45 C 233/2021-35 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se domáhal na žalované zaplacení částky 250 000 Kč s příslušenstvím z titulu nepřiměřené délky občanského soudního řízení u Městského soudu v Praze, vedeného pod č. j. 42 Cm 20/1996. Žalobce uvedl, že uvedené řízení bylo zahájeno 19.2.1996 a dosud neskončilo. Předmětem řízen bylo určení neplatnosti zástavní smlouvy, resp. neexistence zástavního práva zřízeného [anonymizována tři slova] 8.11.1991 k zajištění pohledávky z úvěrů. Věc skončila rozhodnutím Vrchního soudu v Praze č. j. 3 Cmo 103/2020, které bylo [jméno] [celé jméno žalobce], právnímu nástupci [celé jméno žalobce], doručeno 5.1.2021, s tím že rozhodnutím odvolacího soudu bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně o zastavení řízení. Řízení tak trvalo více než dvacet let. Na průtazích žalobce žádný podíl nenese. Žalobce uvedl řadu okolností, které se dle jeho názoru podíleli na nepřiměřené délce řízení a na kterých se žalobce nepodílel, např. Přistoupením dalších účastníků řízení, kteří měli být účastníky řízení již od počátku, zvláštním režimem jedné z předmětných parcel, nedostatečným dohledem nad výkonem činnosti konkursního správce, přerušením řízení během let 2000 až 2012, v nichž bylo řešeno vyloučení nemovitostí z konkursní podstaty (v řízeních u Městského soud v Praze pod sp.zn. 45 Cmo 445/99 a sp.zn. 33 Cm 376/1999), na jehož základě správce konkursní podstaty rozhodl o zařazení nemovitostí do dražbě a účastníci tak byli nuceni vyplatit nemovitosti z konkursní podstaty. To se následně ukázalo jako nedůvodné a tito tak vedou spor o vrácení nedůvodně vyplacených částek, byť s minimální šancí na úspěch. Nesprávným úředním postupem je v daném případě porušení povinnosti vydat rozhodnutí ve lhůtě přiměřené, která by dle jeho názoru neměla přesahovat šest let. Žalobce se stal účastníkem řízení od 19.2.1996, kdy byl podán ze strany [anonymizována dvě slova] návrh na přistoupení žalobce do řízení. [jméno] [celé jméno žalobce] je pak právním nástupcem (pozn. soudu zde žalobce pravděpodobně měl na mysli„ předchůdcem“ nikoli„ nástupcem“) [celé jméno žalobce], když nabyl nemovitosti, které jsou předmětem řízení, kupní smlouvou od žalobce s právními účinky vkladu ke dni 16.4.2010. K tomuto kroku byli účastníci smlouvy motivováni právě nepřiměřeně dlouhou dobou řízení. Na místo žalobce [celé jméno žalobce] tak do řízení vstoupil jeho syn, [jméno] [celé jméno žalobce] s manželkou [jméno] [příjmení], [datum narození], kteří nabyli nemovitosti do SJM. Ani tato manželka však neustála vlekoucí se soudní řízení a nemovitosti byly cestou notářského zápisu o zúžení SJM z 26.3.2015 vypořádány tak, že výlučným vlastníkem se stal [jméno] [celé jméno žalobce]. Celé řízení bylo dle žalobce nepřiměřeně dlouhé. Žalobce proto požadoval zadostiučinění ve výši 20 000 Kč za jeden rok řízení (první dva roky v poloviční výši), přičemž konstatoval, že [celé jméno žalobce] byl účastníkem řízení od [číslo] do poloviny roku 2010, proto má dle svého názoru nárok na zadostiučinění za 13,5 roku, celkem 250.000 Kč. Žalobce svůj nárok zdůvodnil tím, že předmětem řízení je majetkové právo a prodlení s vyřešením sporu významně zasáhlo a ovlivnilo majetkovou sféru navrhovatelů, neboť tito byli nuceni setrvat 24 let v nejistotě co se týká práv k tomuto vlastnictví. Pokud jde o chování poškozených navrhovatelů, tak tito nezpůsobili svým přístupem k řízení žádné průtahy a plnili řádně své procesní povinnosti. Nic nebránilo soudu, aby rozhodl dříve, důvod pro vyloučení nemovitostí tady byl od začátku a kvůli tomu došlo výlučně pro okolnosti na straně konkursního správce, potažmo konkursního soudu, shodou okolností rovněž Městského soudu v Praze a následně i Městského soudu v nyní projednávané věci. 2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a vznesla především námitku nedostatku aktivní legitimace žalobce. Učinila nesporným, že u ní žalobce uplatnil 3.6.2021 nárok na přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 250 000 Kč, která mu měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem v řízení původně vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 42 Cm 20/1996. Žádosti žalobce vyhověno nebylo. Žalobce [celé jméno žalobce] totiž vůbec nebyl účastníkem řízení. Ve vztahu k jeho osobě tak není naplněna základní podmínka a žadateli nesvědčí aktivní legitimace k podání žádosti o odškodnění. Žádost byla podána neoprávněnou osobou a byla shledána zcela nedůvodnou. Jiná situace byla shledána ve vztahu k [jméno] [celé jméno žalobce]. Vůči němu rozhodné období počíná dnem 31.3.2012, kdy nabylo právní moci usnesení Městského soudu v Praze, kdy Městský soud v Praze připustil, aby přistoupil do řízení na straně žalobce. V této souvislosti pak stručně shrnula průběh daného řízení. Uvedla, že řízení bylo po stránce skutkové i stránce právní složité. Ve věci byly provedeny listinné důkazy a vyslechnuti svědci. S ohledem na vznesenou námitku nedostatku aktivní legitimace poté žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl. 3. V replice k vyjádření žalované žalobce uvedl, že pro celkové posouzení věci je nejvýstižnější rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 33 Cm 376/1999-405 z 23.června 2008 ve věci žalobce [celé jméno žalobce] a žalovaným správcem konkursní podstaty o vyloučení z konkursní podstaty, kterým bylo rozhodnuto, že dům [adresa] na st. p. [anonymizováno], tato st.p. [anonymizováno], parc. [číslo] se z konkursní podstaty úpadce vylučuje. V této souvislosti doplnil konkrétní stěžejní body z řízení, vedeného pod sp.zn. 33Cm 376/99 u Městského soudu a které předcházelo řízení sp. zn. 42 Cm 20/2006 a naopak navazovalo na řízení sp. zn. 20 Cm 404/98. Ve všech případech byli spory vedeny o objekty k bydlení, kde všichni tři účastníci ([anonymizováno], [příjmení], [celé jméno žalobce]) bydleli, takže by fakticky přišli, lapidárně řečeno, o střechu nad hlavou bez možnosti obrany, ani bez možnosti získání náhradního bydlení. 4. V nyní projednávaném případě správce konkursní podstaty po zaplacení požadované částky předmětné nemovitosti z konkursní podstaty vyloučil. Tyto skutečnosti, ZKV nepředpokládané pak podle Vrchního soudu (strana číslo sedm čtvrtý odstavec) pak znamenají, že samotná skutečnost, že sporné nemovitosti nejsou nadále sepsány do soupisů majetku konkursní podstaty úpadce je dostatečným důvodem pro závěr, že nelze žalobě vyhovět. Podle Vrchního soudu tedy postup na základě předchozího rozhodnutí Vrchního soudu z 27.5.2009 č. j. 13 Cmo 287/2008-478 se stal překážkou toho, aby se mohli ve vylučovacím řízení žalobci, přestože jejich stanovisko bylo správné, jak vyplývá ze souvisejících rozhodnutí v obdobných věcech, domoci ochrany svých oprávněných nároků. V obdobné věci pak Vrchní soud o vyřazení z podstaty jako o překážce vylučovacího řízení uvádí“, že to může být„ z jakéhokoli důvodu“, tedy i z důvodu později zrušeného rozhodnutí. Je možné odkázat také na rozhodnutí NSČR 29Cdo 1569/2012 a další. Žalobce se dále soustředil na vyvracení možných (byť žalovanou ve vyjádření k žalobě neuvedených) námitek, co do možného podílu žalobce na dané situaci, když uzavřel darovací smlouvu s [jméno] [příjmení] apod. 5. S ohledem na vznesenou námitku nedostatku aktivní legitimace, soud se nejprve soustředil na zjištění její důvodnosti. 6. Z obsahu spisu Městského soudu v Praze sp.zn. 42 Cm 20/1996 plyne, že dne 13. 2. 1996 podal [anonymizována dvě slova] [země] (dále jen„ žalobce a“) žalobu na určení neplatnosti zástavní smlouvy proti žalované 1) [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [adresa], státní podnik, později proti JUDr. [jméno] [jméno], správci konkursní podstaty, a dále proti žalované 2) [právnická osoba], s tím že se domáhal určení, že zástavní smlouva uzavřená mezi žalovanou [číslo] žalovanou [číslo] jejímž předmětem jsou nemovitosti v k.ú. [obec], a to domky [příjmení] [adresa] stav. parc. [anonymizováno], [adresa], stav. parc. [anonymizováno] a budova líhní [adresa] stav. parc. 11, je neplatná. Dne 17. 10. 1996 byl žalobce a) vyzván k zaplacení soudního poplatku a žalovaným soud uložil vyjádřit se k žalobě. Dne 31. 10. 1996 byl soudní poplatek zaplacen a 7. 11. 1996 byla doručena žádost žalované [číslo]. o prodloužení lhůty k vyjádření. Dne 26. 11. 1996 bylo doručeno vyjádření žalované [číslo] k žalobě. Dne 8. 1. 1997, 24. 9. 1999, 4. 10. 1999, 9. 3. 2000 byly soudu doručeny návrhy na přistoupení dalších účastníků, a to paní [jméno] [příjmení] a následně [jméno] [celé jméno žalobce] (na nějž bylo převedeno paní [příjmení] vlastnické právo k domku [adresa], st. parc. [číslo] k. ú. [obec]), a dále také [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], a rovněž [titul]. [jméno] [příjmení], kteří se stali dle smlouvy o převodu nemovitostí vlastníky z dotčených nemovitostí napadených žalobou. Následuje dotaz soudu na žalobce a), zda na žalobě trvá, jestliže na majetek žalovaného byl dne 28. 2. 1997 prohlášen konkurz. Dne 11. 6. 2002 žalobce a) sdělil, že návrh zpět nebere, neboť podal návrh na vyloučení majetku z konkurzní podstaty, ale nebylo o něm doposud rozhodnuto. Přípisem ze 17. 6. 2002