45 C 65/2022-56 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se domáhala na žalované poskytnutí peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu a náhradu škody v celkové výši 342 574,09 Kč, způsobené jí nepřiměřenou délkou řízení, vedeného u Městského soudu v Brně sp.zn. 72 C 59/2014. Řízení bylo zahájeno dne 20.01.2014 žalobou, kterou se žalobkyně domáhala na tehdejším žalovaném, společnosti [anonymizována dvě slova], [IČO], sídlem [adresa], [PSČ] [obec], zaplacení částky 112.969 Kč s příslušenstvím a skončilo usnesením ze dne 18.01.2021 č.j. 27 Co 145/2020-439, kterým Krajský soud v Brně odmítl odvolání tehdejší žalované proti meritornímu rozhodnutí soudu prvního stupně. Rozhodnutí nabylo právní moci 6.2.2021. Žalobce se od 17.3.2021 domáhal splnění soudem uložené povinnosti vůči žalované exekučně, avšak v rámci exekuce nebylo dosud vymoženo ničeho, protože exekučnímu řízení žalobkyně jako oprávněné předchází celkem 14 dříve zahájených exekucí proti povinné a její postižitelný majetek zcela nepostačuje na uspokojení věřitelů, tím méně pak žalobkyně. Dle žalobkyně tak došlo v nalézacím řízení k nepřiměřené délce, když trvalo více než 7 let. Současně žalobkyně konstatovala, že řízení se vyznačovalo i značnými a neodůvodněnými průtahy, když první jednání ve věci bylo nařízeno v 01/ 2015, tedy až více než 1 rok po zahájení řízení. Předmětné jednání trvalo pouze 30 minut od 10:30 – 11:00, druhé jednání se konalo 5/ 2015 a trvalo od 12:30 – 12:50 hod (20 min), poté se v řízení 3 roky žádné další jednání nekonalo. Dle žalobce se průtahy v řízení projevily i po vypracování znaleckého posudku, který sice byl 9.9.2016 žalobkyni doručen, nicméně až 25.10.2016 soudu žalobkyni vyzval k vyjádření k posudku. Další průtahy žalobce označil v období mezi sdělením ze dne 21.09.2017 o změně v obsazení soudu a nařízením dalšího soudního jednání ve věci v dubnu 2018, v délce následně konaných jednání, která trvala cca 1 hodinu, ač dle žalobce mohla trvat 4-5 hodin, což by značně uspíšilo běh řízení. Další průtah byl dle žalobce způsoben i zasláním jeho vlastního podání k vyjádření, byť toto mělo být zasláno protistraně. Žalobkyně dále namítala, že meritorní rozhodnutí ve věci ze dne 28.1.2020, vyhlášeného po více než 6 letech od zahájení řízení, jí bylo zasláno až 27.4.2020 do datové schránky, lhůta pro vyhotovení tak přesáhla témě 3x zákonnou lhůtu. Následné odvolání protistrany nebylo soudem zasláno žalobkyni a až na její výslovnou žádost se žalobkyně dozvěděla, že odvolání nebylo ani přes výzvu soudu doplněno a bylo zasláno odvolacímu soudu k odmítnutí podání. Rozhodnutí o odmítnutí odvolání poté bylo žalobkyni doručeno až po jejím dotazu na stav řízení dne 1.2.2021, tedy po více než 1 roce ode dne vydání meritorního rozhodnutí soudem prvního stupně. Dle žalobkyně se v řízení nejednalo o jakkoliv nestandardně složitou věc po stránce skutkové, právní, či procesní. Žalobkyně svým chováním jakkoliv nezavdala příčinu průtahům řízení a celkové délce soudního sporu. Naopak se snažila celou věc urychlit, kdy několikrát vznesla směrem k soudu dotaz na stav řízení, dotaz na stav vyhotovení rozhodnutí apod. Dle žalobkyně prodloužení sporu o několik let zapříčinil soud prvního stupně a rovněž soud odvolací, kterému pouhé procesní rozhodnutí o odmítnutí odvolání žalované strany trvalo 5 měsíců. Žalobkyně uvedla, že dané řízení pro ni mělo standardní, zejména ekonomický význam, avšak v důsledku průtahů v řízení se její pohledávka z daného řízení stala nedobytnou. Postupem soudů žalobkyni vznikla nemajetková újma, kterou žalobkyně vyčíslila ve výši 17 500 Kč za rok řízení (první dva roky v poloviční výši), celkem tedy s ohledem na trvání řízení po dobu 7 let, požadovala částku 105 000 Kč. V důsledku nedobytnosti dané pohledávky, která byla žalobkyní v protrahovaném řízení vymáhána, vznikla žalobkyni rovněž materiální škoda ve výši Dle žalobkyně by tato svou pohledávku uspokojila z majetku povinné, která ještě v roce 2014 disponovala vlastním kapitálem ve výši přes 32 000 000 Kč a byť se následně vlastní kapitál povinné společnosti zmenšil na částku 2 800 000 Kč v roce 2016, stále ještě by žalobkyně byla schopna se uspokojit z majetku povinné v rámci exekuce. Dle žalobkyně exekuční řízení vedená proti původně žalované společnosti a zahájená před podáním exekučního návrhu žalobkyní, jsou datována až od roku 2018. Průtahy v řízení zcela zřejmě zapříčinily nedobytnost pohledávky žalobkyně, tedy nárok na náhradu škody je v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem soudu. Postupem soudů tak byla žalobkyni způsobena škoda, spočívající v přiznané jistině ve výši 98.769 Kč, kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení ve výši 56.907,59 Kč a nákladech řízení ve výši 153.897,50 Kč, celkem 309.574,09 Kč. Žalobkyně dne 07.06.2021 uplatnila u Ministerstva spravedlnosti nárok na náhradu shora uvedené nemajetkové újmy a majetkové škody. Žalovaná jej vypořádala dne 30.11.2021 a přiznala žalobkyni na nemajetkovou újmu částku 72.000 Kč, přičemž vycházela ze základní částky 90 000 Kč, kterou ponížila o celkem 20%. Co se týče nároku na majetkovou újmu, tento nebyl žalovanou uznán důvodným. S ohledem na to navrhla žalobkyně, aby soud žalobě vyhověl a přiznal jí náhradu nákladů řízení. 2. Žalovaná nárok uplatněný žalobkyní neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Učinila nesporným, že u ní žalobkyně dne 7.6.2021 podala žádost o předběžné projednání nároku ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., na zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 105.000 Kč a nárok na náhradu škody ve výši 309.574,09 Kč z titulu nepřiměřené délky soudního řízení vedeného před Městským soudem v Brně pod sp. zn. 72 C 59/2014. Její žádost byla shledána částečně důvodnou, proto žalobkyni bylo přiznáno a poskytnuto zadostiučinění ve výši 72.000 Kč, nárok na náhradu škody shledala žalovaná nedůvodným. Žalovaná stručně shrnula průběh řízení a konstatovala, že celková délka řízení činila 7 let, řízení bylo vedeno na dvou stupních soudní soustavy, přičemž soud I. stupně rozhodoval dvakrát a soud II. stupně jedenkrát. V předmětné věci byly shledány opakované průtahy v prvních třech letech řízení. Věc byla po skutkové stránce složitější. Předmětem žaloby byla náhrada škoda na vozidle, kamiónu žalobce, prokazována byla zejména příčinná souvislost mezi poškozením vozidla a veškerými náklady na provedenou opravu vozidla. Byl vypracován jeden znalecký posudek k zadání soudu a dále byl proveden k důkazu žalobcem zadaný posudek, byli také vyslýcháni svědci. Žalobkyně se na délce řízení zčásti podílela, když byla opakovaně soudem vyzývána k doplnění žalobních tvrzení i důkazů, a to celkem šestkrát, z toho třikrát poté, co soud avizoval ukončení dokazování a přednesení závěrečných návrhů. Význam řízení pro žalobce žalovaná shledala jako standardní, neboť dle předmětu řízení se nejednalo o žádné z preferovaných řízení, se kterými judikatura ESLP spojuje požadavek na rychlejší postup soudů (např. řízení opatrovnické, o náhradu škody na zdraví nebo trestní). Žalovaná konstatovala, že žalobkyní požadovaná výše náhrady nemajetkové újmy není přiměřená. Žalovaná při stanovení odškodnění vycházela z částky 15 000 Kč za rok řízení (první dva roky v poloviční výši) a dospěla k základní částce 90.000 Kč. Tato základní částka pak byla snížena o 15% s ohledem na výše uvedenou složitost řízení a dále snížena o 15% s ohledem na podíl žalobce na délce řízení. Naopak základní částka byla zvýšena o 10% s ohledem na postup soudu I. stupně, který způsobil opakované bezdůvodné průtahy. Pokud jde o uplatněný nárok na náhradu škody ve výši 309.574,09 Kč, tento žalovaná neuznala, když jej označila za nedůvodný. V daném případě absentuje příčinná souvislost mezi průtahy v řízení a tvrzenou škodou. Především není zřejmé, zda nesolventnost žalovaného je trvalý stav, zda nemůže být pohledávka uspokojena alespoň zčásti v exekučním řízení, zvláště pokud vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Dále není z tvrzení žalobce zřejmé, kdy mělo soudní řízení skončit, aby jeho dobu bylo možno hodnotit ještě jako přiměřenou, resp. aby stále ještě existovala možnost uspokojit pohledávku z majetku povinného. Oponovala žalobkyni, která vycházela z domněnky, že by její pohledávka za tehdejší žalovanou mohla být v exekuci plně uspokojena, pokud by řízení trvalo 1-3 roky, přičemž namítla, že s ohledem na průběh daného řízení by i bez průtahů trvalo téměř 5 let a již od roku 2018 byly proti tehdejšímu žalovanému vedeny exekuce. Možné uspokojení žalobkyně je tak přinejmenším pochybné. Na základě shora uvedeného žalovaná navrhla, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítl a přiznal žalované náhradu hotových výdajů. 3. Mezi účastníky nebylo sporu, že žalobkyně uplatnila u žalované žádost na předběžné nároku dne 7.6.2021. 4. Stanoviskem Ministerstva spravedlnosti ze dne 30.11.2021 byl nárok žalobkyně vypořádán, přičemž žalobkyni za nepřiměřenou délku řízení byla poskytnuta náhrada ve výši 72 000 Kč, nárok na ušlý zisk byl zhodnocen jako nedůvodný. 5. Rozsudkem Městského soudu v Brně č.j. 72 C 59/2014 – 406, ze dne 28.1.20