46 C 52/2024-58 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 60 743 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazených zápůjček poskytnutých jí právním předchůdcem žalobkyně, společností , Anonymizováno, na základě smluv o půjčce ze dne 23. 9. 2016, č. , tel. číslo, a ze dne 20. 5. 2016, č. , tel. číslo, . Tyto pohledávky byly smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 postoupeny žalobkyni jako novému věřiteli.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění.4. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 27. 9. 2016, č. , tel. číslo, soud zjistil, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, společností , Anonymizováno, , smlouvu, na základě které se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 27 000 Kč, které žalovaná převzala v hotovosti, a zavázala se mu je vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 22 929 Kč, a to formou 60 týdenních splátek po 833 Kč (poslední splátka činila 782 Kč). Roční výše výpůjční úrokové sazby činila 28 % ročně.5. Z tabulky umoření vyhotovené dne 31. 1. 2022 plyne, že žalovaná plnila dne 30. 9. 2016 částkou 2 000 Kč, 17. 10. 2016 částkou 3 332 Kč, 15. 11. 2016, částkou 3 332 Kč, 15. 2. 2017 částkou 100 Kč, 24. 2. 2017 částkou 4 000 Kč, 16. 3. 2017 částkou 1 500 Kč, 12. 6. 2017 částkou 833 Kč. Celkem tedy uhradila částku 15 097 Kč. Částka 7 226,22 Kč byla žalobkyní započtena na jistinu a částka 7 870,78 Kč byla započtena na úhradu poplatku.6. Ze zákaznické karty ze dne 23. 9. 2016 plyne, že žalovaná bydlela v nájmu, měla základní vzdělání, byla svobodná, zápůjčku zamýšlela využít pro opravy a rekonstrukce, měla jednu vyživovací povinnost, byla na mateřské dovolené. Její příjem činil 7 500 Kč, další příjmy v domácnosti činily 17 000 Kč (celkem tedy 24 500 Kč). Interní splátky společnosti , právnická osoba, činily 3 716 Kč a odhadované měsíční výdaje 12 820 Kč. Dokumenty, které měla žalovaná předložit byly pracovní smlouva, složenky za 11/2015 a 1/2016 a výměr o přiznání dávky z 29. 3. 2015.7. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 20. 5. 2016, č. , tel. číslo, , soud zjistil, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, společností , Anonymizováno, , na základě které se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, které žalovaná převzala v hotovosti, a zavázala se mu je vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 25 683 Kč, a to formou 60 týdenních splátek po 929 Kč (poslední splátka činila 872 Kč). Roční výše výpůjční úrokové sazby činila 28,63 % ročně.8. Z tabulky umoření vyhotovené dne 31. 1. 2012 plyne, že žalovaná plnila dne 27. 5. 2016 částkou 2 787 Kč dne 16. 6. 2016 částkou 3 716 Kč dne 30. 7. 2016 částkou 3 716 Kč, 15. 8. 2016 částkou 420 Kč, 1. 9. 2016 částkou 4 000 Kč, 16. 9. 2016 částku 400 Kč, 17. 10. 2016, částku 2 388 Kč, 15. 11. 2016, částku 3 716 Kč, 30. 12. 2016 částkou 100 Kč dvacátého čtvrtého 2017, částkou , částka, , 16. 3. 2017, částkou 1 500 Kč, 12. 6. 2017, částkou 929 Kč a 27. 8. 2017 částkou 100 Kč. Celkem tedy uhradila částku 29 752 Kč.9. Ze zákaznické karty ze dne 20. 5. 2016 plyne, že žalovaná bydlela v nájmu, měla základní vzdělání, byla svobodná, zápůjčku zamýšlela využít na vybavení domácnosti, měla jedno nezaopatřené dítě, byla na mateřské dovolené. Její příjem činil 7 600 Kč, státní podpora činila 3 500 Kč, partner měl příjem 15 000 Kč a 4 000 Kč z brigády. Celkový příjem domácnosti činil 30 100 Kč, nájem činil 4 000 Kč, platby za telefon 200 Kč, interní splátky společnosti , právnická osoba, činily 616 + 1 280 Kč, výživné 3 000 Kč a výdaje na domácnost 8 000 Kč. Dokumenty, které měla žalovaná předložit byly občanský průkaz, výměra podpory za 3/2015, nájemní smlouva z 8/2015, složenka mateřské za březen až květen 2016 a karta splátek.10. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 30. 1. 2022 plyne, že předchůdce žalobkyně sdělil, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou ze dne 28. 1. 2022. Oznámení bylo žalované zasláno dne 24. 2. 2022, jak je patrné z podacího lístku.11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 je zřejmé, že pohledávky za žalovanou z obou smluv byly postoupeny na žalobkyni.12. Z výzvy k plnění ze dne 1. 6. 2023 je patrné, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě pohledávek ze shora uvedených smluv. Výzva byla žalované zaslána dne 1. 6. 2023, což plyne z podacího lístku.13. Soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou vznikl závazkový vztah uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), který byl účinný v době uzavření smlouvy. Byť je v záhlaví smlouvy uzavřené mezi účastníky uvedeno, že se jedná o smlouvu o zápůjčce, z obsahu smlouvy jednoznačně vyplývá, že se jedná o spotřebitelský úvěr dle ust. § 1 cit. zákona, když se jedná o poskytnutí finanční služby fyzické osobě, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti. Naopak právní předchůdce žalobkyně je osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz. ust. § 3 cit. zákona) V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované peněžní prostředky v částce 27 000 Kč a 30 000 Kč. Žalovaná částku 27 000 Kč od právního předchůdce žalobkyně převzala dne 23. 9. 2016, Anonymizováno, a uhradila celkem částku 15 097 Kč a částku 30 000 Kč dne 20. 5. 2016, přičemž na tuto zápůjčku uhradila 29 752 Kč.14. Podle ust. § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.15. Podle ust. § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru, není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle ustanovení § 5, 7 a 9 nesplnil.16. V souladu s ust. § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel tedy poskytne úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Věřiteli je tak uložena před uzavřením smlouvy o úvěru povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, přičemž při této činnosti je povinen vynaložit odbornou péči. Tato činnost představuje vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení úvěruschopnosti negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy (k tomu dále srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z , datum, , sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).17. Soud vyzval žalobkyni, aby sdělila, jakým způsobem povinnost uloženou ust. § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru splnila. Žalobkyně sdělila, že schopnost žalovaného splácet byla ověřována právním předchůdcem žalobkyně na základě žalovaným vyplněné Karty zákazníka. S ohledem na tyto údaje vyhodnotil právní předchůdce žalobkyně žalovanou jako způsobilou ke splácení půjčky ve výši 30 000 Kč, resp. 27 000 Kč, neboť dle sdělení žalované jí zbývalo k úhradě případných ostatních závazků více než 7 964 Kč měsíčně. Výše příjmů a výdajů pak vycházela mimo jiné z dokumentů zaškrtnutých v kartě zákazníka. Za dané situace tak nebyl důvod se domnívat, že by žalovaná nebyla s to dostát svým závazkům a nemohla úvěr splácet. Nad to uvedla, že předchůdce žalobkyně neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované, která uvedla v zákaznické kartě. Žalobkyně zdůrazňuje, že v případě uvedení hrubě zkreslených či nepravdivých údajů by se navíc žalovaná dopustila trestného činu úvěrového podvodu. Žalobkyně má také za to, že zejména u nižších půjček s kratší dobou splácení a nižším rizikem porušení nelze po věřiteli oprávněně požadovat hluboké a rozsáhlé, ba až detektivní prověřování pravosti a pravdivosti žalovanou sdělených informací a předložených dokladů.18. Na základě takto zjištěných údajů má soud za to, že žal