27 C 209/2022-28 — Obvodní soud pro Prahu 2

Žalobkyně se svou žalobou došlou zdejšímu soudu dne 18. 8. 2022 domáhala na žalovaném zaplacení částky 266 550 Kč s příslušenstvím z titulu ústní smlouvy o zápůjčce, kterou uzavřela ústně s žalovaným. Dne 1. 7. 2019 žalovaný podepsal uznání dluhu a dohodu o splátkovém kalendáři, ve které žalovaný svůj dluh vůči žalobkyni v této výši co do důvodu i výše uznal a zavázal se dluh splatit ve dvou splátkách, tj. první splátku ve výši 177 700 Kč se splatností dne 5. 8. 2019 a druhou splátku ve výši 88 850 Kč se splatností dne 31. 12. 2019. Žalovaný ničeho neuhradil, ačkoliv byl k úhradě vyzván předžalobní upomínkou ze dne 15. 7. 2022. Žalovaný se k podané žalobě a tvrzením v ní uvedeným nevyjádřil. Soud postupoval dle § 115a o. s. ř. a k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Na základě účastníky předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Z dokumentu uznání dluhu a dohoda o splátkovém kalendář soud zjistil, že žalobkyně s žalovaným uzavřela dne 1. 7. 2019 dohodu o splátkovém kalendáři, ve které žalovaný současně uznal svůj dluh vůči žalobkyni z ústní smlouvy o zápůjčce ve výši 266 550 Kč co do důvodu i výše a zavázal se dluh splatit ve dvou splátkách, tj. první splátku ve výši 177 700 Kč se splatností dne 5. 8. 2019 a druhou splátku ve výši 88 850 Kč se splatností dne 31. 12. 2019. Žalovaný ničeho neuhradil, ačkoliv byl k tomu vyzván předžalobní upomínkou ze dne 15. 7. 2022. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil dle následujících ustanovení právních předpisů. Podle ustanovení § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen„ o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle ustanovení § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Nesplacení dluhu ze zápůjčky, který žalovaný výslovně uznal, žalovaný porušil základní povinnost, která pro něj z uzavřené smlouvy o zápůjčce vyplývala. Žalobkyně se tedy podanou žalobou obrátila na soud oprávněně. Nezaplacením dluhu do stanovených dnů splatnosti jednotlivých splátek se žalovaný dostal do prodlení, a ode dnů následujících po splatnosti tak vzniklo žalobkyni právo požadovat též zaplacení úroku z prodlení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“) tak, že žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení, jelikož žalobkyně měla ve věci plný úspěch a současně doložila, že žalovanému zaslala ve smyslu ustanovení § 142a odst. 1 o. s. ř. výzvu k plnění v požadované výši. Náhradu nákladů řízení činí částku ve výši 35 012 Kč, která představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 10 662 Kč podle položky 2 bod 1. písm. c) Sazebníku soudních poplatků, dále odměnu právního zástupce za dva úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí zastoupení a sepis žaloby) ve spojení s § 7 bodu 6. a § 11 odst. 1 písm. a), d) a jednoho úkonu právní služby dle § 11 odst. 2 písm. h) vyhlášky č. 177/1996 Sb. v celkové výši 23 450 Kč (2,5 x 9 380 Kč) a paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce za tři úkony právní služby dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v celkové výši 900 Kč (3 x 300 Kč). O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř.. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám právní zástupkyně žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).