48 C 24/2023-78 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] ve znění doplnění ze dne [datum] domáhala na žalované zaplacení nejprve částky 353 718 Kč, poté částky 317 985 Kč coby náhrady škody v podobě ušlého zisku v jejích třech provozovnách způsobené jí šesti nezákonnými mimořádnými opatřeními (dále též jen„ MO“) žalované, a to konkrétně: v souvislosti s 1. MO č.j. 14601/2021-2, které bylo zrušeno rozsudkem Nejvyššího správního soudu sp.zn. 6 Ao 11/2021-48, částky 242 193 Kč (70 829,40 Kč, 118 636,30 Kč a 52 727,30 Kč) za období od [datum] do 25.4.2021, 2. MO č.j. 14601/2021-6, které bylo zrušeno rozsudkem Nejvyššího správního soudu sp.zn. 8 Ao 11/2021-24, částky 100 842 Kč (55 757,30 Kč a 45 090 Kč) za období od [datum] do 2.5.2021, 3. MO č.j. 14601/2021-7, které bylo zrušeno rozsudkem Nejvyššího správního soudu sp.zn. 1 Ao 5/2021-73, částky 147 358 Kč (55 813 Kč, 36 454,50 Kč a 55 090,90 Kč) za období od [datum] do [datum] (u třetí provozovny do [datum]), 4. MO č.j. 14601/2021-10, které bylo zrušeno rozsudkem Nejvyššího správního soudu sp.zn. 4 Ao 3/2021-187, částky 121 262 Kč (74 443,40 Kč a 46 812,20 Kč) za období od [datum] do 16.5.2021, 5. MO č.j. 14601/2021-12, které bylo zrušeno rozsudkem Nejvyššího správního soudu sp.zn. 6 Ao 22/2021-44, částky 61 600 Kč (61 326,90 Kč a 30272,70 Kč) za období od [datum] do 23.5.2021 a 6. MO č.j. 14601/2021-13, u něhož zrušeno Nejvyšším správním soudem, částky 35 180 Kč za období od [datum] do [datum]. Žalobkyně uvedla, že je podnikatelem v oblasti hostinských a stravovacích služeb, ubytovacích služeb a wellness služeb. Kdyby to nebylo zakázané, poskytovala by služby i v období od [datum] do [datum], a to v bistru na adrese [adresa], privátním wellness na adrese [adresa] adrese [adresa žalobkyně]. Žalobkyní označená MO žalované se ukázala být nezákonná a byla Nejvyšším správním soudem zrušena. K uplatnění nároku u žalované žalobkyně uvedla, že tak učinila podáním ze dne [datum]. 2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě ze dne [datum] a ze dne [datum] učinila nesporným, že žalobkyně u žalované nárok na náhradu škody ve výši 317 985 Kč uplatnila dne [datum], že žalovaná nárok projednala, což sdělila stanoviskem ze dne 27.12.2022 a že MO č.j. 14601/2021-2 MIN/KAN, [číslo] MIN/KAN, [číslo] MIN/KAN, [číslo] MIN/KAN, [číslo] MIN/KAN, [číslo] MIN/KAN zcela či zčásti zrušena Nejvyšším správním soudem. Dále namítla, že žalobkyně nebyla účastníkem řízení před Nejvyšším správním soudem. Dále žalovaná rozvedla své námitky vztahující se k okolnostem vydání MO v době pandemie, k funkci státu při ochraně primárních hodnot – života a zdraví člověka. Poukázala na princip předběžné opatrnosti, princip prevence, odkázala na historickou judikaturu z doby první republiky. Žalovaná dále namítla, že MO nejsou aktem individuální aplikace práva, a nejedná se tak o rozhodnutí vydané ve správním řízení a fakticky nejsou ani opatřením obecné povahy, nýbrž jiným právním předpisem. Proto na jejích základě žádnou škodu uplatňovat nelze. Pro případ, že by MO byla opatřeními obecné povahy, pak podle části šesté řízení o jejich vydání nemá účastníky, přičemž odkázala i na § 94a odst. 2 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZOVZ“). Dle žalované aktivní věcnou legitimaci nemá ani ten, kdo podá u správního soudu návrh na zrušení opatření obecné povahy. Žalovaná namítla, že nejsou splněny kumulativní podmínky pro vyvození odpovědnosti státu za škodu. Chybí odpovědnostní titul, žalobkyně dostatečně netvrdí a neprokazuje příčinnou souvislost ani škodu, kdy odhlíží od samotné pandemie Covid-19 jako jedné z dalších možných příčin škody a rovněž nevzala v úvahu možnost pojištění proti takové události. Žalovaná poukázala na rozhodovací praxi Obvodního soudu pro Prahu 7 i zdejšího soudu, Městského soudu v Praze, Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu ČR. Žalovaná odkázala rovněž na to, že při vydávání MO vycházel ze závěrů WHO či ECDC, přičemž podrobně rozvedla vývoj a průběh pandemie v rozhodném období a odkázala na odborné články. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. 3. Jelikož žalobkyně vzala žalobu ohledně částky 35 733 Kč s požadovaným příslušenstvím zpět v doplnění žaloby ze dne [datum], soud řízení v této části zastavil (výrok I). Soud k tomu dodává, že po vyhlášení rozsudku zjistil, že o částečném zastavení řízení již bylo soudem rozhodnuto usnesením ze dne 13.3.2023, č.j. 48 C 24/2023-27 (PM dne 5.4.2023) a výrok I je tudíž duplicitní. Předmětem řízení tak již při jednání dne [datum] byly nároky žalobkyně v celkové výši 317 985 Kč. 4. Soud o věci rozhodl při nařízeném jednání. Soud ve věci neprováděl dokazování, neboť již z žalobních tvrzení bylo zjevné, že žalobě není možné vyhovět, i kdyby žalobkyně, byť jen v některé části prokázala kumulativní splnění všech podmínek pro vyvození odpovědnosti žalované za škodu (srov. rozhodnutí Městského soudu v Praze, sp.zn. 16 Co 96/1998, které bylo publikováno pod [číslo] ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2000). Soud tak pro nadbytečnost ve věci žádné dokazování neprováděl, jak bude vysvětleno dále. 5. Mezi účastníky bylo nesporné, že mimořádná opatření č. j. [číslo] MIN/KAN, [číslo] MIN/KAN, [číslo] MIN/KAN, [číslo] MIN/KAN, [číslo] MIN/KAN, [číslo] MIN/KAN byla zcela či zčásti zrušena Nejvyšším správním soudem. 6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. 7. Podle § 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. 8. Podle § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. 9. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. 10. Podle § 8 odst. 3 OdpŠk nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce. 11. Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle odst. 3 citovaného ustanovení je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. 12. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. 13. Podle § 26 OdpŠk platí, že pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem. 14. Podle § 1 odst. 2 zákona č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19 a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění do [datum], nestanoví-li tento zákon jinak, použije se zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ zákon o ochraně veřejného zdraví“). 15. Podle § 94a odst. 2 ZOVZ opatření na úseku řízení jakosti vod ke koupání podle § 82a odst. 1 písm. b) a c) a opatření orgánu ochrany veřejného zdraví podle § 82a odst. 1 písm. d) a na úseku předcházení vzniku a šíření infekčních onemocnění, ochrany veřejného zdraví před nebezpečnými a z nebezpečnosti podezřelými výrobky a vodami podle § 80 odst. 1 písm. g), h), p), y), § 80 odst. 5, 6, 7 a § 82 odst. 2 písm. l), m), p), která se týkají obecně vymezeného okruhu adresátů, a stanovení dalších infekčních onemocnění podle § 80 odst. 1 písm. j), vydá příslušný orgán ochrany veřejného zdraví jako opatření obecné povahy. Opatření obecné povahy se vydává bez řízení o návrhu opatření obecné povahy. Toto opatření obecné povahy nabývá účinnosti dnem vyvěšení na úřední desce orgánu ochrany veřejného zdraví, který opatření vydal, a vyvěšuje se na dobu nejméně 15 dnů. Jde-li o opatření obecné povahy Ministerstva zdravotnictví, zašle je Ministerstvo zdravotnictví též krajským hygienickým stanicím, které jsou povinny jej bezodkladně vyvěsit na svých úředních deskách na dobu nejméně 15 dnů (pozn. důraz přidal soud). 16. Soud věc právně posoudil podle OdpŠk a nikoli podle § 9 zákona č. 94/2021 Sb., neboť podle posledně zmíněného zákona lze přiznat pouze skutečnou škodu a nikoli ušlý zisk. Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí sp.zn. 30 Cdo 2713/2022 dospěl k závěru, že o nárocích na náhradu škody upravených v zákoně č. 94/2021 Sb. se rozhoduje i v případě, kdy škoda vznikla na základě nezákonného rozhodnutí, nicmé