20 C 201/2023-73 — Obvodní soud pro Prahu 2

1 Žalobkyně se žalobou domáhala částky ve výši 164 000 Kč s příslušenstvím jakožto finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou jí v souvislosti s nesprávným úředním postupem ve formě nepřiměřené délky řízení vedeného u , adresa, (dále jen „posuzované řízení“). Žalobkyně uvádí, že posuzované řízení o odškodnění nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky jiného soudního řízení bylo zahájeno uplatněním nároku dne 11. 11. 2019 a dosud neskončilo, což je doba zcela nepřiměřená. Řízení je zatíženo průtahy a zmatečností v postupu soudů, kdy se soud prvního stupně soustředil na spojování 3 věcí ke společnému projednání a zpochybňování právního zastoupení žalobkyně namísto rozhodnutí věci. Ve věci žalobkyně již bylo nařízeno jednání a mělo být rozhodnuto, jednání však bylo zrušeno a řízení spojeno do posuzovaného řízení, v němž bylo rozhodnuto nezákonným soudcem. Rovněž došlo k nerespektování judikatury vyšších soudů v obdobných kauzách. Řízení nyní pokračuje před ESLP, na národní úrovni je rozhodováno o nedůvodné žalobě pro zmatečnost. Žalobkyně k délce řízení nepřispěla, řízení nebylo složité. Žalobkyně zdůraznila, že se jednalo o kompenzační řízení a rozhodnutí soudu prvního stupně bylo vydáno teprve po více než 2 letech od podání žaloby. Žalobkyně svůj nárok předběžně uplatnila u žalované dne 12. 5. 2023,, Anonymizováno, žalovaná přiznala plnění pouze v částce 36 000 Kč a před podáním žaloby jej vyplatila. Doba předběžného uplatnění v rozsahu 6 měsíců neodpovídá úrovni společnosti a techniky a základní judikatorní rozmezí výše odškodnění nereflektuje plynutí času a extrémní inflaci. ESLP nyní přiznává poškozeným vyšší odškodnění, než jim je přiznáváno na národní úrovni, v této souvislosti žalobkyně poukazuje na věc Dostálová vs. ČR, kdy na národní úrovní byla poškozené jako kompenzace přiznána částka 45 000 Kč a v řízení před ESLP došlo k uzavření dohody na částku 3 000 – 3 500 Eur.2 Žalovaná ve vyjádření k žalobě učinila nesporným, že žalobkyně dne 12. 5. 2023 předběžně svůj nárok uplatnila. Žalovaná nárok projednala stanoviskem ze dne 6. 11. 2023, dospěla k závěru, že posuzované řízení bylo nepřiměřeně dlouhé, a vyplatila žalobkyni plnění v částce 36 000 Kč. Ke dni vydání stanoviska řízení vůči žalobkyni trvalo 4 roky, probíhalo na 3 stupních soudní soustavy, rozhodoval i soud Ústavní. V řízení došlo k prodlevám, ne všechny úkony byly provedeny v přiměřených lhůtách. Žalovaná vycházela ze základní částky 15 000 Kč za 1 rok řízení, přičemž za první dva roky přiznala částku poloviční. Dále přistoupila ke snížení odškodnění o 20 % pro složitost a stupně soudní soustavy, význam řízení pro žalobkyni zhodnotila za standardní. Žalobkyně se na délce řízení nepodílela. Od okamžiku odmítnutí ústavní stížnosti dne 7. 3. 2023, Anonymizováno, byl význam řízení pro žalobkyni minimální, podaná žaloba pro zmatečnost se týká vady rozhodnutí odvolacího soudu a na výsledek řízení nemá vliv. Ohledně rozhodování ESLP žalovaná uvedla, že ve věci Dostálová vs. ČR nebylo rozhodováno meritorně, ale došlo k uzavření dohody na částce okolo 3 000 Eur. Dále žalovaná doplnila, že do prodlení s plněním se mohla dostat až ode dne 13. 11. 2023. Žalovaná považuje poskytnuté odškodnění za dostatečné, proto navrhuje zamítnutí žaloby.3 Nesporným mezi účastníky je, že žalobkyně žalobou uplatněný nárok u žalované předběžně uplatnila dne 12. 5. 2023 s tím, že tento byl projednán stanoviskem ze dne 6. 11. 2023, na základě kterého proběhla částečná výplata ve výši 36 000 Kč. Dále je mezi účastníky nesporné, že k uplatnění nároku v posuzovaném řízení došlo 11. 11. 2019.4 Ze spisu vedeného u , Jméno zainteresované osoby 0/0, , jméno FO, .5 Z dopisu kanceláře Evropského soudu pro lidská práva ze dne 9. 10. 2023, stížnost číslo 14025/23 soud zjistil, že ve věci , jméno FO, a další vs. ČR byla dne 25. 3. 2023 podána stížnost k ESLP.6 Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně průběhu soudního řízení korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. Ve stručnosti má soud za prokázané, že posuzované řízení bylo složitější, neboť probíhalo na 3 stupních soudní soustavy i před Ústavním soudem, v řízení došlo k období nečinnosti. Ve vztahu k žalobkyni probíhalo od 11. 11. 2019 a dosud neskončilo. Žalovaná se dostala do prodlení až dne 13. 11. 2023. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující. Soud neprovedl zbylé důkazy, které se týkaly nesporných skutečností nebo byly duplicitní k provedenému spisu. Soud neprovedl usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2024, sp. zn. 30 Cdo 163/2024 vydané ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 22 C 10/2023 a rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 11 Co 199/2023-99, jedná se o odškodňovací řízení jiných poškozených a každá věc musí být posouzena individuálně. Soudu je z úřední činnosti známo, že bylo vedeno řízení o odškodnění nepřiměřené délky posuzovaného řízení i ve věci jiných poškozených.7 Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle těchto ustanovení:Podle ust. § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“ nebo „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.Podle § 2 zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.Podle § 14 odst. 1 cit. zák. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.Ust. § 15 odst. 2 cit zák. pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.8 V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně svůj nárok u žalované předběžně uplatnila ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).9 Obecně platí, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk je splnění tří podmínek: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody.10 Soud se nejprve zabýval otázkou, zda soud vydal rozhodnutí v předmětném řízení v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. Pro řízení není obecně stanovena žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku (dále i jen „ESLP“) za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk, dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, s