26 C 173/2022-24 — Obvodní soud pro Prahu 2

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nezaplaceného pojištění dle z.č. 168/1999 Sb. (dále jen [příjmení]) pro vozidlo [registrační značka] za období od [datum] do [datum]. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Opatrovník žalované nesouhlasil se žalobou, předně namítl, že žalobkyně účinně nevyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky dle zákonných ustanovení, neboť v době, kdy zasílala výzvu, již bylo z obchodního rejstříku zřejmé, že žalovaná nemá osobu, která by za ni mohla jednat (statutární orgán). Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: žalovaná je vlastníkem předmětného vozidla dle registru silničních vozidel. Žalovaná nezaplatila pojištění odpovědnosti z povozu tohoto vozidla, čili nesplnila zákonnou povinnost, proto ji žalobkyně vyzvala výzvou ze dne [datum] (dle sdělení pošty doručené dne [datum]) k úhradě dlužné částky do 60 dnů a následně upomínkou ze dne [datum] a předžalobní upomínkou ze dne [datum]. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: žalovaná jako vlastník vozidla má zákonnou povinnost stanovenou z.č. 168/1999 Sb., platit pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyně vyzvala žalovanou ve smyslu § 4 Zákona k úhradě příspěvku zasláním výzvy k úhradě. Není zákonnou povinností žalobkyně zjišťovat, zda žalovaná má v obchodním rejstříku zapsanou osobu, která je oprávněna za ni jednat, či nikoli. Naopak žalovaná, jako právnická osoba, má povinnost, osobu, která za ni jedná mít v obchodním rejstříku zapsanou a z této své nepoctivosti nemůže těžit, nýbrž tato její nedbalost musí jít k její tíži. Zákonná povinnost k úhradě příspěvku je stanovena v § 4 Zákona a výše příspěvku určuje vyhláška Ministerstva financí č. 205/1999 Sb.. Žalobkyně postupovala dle zákona, podle tam vedeného postupu zaslala žalované výzvu k úhradě dlužné částky. Splnila tak všechny zákonem stanovené požadavky. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, a žalované (opatrovníku žalované) se nepodařilo zvrátit tvrzené a následně prokázané skutečnosti, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %.