uplatnění nároku na náhradu škody dle § 147 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona je pravomocné skončení insolvenčního řízení odmítnutím či zamítnutím insolvenčního návrhu nebo zastavením řízení o tomto návrhu. Závěr, že základním předpokladem odpovědnosti věřitele - insolvenčního navrhovatele za škodu nebo jinou újmu vzniklou podáním šikanózního insolvenčního návrhu je rozhodnutí insolvenčního soudu o zastavení insolvenčního řízení, o odmítnutí insolvenčního návrhu a o zamítnutí insolvenčního návrhu, je ve světle dikce § 147 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona závěrem triviálním. Ve shodě s [název soudu] nemá [název soudu] žádné pochybnosti o tom, že insolvenční řízení musí b