47 C 198/2022-39 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 15. 9. 2022 domáhala po žalované zaplacení částky 88 356 Kč s příslušenstvím jakožto zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou jí nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 6 (dále jen„ obvodní soud“) pod sp. zn. 7 C 223/2015 (dále jen„ posuzované řízení“) s odůvodněním, že posuzované řízení trvalo 2 515 dnů, přičemž s ohledem na charakter namítaného řízení, je uvedená doba trvání řízení nepřiměřeně dlouhá. Žalobkyně dále zdůraznila, že příčinu k vzniklým průtahům nijak nezavdala a jde-li o složitost řízení, namítala, že v předmětném řízení nebyl zapojen mezinárodní prvek, nebylo třeba aplikovat cizí právo, tedy nejednalo se o nijak významně složitou skutkovou věc. Žalobkyně jako přiměřené zadostiučinění za dobu trvání předmětného řízení požadovala po žalované částku 88 356 Kč. 2. Žalovaná ve svém vyjádření z 19. 10. 2022 žalobou uplatněný nárok neuznala, přičemž učinila nespornou skutečnost, že u ní žalobkyně uplatnila dne 12. 9. 2022 nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen„ OdpŠk“) v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 7 C 223/2015. Spisovým šetřením bylo zjištěno, že předmětem posuzovaného řízení byla žaloba na určení dědického práva, kterou žalobkyně vedla proti svému synovi jakožto žalovanému. Celková délka řízení činila 6 let a 8 měsíců, věc byla vedena pouze na I. stupni soudní soustavy s tím, že soud rozhodoval pouze jedenkrát. Řízení se vyznačovalo určitým stupněm skutkové složitosti, bylo potřeba dokazování prostřednictvím listin včetně výslechu svědků. Průtahy, které byly na straně soudu zjištěny, byly způsobeny především dlouhodobou pracovní neschopností projednávajícího soudce. Závěrem nelze odhlédnout, že délka napadeného řízení byla způsobena opakovaným mimosoudním jednáním účastníků, jež nakonec skončilo smírem. S ohledem na shora uvedené žalovaná konstatovala, že v posuzovaném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu. 3. Z nesporných skutečností a z listinných důkazů zjistil soud tento skutkový stav: 4. Z nesporných tvrzení soud zjistil, že žalobkyně uplatnila u žalované nárok na náhradu nemajetkové újmy dne 12. 9. 2022. 5. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 6, sp. zn. 7 C 223/2015, soud zjistil a vzal za prokázaný následující průběh posuzovaného řízení. Řízení bylo zahájeno dne 26. 6. 2015 doručením žaloby na určení dědického práva k Obvodním soudu pro Prahu 6. Žalobkyně vystupovala v předmětném řízení v procesním postavení žalobkyně proti žalovanému svému synovi [jméno] [příjmení]. Dne 13. 7. 2015 byla žalobkyně vyzvána k zaplacení soudního poplatku, jenž byl uhrazen dne 31. 7. 2015. Žaloba byla žalovanému doručena dne 17. 8. 2015. Usneseními z 6. 8. 2015 a 23. 11. 2015 byl žalovaný vyzýván k vyjádření k žalobě, jež bylo soudu doručeno dne 8. 1. 2016. Referátem soudu nařízeno jednání na 25. 5. 2016, notářce zaslána žádost o součinnost. Dne 16. 5. 2016 požádala žalobkyně o odročení jednání nařízeného na 25. 5. 2016 z důvodu nemoci, na to bylo jednání referátem soudu z 19. 5. 2016 odročeno na 9. 11. 2016. Dne 2. 11. 2016 žalobkyně požádala o odročení jednání z důvodu nemoci, přípisem soudu z 3. 11. 2016 žalobkyni sděleno, že se její žádosti o odročení jednání nevyhovuje. Dne 7. 11. 2016 požádal žalovaný o odročení jednání z důvodu výpovědi plné moci jeho právního zástupce. Dne 26. 7. 2017 bylo nařízeno jednání na 8. 11. 2017, to bylo dne 2. 11. 2017 zrušeno pro nemoc soudce. Na základě referátu soudu z 2. 8. 2017 jednání nařízeno na 12. 12. 2017. Dne 8. 11. 2017 požádal žalovaný o odročení jednání z důvodu, že jeho právní zástupce je v zahraničí. Dne 12. 12. 2018 bylo konáno jednání a odročeno na 29. 3. 2019. Dne 31. 1. 2019 požádal žalobkyně o prodloužení lhůty k vyjádření z důvodu úrazu žalobkyně. Dne 7. 2. 2019 bylo zrušeno jednání nařízené na 29. 3. 2019, a to z organizačních důvodů na straně soudu. Dne 19. 3. 2019 požádala žalobkyně o prodloužení lhůty k vyjádření z důvodu trvajícího úrazu do 30. 4. 2019, dne 30. 4. 2019 soudu došla další žádost žalobkyně o prodloužení lhůty. Podání žalobkyně došlo soudu dne 31. 5. 2019, na základě referátu soudu z 3. 6. Bylo vyjádření přeposláno žalovanému, jednání nařízeno na 26. 6. 2019. Dne 25. 6. 2019 byla soudu doručena žádost žalovaného o odročení jednání ze zdravotních důvodů, na to bylo jednání odročeno na 31. 7. 2019, to bylo konáno, soud provedl výslech svědků, jednání bylo odročeno na 11. 12. 2019 za účelem za účelem výslechu dalších svědků a vyžádání spisů 28 C 194/2005 a 12 P 151/2004. Dne 11. 12. 2019 proběhlo další jednání, odročeno na 19. 2. 2020. Dne 17. 2. 2020 požádala žalobkyně o odročení jednání z důvodu mimosoudního jednání, dne 19. 2. 2020 bylo konáno jednání a odročeno na 29. 5. 2020 s tím, že účastníci soudu sdělili, že cca do konce března 2020 pokusí věc vyřešit mimosoudně. Dne 25. 8. 2020 soud urgoval účastníky o sdělení výsledku mimosoudních jednání, dne 17. 9. 2020 žalobkyně sdělila, že mimosoudní jednání stále trvá. Dne 2. 11. 2020 soud opětovně urgoval účastníky, dne 25. 11. 2020 došlo soudu sdělení právní zástupkyně žalobkyně, že žalobkyně je nemocná a nemůže věc projednat. Dne 28. 12. 2020 soud opět urgoval účastníky. Dne 27. 1. 2021 bylo nařízeno jednání na 19. 5. 2021. Dne 15. 4. 2021 žalobkyně soudu sdělila, že mimosoudní jednání trvá. Dne 16. 5. 2021 požádal žalovaný o odročení jednání z důvodu nemoci, na to bylo jednání odročeno na 21. 6. 2021. Dne 15. 6. 2021 požádal žalovaný o odročení jednání z důvodu mimosoudních jednání. Dne 24. 6. 2021 soud urgoval účastníky stran výsledku mimosoudních jednání. Dne 31. 8. 2021 soud opakovaně urgoval účastníky. Dne 19. 10. 2021 bylo nařízeno jednání na 26. 11. 2021. Dne 16. 11. 2021 požádala žalobkyně o odročení jednání z důvodu jednání o smíru. Dne 23. 11. 2021 soud vyzval účastníky k zaslání návrhu o smíru, na to bylo soudu sděleno, že žalobkyně je nemocná a se žalovaným se nelze spojit. Dne 22. 2. 2022 soud opět urgoval účastníky ohledně výsledku mimosoudních jednání poté, co dne 14. 1. a 19. 1. proběhla též telefonická urgence stran účastníků jednání. Dne 1. 3. 2022 došel soudu návrh žalobkyně na schválení smíru. Usnesením ze dne 4. 3. 2022 byl schválen smír, rozhodnutí nabylo právní moci dne 13. 3. 2022. 6. Hlavním důkazem byl spis napadeného řízení, z kterého soud čerpal svá jednotlivá skutková zjištění, která vzal za prokázané. Soud vyčerpal předmět dokazování s tím, že výše uvedené je naprosto dostatečné pro rozhodnutí ve věci a ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními. 7. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně: 8. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. 9. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. 10. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. 11. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. 12. Podle ust. § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem ("o.z."). 13. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 ustanovení platí, že zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odstavce 3 ustanovení platí, že v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. 14. Žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku předvídanou ust. § 14 OdpŠk, nebo