19 C 88/2020-476 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení částky 5 400 870,90 Kč jako náhrady škody a nemajetkové újmy, která mu měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem při výkonu exekučního řízení, včetně nákladů exekučního řízení a náhrady za nepřiměřenou délku řízení.2. Žalovaná argumentovala tím, že nároky žalobce nejsou důvodné, neboť délka exekučního řízení odpovídala složitosti případu a možnostem vymáhání. Dále namítala, že některé nároky jsou promlčené a že žalobce si musel být vědom nemajetnosti povinného, což vylučuje odpovědnost státu za vzniklou škodu.3. Soud prvního stupně rozsudkem částečně vyhověl žalobě a přiznal žalobci částku 202 360,70 Kč jako náhradu nákladů exekučního řízení a právního zastoupení. Ve zbývající části žalobu zamítl, včetně nároku na náhradu nemajetkové újmy ve výši 150 000 Kč.4. Odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně částečně potvrdil, avšak ve vztahu k nároku na náhradu nemajetkové újmy ve výši 150 000 Kč jej zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení. V bodech 40 a 41 svého rozsudku uvedl, že exekuční řízení trvalo , Anonymizováno, a tuto délku nezle považoval za přiměřenou. Uzavřel tak, že v exekučním řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk. Žalobci tak náleží náhrada nemajetkové újmy, které se v tomto případě předpokládá. Soud prvního stupně pak uložil, vedl žalobce k doplnění svých tvrzení směrem k vysvětlení, jak dospěl k požadované částce a následně posoudil, jaká forma zadostiučinění bude v daném případě přiměřená.5. Soud vyšel ze závěrů dosavadního řízení, skutkového stavu a právního posouzení, jak tyto uvedl soud prvního stupně ve svém rozsudku ze dne , datum, a odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku ze , datum, . Exekuční řízení vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. , Anonymizováno, trvalo , Anonymizováno, . V tomto období bylo učiněno celkem 150 součinnostních dotazů ke zjištění majetku povinného, byly vydány exekuční příkazy, avšak veškerá zjištění ukazovala již od počátku exekučního řízení na nemajetnost povinného. V průběhu řízení se také ukázalo, že exekuční titul je materiálně nevykonatelný, což vedlo k zastavení řízení rozhodnutím soudu ze dne , datum, .6. Na základě provedeného dokazování na ústním jednání dne , datum, odpovědí povinného , jméno FO, zaslané k výzvě Exekutorskému úřadu v Jeseníku dne , datum, , tj. krátce po zahájení předmětného exekučního řízení, náhrada nemajetkové újmy za jeho délku je předmětem tohoto řízení, má soud za prokázané, že exekutor od doručení tohoto oznámení věděl a žalobce díky tomu, že tato listina byla součástí exekučního spisu, měl možnost se s touto informací seznámit, že povinný je předlužen a exekuční řízení pro pohledávku žalobce v řádech několika milionů korun českých nemůže být úspěšně provedeno. Navíc s ohledem na možnost dřívějších exekucí povinného a minimální výši jeho příjmů nebylo možné očekávat, že by pohledávka žalobce byla reálně vymožena ani v řádech desítek let.7. Prokázaný skutkový stav pak soud právně posoudil následovně:8. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.9. Podle § 2 OdpŠk odpovědnosti za škodu se podle tohoto zákona nelze zprostit.10. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena za a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, za b) nesprávným úředním postupem.11. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.12. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 téhož ustanovení, zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí, nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména za a) k celkové délce řízení, za b) složitosti řízení, za c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, za d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a za e) významu předmětu řízení pro poškozeného.13. Soud předmětnou věc posoudil po právní stránce podle § 1 odst. 1, § 5 písm. b), § 13 odst. 1 a § 31a odst. 1, 2, 3 OdpŠk, kdy se žalobce po žalované domáhal zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 150 000 Kč s příslušenstvím, která mu měla vzniknout nesprávným úředním postupem, a to porušením povinnosti vydat rozhodnutí v řízení vedeném DOPLŇ v přiměřené lhůtě. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem.14. Exekuční řízení vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. , Anonymizováno, trvalo , Anonymizováno, . Městský soud v Praze ve svém rozsudku konstatoval, že tato délka řízení byla nepřiměřená, přičemž soudní exekutor nepostupoval dostatečně efektivně a nezohlednil skutečnost, že povinný byl po celou dobu řízení nemajetný.15. Význam řízení pro poškozeného je dle § 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk klíčovým kritériem při posuzování přiměřenosti délky řízení a následného stanovení zadostiučinění. Nejvyšší soud ve své judikatuře opakovaně zdůraznil, že je nutné přihlížet ke konkrétním okolnostem případu, především k tomu, co je pro poškozeného v sázce (, Anonymizováno, ). To zahrnuje nejen výši žalované částky, ale i celkový dopad řízení na poškozeného. Pokud je význam řízení pro poškozeného malý nebo dokonce nulový, soud zpravidla nepřiznává zadostiučinění v penězích, ale pouze konstatování porušení práva (, Anonymizováno, ). Takový postup je odůvodněn tím, že náhrada nemajetkové újmy má sloužit k vyrovnání skutečné újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení, nikoli k umělému přiznávání finanční kompenzace v případech, kdy reálný dopad řízení na poškozeného nebyl významný.16. Vzhledem k tomu, že sám povinný exekutorskému úřadu hned po zahájení exekučního řízení zaslal odpověď, ve které uvedl, že má již šest dalších exekucí a jeho jediný měsíční příjem činí 15 000 Kč, přičemž z této částky již splácel předchozí exekuce, bylo zřejmé, že jeho majetkové poměry neumožňují vymožení pohledávky žalobce ani v řádech desítek let. Tato odpověď byla součástí exekučního spisu a žalobce měl možnost se s ní od počátku řízení seznámit. Za těchto okolností muselo být žalobci zřejmé, že jeho pohledávka nebude nikdy reálně uspokojena, což vedlo soud k závěru, že význam řízení pro žalobce byl nulový.17. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve formě nepřiměřené délky předmětného exekučního řízení a jsou dány podmínky odpovědnosti státu, vyhověl žalobě tak, že poskytl žalobci zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva. Avšak z důvodu nulového významu řízení pro žalobce nepřiznal zadostiučinění v penězích. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.18. Lhůta k plnění ve výroku II. byla stanovena ve lhůtě 3 dnů dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal důvod pro stanovení lhůty delší či plnění ve splátkách.19. Pod výrokem III. soud rozhodoval o náhradě nákladů řízení, když žalobce uplatnil proti žalované více nároků, jedná se tedy o takzvanou objektivní kumulaci nároků. Při určování poměrů úspěchu a neúspěchu účastníka, který vedle nároků na zadostiučinění za nemajetkovou újmu v řízení uplatnil rovněž nárok či nároky na jiné peněžité plnění, je potom zpravidla třeba vycházet ze vzájemného poměru tarifních hodnot, takto uplatněných nároků, jež se stanoví dle § 8 a násl. advokátního tarifu (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , Anonymizováno, ). Takto soud postupoval i v projednávaném případě, kdy vzal v potaz jednak nárok na náhradu majetkové újmy, přičemž žalobce byl úspěšný co do částky 202 360,70 Kč, neúspěšný pak co do zbytku majetkových újem v celkové výši 4 698 510,20 Kč, úspěšný co do tarifní částky 65 000 Kč (za nepřiměřenou délku, byť soud pouze konstatoval porušení a nepřiznal zadostiučinění v penězích) a neúspěšný co do částky 50 000 Kč za náhradu nemajetkové újmy