45 C 187/2021-68 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se domáhal na žalované poskytnutí peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 100 000 Kč, způsobené mu nepřiměřenou délkou řízení před Úřadem práce České republiky - Krajská pobočka v Plzni - sp. zn. SZ/94539/2012, to vše bylo zahájeno už v říjnu 2015, Ministerstvem práce a sociálních věcí sp. zn. - MPSV- 2016 /211200-914, SZ/ MPSV- 2018 /199660-914, SZ/ MPSV- 2019 /1102-914, SZ/ MPSV- 2019 /40904-914, Krajským soudem v Plzni pod sp. zn. - 16 Ad 33/2017, 16 Ad 54/2019, Nejvyšším správním soud pod sp. zn. - 4 Ads 328/2020. Žalobce uplatnil svůj nárok u žalované dne 2.3.2021, žalovaná však tomuto nároku žalobce nevyhověla. S ohledem na to navrhl žalobce, aby soud žalobě vyhověl a přiznal mu náhradu nákladů řízení. 2. Žalobce dále doplnil žalobu a s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 344/2014 uvedl, že posuzované věci tvoří jedno řízení. V dané věci řízení trvalo 4 roky a 6 měsíců, dle obsahu spisu byly opakovaně porušovány lhůty pro vydání rozhodnutí a celková doba řízení je dobou nepřiměřenou, a to zejména s ohledem na srovnatelné případy v obdobných věcech v sociální oblasti. Dále navrhl k porovnání zadostiučinění nemajetkové újmy z nepřiměřeně dlouhého řízení v sociální oblasti rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 8. srpna 2022, č. j. 26 C 248/2021-66, v němž soud jako nepřiměřeně dlouhou dobu řízení zhodnotil řízení v délce 2 let a 4 měsíců. Zdůraznil, že v jeho případě docházelo správní řízení trvalo po dobu čtyř let a šesti měsíců, byť zákonná lhůta pro vydání rozhodnutí ve správním řízení je jeden měsíc respektive dva měsíce podle § 71 zákona č. 500/2004 Sb. správního řádu. Z obsahu vedeného spisu je zřejmé, že tato byla opakovaně porušována. Pokud jde o požadované zadostiučinění, změnil žalobce své požadavky tak, že nadále požaduje náhradu nemajetkové újmy, způsobené mu nepřiměřenou délkou správního a navazujícího soudního řízení ve výši 80.000 Kč, přičemž vycházel z přiměřeného navýšení základní částky výši 52.500 Kč, a to pro zvýšený význam řízení pro svou osobu a postup státních orgánů ve věci, jejichž rozhodnutí byla opakovaně rušena soudy. Dále požadoval zadostiučinění ve výši 20.000 Kč za nezákonné rozhodnutí, jehož výkonem byla ohrožena jeho existence, pravidelné návštěvy příbuzných, možnost konání výletů. Pro žalobce byla celá věc velmi stresující, měl obavy o svou existenci, zdraví a rodinný život. 3. Žalovaná nárok uplatněný žalobcem neuznala. Plně odkázala na popis průběhu, jak je uveden v rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 07. 10. 2020, č. j. 16 Ad 54/2019-65, a rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 08. 02. 2021, č. j. 4 Ads 328/2020-33. Zdůraznila, že předmět řízení nikterak nezasahoval do základu věci, tedy povinnosti vrátit přeplatek na dávce příspěvek na živobytí, která trvala od roku 2015 a nebyla jednotlivými rozhodnutími rušena. Připustila, že správní orgán I. Stupně i žalované v dané věci pochybili především tím, že ve věci využili institut vydání nového rozhodnutí ve věci podle ustanovení §101 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“) namísto toho, aby správní orgán I. stupně zahájil řízení exekuční, kde by bylo možné formu úhrady přeplatku v rámci tohoto řízení zvolit a měnit dle příslušných ustanovení dotčených právních předpisů - Hlava XI. správního řádu a související postup pro správu daní. K tomuto závěru ostatně dospěl Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí. Popřel tvrzení žalobce, že správní orgány nerespektovaly závazný názor soudu, vyjádřený v jeho rozhodnutích, když tento byl do dotčených rozhodnutí promítnut a ke zrušení došlo vždy z rozdílných důvodů. Konečná rozhodnutí pak byla potvrzena soudem prvního stupně, s jehož názorem se však neztotožnil Nejvyšší správní soud. Na základě jeho názoru pak bylo řízení zastaveno. Zdůraznila, že dle tvrzení žalobce mu byla způsobena újma ve vykonávacím řízení, což je nesprávně. Vyvracela tvrzení žalobce, ohledně prekluze práva s tím, že tuto uplatnil i v žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 04. 03. 2019, č. j. MPSV-2019/44297-914, k namítal, že poprvé bylo o věci rozhodnuto 28.8.2018, tedy po uplynutí lhůty 3 let od výplaty předmětného příspěvku. Konstatovala, že o povinnosti vrátit přeplatek bylo prvně rozhodnuto již v roce 2015, následná rozhodnutí pak byla učiněna v roce 2016, 2018 a 2019. Jak uzavřel nejvyšší správní soud, s ohledem na přerušení prekluzivní lhůty tato uplynula nejpozději dne 27. 11. 2018. Žalovaná dále doplnila, že využití opravných prostředků (odvolání, správní žaloby a kasační stížnosti) je v právním státě předpokládaným instrumentem pro dosažení změny správního rozhodnutí. Ve věci probíhalo celkem 9 řízení (3 prvoinstanční, tři odvolací a tři soudní). I s ohledem na vše výše uvedené má tak žalovaná za to, že tvrzená doba řízení není v daném případě nepřiměřená. Na základě shora uvedeného žalovaná navrhla, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítnul a přiznal žalované náhradu hotových výdajů. 4. Dle neúplného podacího lístku, podle kterého byla Ministerstvu práce a sociálních věcí odeslána zásilka žalobcem blíže neurčeného dne (část data chybí). 5. Rozhodnutím Úřadu práce ČR – krajská pobočka v Plzni ze dne 23.8.2016 bylo z moci úřední rozhodnuto o změně povinnosti vrácení přeplatku dávky příspěvek na živobytí, již zde několikrát čtené s tím, že původní přeplatek byl stanoven ve výši 61.985,00 Kč, přičemž z této částky bylo 23.8.2016 již uhrazeno 400,00 Kč. Přeplatek ve výši 61.985,00 Kč bude měsíčně srážen z výplaty dávky příspěvek na živobytí č.j. 4532/2016/KLT. 6. Rozhodnutím Ministerstva práce a sociálních věcí č.j. MPSV-2016/211200-914/1 ze dne 18.10.2016 bylo odvolání současného žalobce proti rozhodnutí Úřadu práce ČR – krajské pobočky v Plzni ze dne 23.8.2016, č.j. 21553/2016/KLT o změně povinnosti žalobce vrátit přeplatek dávky příspěvek na živobytí, který byl za měsíce únor 2014 až srpen 2015 rozhodnutím č.j. 30177/2015/KLT stanoven žalobci v celkové výši 61.985,00 Kč, zamítnuto a napadené rozhodnutí bylo potvrzeno. 7. Rozhodnutím Úřadu práce ČR – krajské pobočky v Plzni ze dne 28.8.2018 č.j. 19593/2018/KLT bylo rozhodnuto z moci úřední o změně povinnosti žalobce vrátit přeplatek dávky příspěvek na živobytí č.j. 2494/2014/KLT za měsíce únor 2014 až srpen 2015, stanovené rozhodnutím č.j. 11085/2018/KLT žalobci v celkové výši 61.985,00 Kč s tím, že daný přeplatek dávky příspěvek na živobytí, který byl za období únor 2014 až srpen 2015 stanoven v celkové výši 61.985,00 Kč, který měl být srážen z běžně vyplácené nebo později přiznané opakující se dávky pomoci v hmotné nouzi, má být nově poukázán na účet úřadu, který toto rozhodnutí vydal, nebo uhrazen v hotovosti, a to do 30.11.2018, přičemž povinnému musí zůstat nejméně částka existenčního minima. 8. Rozhodnutím Ministerstva práce a sociálních věcí č.j. MPSV-2018/202555-914 ze dne 11.10.2018 bylo rozhodnutí Úřadu práce ČR – krajské pobočky v Plzni ze dne 28.8.2018, č.j. 19593/2018/KLT o změně povinnosti žalobce vrátit přeplatek dávky příspěvek na živobytí, který byl za měsíce únor 2014 až červenec 2015 a srpen 2015 rozhodnutím č.j. 11085/2018/KLT stanoven účastníku řízení v celkové výši 61.985,00 Kč zrušeno a věc byla vrácena k opětovnému projednání příslušnému úřadu. 9. Rozhodnutím Úřadu práce ČR – krajská pobočka v Plzni, ze dne 16.11.2018 bylo z moci úřední rozhodnuto o změně povinnosti vrácení přeplatku dávky příspěvek na živobytí č.j. 2494/2014/KLT za měsíce únor 2014 až srpen 2015 stanoveno v celkové výši 61.985,00 Kč, přičemž původní rozhodnutí bylo změněno tak, že přeplatek dávky příspěvek na živobytí má být uhrazen v hotovosti či na účet úřadu nejpozději do 31.5.2019 a bude srážen z běžně vyplácené dávky pomoci v hmotné nouzi, příspěvek na živobytí na formu splácení přeplatku. 10. Rozhodnutím Ministerstva práce a sociálních věcí, č.j. MPSV-2019/3692-914 ze dne 8.1.2019 bylo napadené rozhodnutí Úřadu práce ČR – krajské pobočky v Plzni, ze dne 16.11.2018, č.j. 26156/2018/KLT, o změně povinnosti [celé jméno žalobce] vrátit přeplatek dávky příspěvek na živobytí, který byl za měsíce únor 2014 až červenec 2015 a srpen 2015 rozhodnutím č.j. 19593/2018/KLT stanoven účastníku řízení v celkové výši 61.985,00 Kč, zrušeno a vráceno úřadu práce k novému projednání. 11. Rozhodnutím Úřadu práce ČR – krajská pobočka v Plzni, ze dne 5.2.2019 bylo z moci úřední rozhodnuto o změně povinnosti vrácení přeplatku dávky příspěvek na živobytí č.j. 2494/2014/KLT ve výši 61.585,00 Kč, a sice tak, že tento, musí být poukázán na účet úřadu, který rozhodnutí vydal, či uhrazen v hotovosti, a to do 31.8.2019. 12. Rozhodnutím Ministerstva práce a sociálních věcí č.j. MPSV-2019/44297-914, ze dne 4.3.2019 bylo odvolání proti rozhodnutí Úřadu práce ČR – krajské pobočky v Plzni ze dne 5.2.2019, č.j. 3159/2019/KLT, kterým úřad rozhodl z moci úřední o změně povinnosti vrácení přeplatku dávky příspěvek na živobytí žalobce za měsíce únor 2014 až srpen 2015 v celkové výši 61.585,00 Kč a nově stanovil lhůtu do