50 C 29/2023 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobou ze dne 6. 2. 2023 se žalobkyně domáhala na žalované částky ve výši 492 916 Kč s úrokem z prodlení z částky 531 460 Kč od 4. 2. 2023 do zaplacení coby odškodnění újmy způsobené žalobkyni nesprávným úředním postupem v podobě nepřiměřené délky řízení, které bylo vedeno u [název soudu] (dále jen„ KS“) pod sp. zn. [spisová značka] a v na to navazujícím řízení z důvodu vyčlenění nároku do samostatného řízení u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobkyně uvedla, že soudní řízení trvalo po dobu 15 let, 1 měsíce a 22 dnů se stručným uvedením průběhu řízení, přičemž délka byla dána postupem státních orgánů, když například příslušnost soudu byla vyřešena téměř až po 8 letech od vznesení nároku nebo mezi nařízenými ústními jednáními vznikaly časové mezery či soud nařídil ústní jednání na vzdálený termín, například při vrácení spisu z [název soudu]. Před soudem prvního stupně byla věc 14 let. Žalobkyně k průtahům v řízení nepřispěla. 2. V podání ze dne 20. 6. 2023 žalovaná učinila nesporným, že u ní žalobkyně dne 3. 8. 2022 uplatnila nárok ve výši 492 216 Kč, a to coby nárok na zadostiučinění za nesprávný úřední postup v podobě nepřiměřené délky soudního řízení. Žádost žalobkyně byla ze strany žalované částečně shledána důvodnou a žalovaná tak poskytla žalobkyni odškodnění za nepřiměřenou délku soudního řízení ve výši 183 083 Kč. Žalovaná dále stručně popsala průběh řízení. Ve vztahu k tvrzené nepřiměřené délce řízení uvedla, že celková délka činila 15 let a 1 měsíc, což je dle žalované nepřiměřené. Žalovaná poukazovala na složitost řízení. S ohledem na částečné vyhovění žádosti žalovaná uvedla, že je poskytnuté zadostiučinění přiměřené, a proto navrhla zamítnutí žaloby. 3. Podáním ze dne 27. 2. 2023 s upřesňujícím podáním ze dne 26. 4. 2023 vzala žalobkyně žalobu co do částky 183 083 Kč s úrokem z prodlení z částky 183 083 Kč od 4. 2. 2023 do zaplacení zpět, a to z důvodu plnění ze strany žalované. Dále žalobkyně vzala svou žalobu částečně zpět co do úroku z prodlení z částky 38 544 Kč od 4. 2. 2023 do zaplacení z důvodu početní chyby v žalobě. Předmětem řízení zůstala nadále částka 309 833 Kč s úrokem z prodlení z částky 309 833 Kč od 4. 2. 2023 do zaplacení. <b>Skutková zjištění:</b> 4. Z nesporných tvrzení účastníků ve spojení s listinnými důkazy (tj. stanovisko žalované ze dne 7. 2. 2023) vzal soud za prokázané, že žalobkyně se dne 3. 8. 2022 obrátila na žalovanou se svou žádostí o odškodnění. Ze zmíněného stanoviska žalované soud dále zjistil, že žádosti žalobkyně bylo částečně vyhověno, když jí žalovaná přiznala peněžité zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení ve výši 183 083 Kč. Mezi stranami bylo dále nesporné, že žalovaná na základě svého stanoviska tuto částku plnila. 5. Soud tedy na základě uvedeného konstatuje, že žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon“) představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná). 6. Ze spisu vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující skutečnosti (vypočteny jsou jen nejpodstatnější úkony či rozhodnutí soudu a podání účastníků řízení): -) žaloba ze dne 18. 3. 2005 -) výzva k zaplacení soudního poplatku ze dne 10. 5. 2005 -) výzva k tomu, aby se žalovaná vyjádřila ve věci ze dne 30. 7. 2005 -) platební rozkaz ze dne 30. 7. 2005 -) odpor k platebnímu rozkazu ze dne 27. 9. 2005 -) protokol o přípravném řízení ze dne 5. 10. 2006 -) podání žalované ve věci ze dne 27. 12. 2006, vzájemný návrh -) protokol z ústních jednání dne 21. 1. 2008, 18. 2. 2008, 20. 4. 2009, 25. 1. 2011, 10. 7. 2012, 29. 10. 2012 -) rozsudek s právní mocí 18. 4. 2013 7. Ze spisu vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující skutečnosti (vypočteny jsou jen nejpodstatnější úkony či rozhodnutí soudu a podání účastníků řízení): -) námitka místní nepříslušnosti ze dne 10. 2. 2014 -) usnesení ze dne 18. 4. 2014 -) rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 29. 10. 2014 -) protokol o ústních jednáních dne 13. 7. 2015, 19. 10. 2015, 8. 12. 2015, 18. 4. 2016, 20. 9. 2016, 6. 12. 2016, 25. 4. 2018, 26. 5. 2020, 28. 1. 2021 -) protokol o vyhlášení rozsudku ze dne 8. 2. 2021 -) odvolání rozhodnutí Vrchního soudu ze dne 8. 2. 2022 -) právní moc rozsudku soudu 1. stupně 17. 2. 2022 8. Soud dospěl na základě provedeného dokazování k závěru o skutkovém stavu, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními. <b>Právní úprava:</b> 9. Soud posuzoval danou věc ve světle následujících zákonných ustanovení. 10. Podle § 1 zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. 11. Podle § 13 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. 12. Podle § 15 odst. 1 zákona přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Dle § 15 odst. 2 zákona domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. 13. Podle § 31a odst. 1 zákona platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 citovaného ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí zákona nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí zákona, se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění přihlédne rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. <b>Právní posouzení dané věci:</b> 14. Jak uvedeno shora, žalobkyně se domáhala peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jí měla být způsobena v důsledku nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky posuzovaného soudního řízení. Soud se tedy zabýval důvodností uplatněného nároku především z toho pohledu, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu škody či nemajetkové újmy. 15. K tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle zákona, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: (i) existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nepřiměřená délka řízení představující nesprávný úřední postup; (ii) vznik újmy a (iii) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou, jinými slovy je mezi nimi dán vztah příčiny a následku (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Cdo 1791/2011). 16. Podle čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále jen„ Úmluva“) má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen„ ESLP“) nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. ESLP ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená. Naproti tomu i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dl