45 C 258/2022-46 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se domáhal na žalované poskytnutí peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 38.667 Kč, způsobené mu v řízení, vedeném u Okresního soudu v Hodoníně pod sp.zn. 6 C 227/2016. V řízení, zahájeném dne 21. 7. 2016 se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 251.087 Kč s příslušenstvím, představující náhradu za zboží, které žalovaný bez vědomí žalobce prodal. Žalobce stručně shrnul průběh řízení a doplnil, že řízení se vyznačovalo průtahy. Tyto označil jednak období od podání žaloby do prvního jednání dne 3. 8. 2017, období mezi ústním jednáním 20. 3. 2018 a jmenováním znalce dne 8. 6. 2018, období mezi dodáním znaleckého posudku dne 15. 10. 2018 a dalším jednáním ve věci dne 21. 1. 2019 s tím, že k vyhlášení meritorního rozhodnutí soudu prvního stupně došlo 30. 5. 2019, tedy téměř 3 roky po podání žaloby. Další průtah žalobce označil před odvolacím soudem, který po podaném odvolání ve věci téměř dva roky ničeho nečinil, až teprve na den 20. 7. 2021 nařídil jednání, avšak toto musel odročit, když Okresní soud v Hodoníně se vyžádal spis zpět, aby rozhodl doplňujícím rozhodnutím. Po tomto rozhodnutí odvolací soud nečinil ničeho, ačkoliv měl spis k dispozici ode dne 8. 10. 2021. Řízení pak bylo skončen na základě zpětvzetí žaloby a zastavení řízení dne 9. 5. 2022, usnesením č. j. 47 Co 188/2019-366, které byl žalobci doručeno dne 25. 5. 2022. Celé řízení na obou stupních trvalo 5 let a 10 měsíců, z toho 3 roky před soudem II. stupně. Žalobce je žalobce přesvědčen, že obecné soudy porušily svou povinnost směřovat k brzkému vyřízení věci a postupovat tak, aby nedocházelo k nedůvodným průtahům. Sám žalobce se na délce řízení nepodílel, své povinnosti vždy včas plnil. Délka řízení je dle žalobce nepřiměřená a je plně přičitatelná absenci procesní aktivity soudů, zejména soudu odvolacího. Význam předmětu řízení pro žalobce byl přitom značný s ohledem na to, že věc se týkala jeho majetkových práv. V dané věci mělo dojít k vypořádání vzájemných vztahů mezi oběma stranami sporu, kdy předchozí jednání o smírném vyřízení bez nutnosti ingerence soudu selhalo a žalobce tak neměl jinou možnost než se domáhat řešení prostřednictvím nezávislých soudů. Nakonec sice smíru dosaženo bylo, nicméně se tak stalo až v kontextu toho, že strany čekaly více než 5 let na rozhodnutí, které bylo stále v nedohlednu. Nemajetková újma spočívá zejména ve stavu nejistoty ohledně výsledku řízení, nejistoty, kdy vůbec bude ve věci rozhodnuto, která přetrvávala téměř 6 let. Postupem státního úřadu byla silně otřesena důvěra žalobce v právo a spravedlnost a rovněž v činnost a kvalitu práce soudů obecně. Žalobce vyčíslil požadované zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení ve výši 20 000 Kč za jeden rok protrahovaného řízení (první dva roky v poloviční výši) 96.667 Kč. V této souvislosti žalobce poukázal na časový odstup od sjednocující judikatury Nejvyššího soudu České republiky (zjm. rozsudku ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 4889/2009) a míru inflace v posledních měsících. Žalobce uplatnil svůj nárok u žalované dne 31. 5. 2022, žalovaná tomuto nároku žalobce pouze co do částky 58.000 Kč, což dle žalobce není dostatečné. S ohledem na to navrhl žalobce, aby soud žalobě vyhověl a přiznal mu náhradu nákladů řízení. 2. Žalovaná nárok uplatněný žalobcem neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Učinila nesporným, že u ní žalobce dne 2.6.2022 podal žádost o předběžné projednání nároku ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 96.667 Kč z titulu nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 6 C 227/2016. Jeho žádost byla shledána částečně důvodnou, proto žalobci bylo přiznáno a poskytnuto zadostiučinění ve výši 58.000 Kč. Žalovaná stručně shrnula průběh řízení a doplnila, že celková délka řízení činila 5 let a 10 měsíců. Řízení bylo vedeno na dvou stupních soudní soustavy, v předmětné věci rozhodoval v meritu soud I. stupně dvakrát a soud II. stupně jednou. V řízení se vyskytl zejména průtah u odvolacího soudu, který učinil první úkon od předložení spisu po 21 měsících. Soud I. stupně činil úkony v zásadě v přiměřených lhůtách. Věc byla složitější zejména po skutkové stránce, předmětem žaloby byl nárok na zaplacení ceny za zadržené zboží a předmětem vzájemného návrhu, který byl ve věci vznesen, byl nárok na provizi dle smlouvy o zprostředkování mezi podnikateli. Důkazy byly provedeny krom obsáhlé řady listin i výslechem několika svědků a znaleckým posudkem na pravost podpisů. Posouzení právních vztahů ztěžovala i skutečnost, že obchodně právní smlouvy uzavřené mezi účastníky byly neperfektní, respektive zčásti neurčité, zejména smlouva o nájmu nebytových prostor. Žalobce se na délce řízení podílel, byť ne nějak výrazně. Po prvním soudním jednání se žalobce s žalovaným tři měsíce marně pokoušel o uzavření smíru. Blanketní odvolání proti rozsudku žalobce doplnil až po více než jednom měsíci, a to až k výzvě soudu. Význam řízení pro žalobce žalovaná hodnotila jako standartní, neboť dle předmětu řízení se nejednalo o žádné z preferovaných řízení, se kterými judikatura ESLP spojuje požadavek na rychlejší postup soudů. Navíc se jednalo o nároky vyplývající z obchodně právních vztahů mezi účastníky. Celkovou délku řízení lze hodnotit jako nepřiměřenou. Žalovaná konstatovala, že výše náhrady nemajetkové újmy, kterou žalobce požaduje, není přiměřená, přičemž odkázala na stávající judikaturu a uzavřela, sama po zhodnocení všech okolností případu přiznala žalobci nárok na zadostiučinění ve výši 58.000 Kč. Při stanovení této konkrétní výše zadostiučinění dospěla žalovaná nejprve k základní částce 72.500 Kč s tím, že za 1 rok řízení náleží částka 15.000 Kč, přičemž za první dva roky náleží částka v poloviční výši (tj. 7.500 Kč). Tato základní částka pak byla snížena o 15% s ohledem na složitost projednávané věci a o dalších 5% s ohledem na podíl žalobce na délce řízení. Na základě shora uvedeného žalovaná navrhla, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítnul a přiznal žalované náhradu hotových výdajů. 3. Žádostí o náhradu škody ze dne 31.5.2022 se žalobce domáhal u žalované náhradě škody ve výši 96.667,00 Kč z titulu nepřiměřené délky řízení, vedeného u Okresního soudu v Hodoníně pod sp.zn. 6 C 227/2016. Dle doručenky datové zprávy, byla žádost o náhradu škody, zaslána právním zástupcem žalobce žalované 2.6.2022. 4. Stanoviskem Ministerstva spravedlnosti ze dne 8.11.2022 byl nárok žalobce, uplatněný v žádosti, doručené žalované dne 2.6.2022, vypořádán, a žalobci byla poskytnuta částka 58 000 Kč. 5. Návrhem na vydání platebního rozkazu, ze dne 20.7.2016 domáhal se žalobce na žalovaném zaplacení částky 251.087 Kč s příslušenstvím. 6. Dne 27.10.2016 podal žalovaný proti platebnímu rozkazu č.j. 6 C 227/2016-14 ze dne 27.10.2016 blanketní odpor. 7. Usnesením, které nabylo právní moci 24.5.2018 (v blíže neurčené věci, když spisová značka je nečitelná, nicméně k tomu viz níže obsah spisu) byl ustanoven ve věci znalec z oboru písmoznalectví. 8. Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně č.j. 6 C 227/2016 – 295 ze dne 30.5.2019 byla žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 251.087,00 Kč s příslušenstvím, zamítnuta. Ve výroku II. byla uložena povinnost zaplatit žalobci žalovanému částku 153.732,41 Kč s příslušenstvím. Ve výroku III. byl poté, vzájemný návrh žalované, co do částky 151.696,59 Kč s příslušenstvím, zamítnut. Ve výroku IV. byla uložena povinnost žalobci zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení. Ve výroku V. povinnost žalobce, zaplatit České republice náhradu nákladů řízení, a ve výroku VI. povinnost k náhradě nákladů státu, byla uložena žalovanému. 9. Žalobce se 27.6.2019 blanketně odvolal do rozsudku soudu prvního stupně ze dne 30.5.2019. 10. Usnesením Okresního soudu v Hodoníně č.j. 6 C 227/2016 – 338 ze dne 2.8.2021 byl rozsudek Okresního soudu v Hodoníně ze dne 30.5.2019 ve spojení s opravným usnesením téhož soudu ze 6.6.2019, doplněn o výrok VII (žalobci byla uložena povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení státu), výrok VIII. (žalovanému byla uložena povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení státu), výrok IX. (o náhradě nákladů řízení ve věci vzájemného návrhu) a výrok X. (bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení obou účastníků). 11. Dne 23.8.2021 se žalobce odvolal následně proti usnesení soudu ze dne 2.8.2021, kterým byl rozsudek OS [obec] ze dne 30.5.2019 č.j. 6 C 227/2016-295 ve spojení s opravným usnesením S [obec] ze dne 6.6.2019 č.j. 6 C 227/2016-303 doplněn o výroky VII.-X. 12. Usnesením Krajského soudu v Brně č.j. 47 Co 188/2019–366 ze dne 9.5.2022 byl rozsudek soudu I. stupně ve výrocích I., II., IV., V., VI., VII., VIII., IX. a X. zrušen a řízení o žalobě i vzájemné žalobě bylo zastaveno. Ve výroku II. bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení obou účastníků ohledně (prvotní) žaloby. Ve výroku III. o náhradě nákladů řízení, co do vzájemné žaloby. Ve výroku IV. o povinnosti žalobce nahradit České republice částku 5.676,00 Kč, a ve výroku V., o totožné