47 C 257/2022-67 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou ze dne 9. 11. 2022 domáhá finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem ve formě nepřiměřené délky řízení vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 60 D 1307/2001 (dále jen„ naříkané řízení“). Žalobce jakožto věřitel v naříkaném řízení uplatnil přihláškou po zesnulém Mgr. [jméno] [příjmení] svou pohledávku ve výši 1 098 000 Kč. Uvedl, že napadené dědické řízení bylo zahájeno 29. 11. 2001, přičemž žalobce přihlásil svou pohledávku do dědického řízení dne 7. 1. 2002. Dne 14. 2. 2011 bylo rozhodnuto o tom, že dědictví je předluženo a následně 7. 3. 2011 bylo rozhodnuto o likvidaci dědictví, a to s právní mocí ke dni 2. 4. 2011. Žalobce dále konstatoval, že likvidace předmětného dědictví není doposavad skončena a ke dni podání této žaloby mu nebylo na jím přihlášenou pohledávku uhrazeno ničeho. Žalobce byl již za délku naříkaného řízení odškodňován, konkrétně za období od 7. 1. 2002 do 30. 6. 2011 obdržel na základě stanoviska žalované z 3. 9. 2012 peněžité zadostiučinění ve výši 40 500 Kč. Nicméně namítal, že ve vztahu k jinému z věřitelů, který se rovněž účastnil naříkaného dědického řízení, bylo v rámci kompenzačního řízení rozhodnuto o zadostiučinění za období následující po 30. 6. 2011 a v návaznosti na toto rozhodnutí pak bylo žalobci poskytnuto ze strany žalované dobrovolně odškodnění ještě za období od 1. 7. 2011 do 18. 6. 2021, a to ve výši 107 550 Kč. S ohledem na výše uvedené žalobce nesouhlasil s tím, že mu bylo za každé citované období přiznáno zadostiučinění v jiné výši a má za to, že by mu měla být za každý měsíc průtažného řízení přiznána stejná částka, samozřejmě s výjimkou prvních dvou let, pročež se touto žalobou domáhá doplacení peněžitého zadostiučinění za prvé období, kdy byl dobrovolně odškodněn žalovanou toliko ve výši 40 500 Kč. Žalobce tak požaduje částku 63 900 Kč, jež představuje doplacení do výše odškodnění, tak jak o něm bylo rozhodnuto v navazujícím odškodňovacím řízení jiného věřitele. V replice ze 4. 1. 2023 žalobce upřesnil svou žalobu tak, že se v konečném znění domáhá částky 67 500 Kč jakožto odškodnění za období od 7. 1. 2002, tj. ode dne přihlášení pohledávky do 16. 1. 2012, tj. den vydání prvého stanoviska žalované, neboť za toto období mu správně náleží nárok také ve výši 108 000 Kč, jež odpovídá částce 900 Kč za každý měsíc napadeného řízení. 2. Žalovaná v podání z 6. 12. 2022 uvedla, že žalobce uplatnil žalobou svůj nárok na přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“) ve výši 63 900 Kč, jež mu měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem Městského soudu v Brně v řízení vedeném pod sp. zn. 60 D 1307/2001. Namítala, že žalobce byl již 2× odškodněn, a to za období 7. 1. 2002 do 16. 1. 2012 částkou 40 500 Kč a za období od 17. 1. 2012 do 30. 11. 2021 částkou 108 000 Kč. Zdůraznila, že žalobce se stal účastníkem naříkaného řízení až dnem právní moci usnesení o nařízení likvidace, což v poměrech projednávané věci nastalo 2. 4. 2011, kdy nabylo právní moci usnesení o nařízení likvidace ze 7. 3. 2011. Do doby právní moci rozhodnutí o nařízení likvidace dědictví tak žalobce nebyl účastníkem řízení a za toto období mu proto odškodnění za délku naříkaného řízení nenáleží. Poskytnutá částka 40 500 Kč, která byla žalobci již poskytnuta, je tak zadostiučiněním dostačujícím. Konečně měla námitky, že se žalobce domáhá újmy, která mu vznikala od roku 2002 do roku 2012, tedy takto časově omezenou újmu je třeba ve vztahu k žalobci považovat za promlčenou, když žalobci již dříve nic nebránilo nad rámec dobrovolného odškodnění ve výši 40 500 Kč za toto prvé období žalovat odškodnění vyšší. Se zřetelem na shora uvedené navrhla žalobu v celém rozsahu zamítnout. 3. Soud usnesením ze 14. 2. 2023 č. j.: 47 C 257/2022-66 připustil změnu žaloby tak, že žalobce v konečném znění požaduje částku 67 500 Kč spolu se zákonným úrokem z této částky od 21. 10. 2022. 4. Z listinných důkazů a z nesporných skutečností zjistil soud tento skutkový stav: 5. Mezi účastníky nebylo sporu, že žalobce u žalované uplatnil svůj nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce posuzovaného řízení dne 22. 4. 2022. Ze stanoviska z 16. 1. 2012 na čl. 17 soud zjistil, že žalobce se obrátil na Ministerstvo spravedlnosti se žádostí o odškodnění za nepřiměřenou délku naříkaného řízení poprvé podáním ze 4. 7. 2011 a že mu na základě stanoviska z 16. 1. 2012 byla vyplacena částka 40 500 Kč představující přiměřené zadostiučinění za období od 7. 1. 2002 do 16. 1. 2012. 6. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. 28 C 116/2019-78 ze dne 10. 6. 2020 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. 58 Co 351/2020-109 soud zjistil, že jiným žalobcům jakožto účastníkům téhož napadeného dědického řízení byla za období od 1. 7. 2011 do 13. 11. 2017 přiznána jako relutární zadostiučinění částka 45 900 Kč, když soudy vycházely z částky 18 000 Kč za rok trvání řízení, již pak snížily o 40 % pro složitost věci a o dalších 20 % z důvodu sdílené újmy. 7. Ze spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 60 D 1307/2001 soud zjistil a vzal za prokázané následující skutečnosti. Dne 29. 10. 2001 zemřel pan [jméno] [příjmení], [datum narození]. Usnesením Městského soudu v Brně z 29. 11. 2001 bylo zahájeno dědické řízení po zesnulém [jméno] [příjmení]. Dne 21. 12. 2001 byly rozeslány žádosti o součinnost třetím subjektům, zjišťováno, zda zůstavitel vlastnil nějaké nemovitosti, motorová vozidla; zda a u jakých institucí měl zřízený bankovní účet. Usnesením městského soudu z 16. 2. 2002 byl nezletilým dcerám zůstavitele ustanoven opatrovník. Žalobce přihlásil svou pohledávku do dědictví společnou přihláškou celkem 60 věřitelů, sepsanou společným zástupcem JUDr. [jméno] [příjmení] dne 6. 5. 2002 a doručenou soudu dne 10. 5. 2002. Řešením dědického řízení byl pověřen soudní komisař JUDr. [jméno] [příjmení]. V řízení byl zjišťován majetek zesnulého, soud notáře opakovaně kontaktoval ohledně stavu dědického řízení. Dne 4. 6. 2002 notář sděluje, že dosud nebyl určen okruh dědiců zůstavitele a nadále probíhá zjišťování majetku zůstavitele včetně jeho dluhu. Do dědictví se přihlásily desítky věřitelů se svými pohledávkami. Dne 27. 9. 2002 žádost o součinnost, ve vztahu k třetím subjektům požadováno sdělení, zda byl zůstavitel vlastníkem nějakých cenných papírů a jaká byla jejich hodnota. Do prosince 2002 probíhalo notářem další zjišťování majetku zůstavitele. Dne 18. 12. 2002 byla zaslána žádost o součinnost finančnímu úřadu. Usnesením z 15. 1. 2003 byla soudem ustanovena společnost [právnická osoba] správcem cenných papírů zůstavitele. V mezidobí komunikoval notář s dědici ohledně odmítnutí dědictví (prosinec 2002). Přípisem z 25. 8. 2003 žádal notář správce části dědictví o sdělení, kdy lze očekávat předložení ocenění cenných papírů zůstavitele v USA. Notář poté pokračoval ve zjišťování dalšího majetku zůstavitele. Průběžně komunikoval i se soudem ohledně stavu dědického řízení (září 2003). Přípisem ze dne 12. 7. 2004 urgoval notář odpověď správce části dědictví stran ocenění cenných papírů. Pokynem notáře z 28. 6. 2004 bylo nařízeno jednání na den 30. 7. 2004. Dne 30. 7. 2004 se konalo jednání ve věci projednání dědictví po zůstaviteli, při němž byli účastníci seznámeni s předběžným rozsahem majetku a závazku zůstavitele. Přípisem z 16. 8. 2004 urgoval notář odpověď u správce části dědictví. Dne 26. 8. 2004 se konalo další jednání s účastníky dědictví před notářem. Dne 9. 9. 2004 byl spis předložen Městskému soudu v Brně k rozhodnutí o schválení právního úkonu za nezletilého (odmítnutí dědictví). O tomto bylo rozhodnuto Městským soudem v Brně rozsudkem ze dne 26. 7. 2005, přičemž rozhodnutí nabylo právní moci k 30. 9. 2005. Pokynem notáře ze 14. 8. 2006 bylo nařízeno jednání na den 5. 9. 2006. Při tomto jednání byli účastníci seznámeni s předběžným rozsahem majetku a závazků zůstavitele s tím, že tito byli poučeni o právu a lhůtě k odmítnutí dědictví. Pokynem notáře z 5. 12. 2006 bylo nařízeno jednání na den 19. 12. 2006. Účastníci byli seznámeni s aktivy a pasivy dědictví s tím, že bez ohledu na dosud probíhající šetření bude zřejmě dědictví předluženo. Bratr po zemřelém dědictví odmítl. Přípisem z 24. 1. 2007 sděloval notář Městskému soudu v Brně, že řízení nemůže být dosud ukončeno, neboť se zjišťuje okruh dědiců, a to již ve čtvrté dědické skupině. Z tohoto důvodu žádal notář o prodloužení lhůty k provedení úkonu v dědickém řízení o šest měsíců. Usnesením Městského soudu v Brně z 25. 1. 2007 byla tato lhůta prodloužena o tři měsíce. Následně v únoru 2007 byli zjišťováni dědici v další dědické skupině. Z přípisu místopředsedy Městského soudu v Brně z 19. 4. 2007 vyplývá, že ve věci byly na straně soudního komisaře zjištěny průtahy s tím, že žádal o urychlení jednání ve věci a předložení Městsk