§ 147 insolvenční zákon – Náhrada škody při zastavení nebo odmítnutí insolvenčního návrhu
Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) · 182/2006 Sb. · účinné od 24. 7. 2021 · Insolvence a exekuce · neoficiální nadpis
Stručně: Paragraf 147 insolvenčního zákona stanovuje, že pokud insolvenční navrhovatel zaviní zastavení nebo odmítnutí insolvenčního návrhu, případně jeho zamítnutí za určitých okolností, má poškozená osoba právo na náhradu škody nebo jiné újmy vůči tomuto navrhovateli. Pokud je insolvenční návrh zastaven, odmítnut nebo zamítnut vinou navrhovatele, může poškozený (např. dlužník) požadovat náhradu škody nebo újmy, která mu vznikla zahájením insolvenčního řízení. (§ 147 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, znění účinné od 24. 7. 2021)
Klíčová fakta
- Týká se: soud, dlužník, věřitel
- Lhůta nebo doba (odst. 3): „…1 a 2 společně a nerozdílně členové jeho statutárního orgánu, ledaže prokáží, že bez zbytečného odkladu po podání insolvenčního návrhu informovali insolvenční soud o tom, že insolvenční…“
- Lhůta nebo doba (odst. 4): „…kterou uplatňuje práva podle odstavců 1 až 3, musí dlužník podat nejpozději do 6 měsíců ode dne, kdy mu bylo doručeno rozhodnutí, jímž se končí řízení o insolvenčním…“
- Lhůta nebo doba (odst. 4): „…rozhodnutí, jímž se končí řízení o insolvenčním návrhu, a jiná osoba nejpozději do 6 měsíců od zveřejnění tohoto rozhodnutí v insolvenčním rejstříku“
- Odkazuje na: § 143, § 128a, § 100
- Judikatura: na § 147 odkazuje 63 soudních rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Účinnost: znění účinné nejméně od ; novela předpisu účinná od 10. 1. 2030 tento § nemění
- Zdroj: e-Sbírka, 182/2006 Sb.
(1) Bylo-li řízení o insolvenčním návrhu zastaveno nebo byl-li insolvenční návrh odmítnut vinou insolvenčního navrhovatele, má osoba, které zahájením insolvenčního řízení a opatřeními přijatými v jeho průběhu vznikla škoda nebo jiná újma, právo na náhradu takové škody nebo jiné újmy vůči insolvenčnímu navrhovateli. V pochybnostech se má za to, že insolvenční navrhovatel zavinil zastavení insolvenčního řízení nebo odmítnutí insolvenčního návrhu.
(2) Právo na náhradu škody nebo jiné újmy podle odstavce 1 lze uplatnit také tehdy, byl-li insolvenční návrh zamítnut; to neplatí, jestliže insolvenční návrh byl zamítnut proto, že dlužník po jeho podání splnil závazky, které osvědčovaly jeho úpadek, nebo proto, že se s věřiteli dohodl na jiném způsobu plnění těchto závazků, anebo z důvodu uvedeného v § 143 odst. 3.
(3) Je-li insolvenčním navrhovatelem právnická osoba, ručí za splnění náhrady škody nebo jiné újmy podle odstavců 1 a 2 společně a nerozdílně členové jeho statutárního orgánu, ledaže prokáží, že bez zbytečného odkladu po podání insolvenčního návrhu informovali insolvenční soud o tom, že insolvenční návrh není podán důvodně, nebo o tom, že není splněn některý z dalších předpokladů stanovených zákonem pro vydání rozhodnutí o úpadku.
(4) Žalobu, kterou uplatňuje práva podle odstavců 1 až 3, musí dlužník podat nejpozději do 6 měsíců ode dne, kdy mu bylo doručeno rozhodnutí, jímž se končí řízení o insolvenčním návrhu, a jiná osoba nejpozději do 6 měsíců od zveřejnění tohoto rozhodnutí v insolvenčním rejstříku; o žalobě však nelze rozhodnout před právní mocí tohoto rozhodnutí. Nejde o incidenční spor.
(5) Nebyla-li včas podána žaloba o uplatnění práva podle odstavců 1 a 2, právo na náhradu škody nebo jiné újmy podle odstavců 1 a 2 tím zaniká. Nebyla-li včas podána žaloba o uplatnění práva podle odstavce 3, právo domáhat se splnění náhrady škody nebo jiné újmy podle odstavců 1 a 2 podle odstavce 3 tím zaniká.
(6) Je-li zřejmé, že určité osobě vznikla zahájením insolvenčního řízení a opatřeními přijatými v jeho průběhu vinou insolvenčního navrhovatele škoda nebo jiná újma, může insolvenční soud nařídit předběžné opatření, kterým povinné osobě uloží, aby na náhradu této škody nebo jiné újmy složila do úschovy u soudu přiměřenou peněžitou částku19). Učiní tak jen na návrh oprávněné osoby podaný do 30 dnů od vydání rozhodnutí o zastavení řízení o insolvenčním návrhu, rozhodnutí o odmítnutí insolvenčního návrhu nebo rozhodnutí o zamítnutí insolvenčního návrhu; nebyl-li insolvenční návrh odmítnut podle § 128a, nelze předběžné opatření nařídit před nabytím právní moci takového rozhodnutí. Nařízení předběžného opatření nebrání, že celkovou výši škody nebo jiné újmy dosud nelze vyčíslit. Při nařízení předběžného opatření dále insolvenční soud postupuje obdobně podle § 100 odst. 2 a 3.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Pokud je insolvenční návrh zastaven, odmítnut nebo zamítnut vinou navrhovatele, může poškozený (např. dlužník) požadovat náhradu škody nebo újmy, která mu vznikla zahájením insolvenčního řízení.
- V případě právnické osoby jako insolvenčního navrhovatele ručí za náhradu škody nebo újmy i členové jejího statutárního orgánu, pokud neprokáží, že včas informovali soud o nedůvodnosti návrhu.
- Právo na náhradu škody je nutné uplatnit žalobou u soudu v šestiměsíční lhůtě od doručení rozhodnutí o konci řízení (pro dlužníka) nebo od zveřejnění rozhodnutí v insolvenčním rejstříku (pro jinou osobu), jinak zaniká.
- Insolvenční soud může na návrh oprávněné osoby nařídit předběžné opatření, kterým uloží navrhovateli složit peněžitou částku na náhradu škody do úschovy soudu.
Na co si dát pozor
- Zavinění insolvenčního navrhovatele se v pochybnostech předpokládá, což usnadňuje poškozeným uplatnění nároku.
- Lhůta pro podání žaloby je prekluzivní, což znamená, že po jejím uplynutí právo na náhradu škody zaniká.
- Členové statutárního orgánu právnické osoby se mohou zprostit ručení, pokud prokáží, že bez zbytečného odkladu informovali insolvenční soud o nedůvodnosti insolvenčního návrhu.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 147
Jak soudy aplikují § 147
Obvodní soud – vycházeje z § 147 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), z § 154 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), a z označené judikatury Nejvyššího soudu – dospěl po provedeném dokazování k následujícím závěrům:
Soud prvního stupně – odkazuje na ustanovení § 147 odst. 1, 2 a 4 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), § 2951 odst. 2 a 2952 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a § 101 odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) – dospěl k závěru, že žaloba nemůže obstát ze dvou důvodů.
Na výše uvedeném základě soud prvního stupně – vycházeje z ustanovení § 147 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a z ustanovení § 605 odst. 2, § 607, § 2021 odst. 1, § 2951 a § 2952 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“), a odkazuje na (označenou) judikaturu Nejvyššího soudu – dospěl po provedeném dokazování k následujícím závěrům:
Právní otázky
Související
§ 18a Zvláštní ustanovení o předmětu daně veřejně p (Nález Ústavního soud ze dne 1. října 201)§ 11 Vyjádření účastníků a vedlejší účastnice říze (Nález Ústavního soudu ze dne 18. prosinc)§ 3 ČESKÝ LÉKOPIS 1997 (Vyhláška Ministerstva zdravotnictví, kte)