48 C 184/2023-122 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou podanou k soudu dne , datum, domáhal po žalované poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 10 000 000 Kč z titulu nemajetkové újmy jemu způsobené nesprávným úředním postupem soudu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného Okresním soudem v Olomouci pod sp. zn. , anonymizováno, (dále také jen „posuzované řízení“). Žalobce uvedl, že šlo o řízení ve věcech péče o nezletilé, v němž se matka domáhala svěření nezletilých do své výlučné péče a stanovení výživného žalobci. Řízení bylo zahájeno dne , datum, a podle žalobce bylo skončeno dne , datum, , kdy žalobce obdržel vyrozumění od ESLP o nepřijatelnosti stížnosti. Teprve od tohoto dne podle žalobce běží 6měsíční promlčecí lhůta. Podle žalobce trvalo řízení nepřiměřeně dlouhou dobu a v souvislosti s tím mu vznikla nemajetková újma. K uplatnění nároku u žalované žalobce uvedl, že předběžně nárok uplatnil dne , datum, , přičemž žalovaná nárok žalobce projednala stanoviskem ze dne , datum, , v němž namítla promlčení nároku.2. Žalovaná ve vyjádření ze dne , datum, k žalobě učinila nesporným, že žalobce u ní nárok v žalované výši uplatnil dne , datum, . Žalovaná předběžné projednání ukončila stanoviskem ze dne , datum, . Po stručné rekapitulaci posuzovaného řízení žalovaná poukázala na rozhodnutí NS ČR, sp.zn. 30 Cdo 2106/2023, z něhož vyplývá, že do délky řízení se nezapočítává délka řízení před ESLP. Žalovaná namítla promlčení uplatněného nároku s odůvodněním, že řízení na národní úrovni, za které je žalovaná odpovědná, skončilo odmítnutím ústavní stížnosti Ústavním soudem dne , datum, . Žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl.3. Soud věc projednal a rozhodl o ní při nařízeném jednání. S ohledem na vznesenou námitku promlčení, soud seznámil přítomné účastníky se svým předběžným právním názorem a dal rovněž přítomným účastníkům na srozuměnou, že dokazování bude s ohledem na to vedeno pouze v rozsahu potřebném pro posouzení důvodnosti námitky promlčení a jejího případného rozporu s dobrými mravy. V této souvislosti soud rovněž při jednání dne , datum, poskytl přítomným účastníkům prostor pro jejich vyjádření. Soud ve věci další dokazování neprováděl, neboť námitku promlčení vznesenou žalovanou shledal důvodnou. V souladu se závěry vyjádřenými ve stanovisku bývalého Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 26. 4. 1983, sp. zn. Sc 2/83, publikovaném pod č. 29/1983 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, k nimž se aktuální rozhodovací praxe dovolacího soudu nadále hlásí (z recentní judikatury srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.5.2021, sp.zn. 25 Cdo 3497/2020) soud primárně posuzoval důvodnost námitky promlčení, neboť je-li nárok promlčen, nelze žalobci právo přiznat a pozbývá smyslu zabývat se předpoklady odpovědnosti státu za škodu.4. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce u žalované nárok uplatnil dne , datum, v celkové výši 10 000 000 Kč a že žalovaná nárok žalobce projednala, což sdělila stanoviskem ze dne , datum, , přičemž nárok pro jeho promlčení odmítla. Nesporné mezi účastníky bylo i to, že řízení na národní úrovni skončilo usnesením Ústavního soudu ze dne , datum, o odmítnutí ústavní stížnosti.5. Doručenkou datové zprávy získanou od Ústavního soudu k usnesení ze dne , datum, bylo prokázáno, že toto usnesení bylo tehdejší právní zástupkyni žalobce , tituly před jménem, , jméno FO, doručeno dne , datum, .6. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými nespornými skutkovými zjištěními a na které proto soud pro stručnost odkazuje. Bylo prokázáno, že posledním rozhodnutím na národní úrovni v posuzovaném řízení bylo usnesení Ústavního soudu ze dne , datum, , které bylo žalobci doručeno dne , datum, . Nárok u žalované žalobce uplatnil dne , datum, . Nárok žalobce žalovaná projednala stanoviskem ze dne , datum, , v němž namítla promlčení nároku, pročež jej odmítla. Žaloba soudu došla dne , datum, .7. Z důkazů, jak byly výše uvedeny byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující.8. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:9. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“) platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.10. Podle § 5 písm. b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.11. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle druhého odstavce téhož ustanovení má právo na náhradu škody ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.12. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.13. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.14. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle třetího odstavce téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.15. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.16. Podle § 32 odst. 3 OdpŠk nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.17. Podle § 35 OdpŠk promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.18. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle § 13 odst. 1, § 31a odst. 1, 2 a 3 a § 32 odst. 3 OdpŠk, když se žalobce po žalované domáhá zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce posuzovaného řízení. V řízení přitom bylo nesporné, že žalobce svůj nárok u žalované řádně předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 zák. č. 82/1998 Sb., pročež může být věc projednána před soudem (§ 15 odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb.).19. Spor se v tomto řízení vedl o to, zda je nárok žalobce promlčen, resp. kdy započala běžet 6měsíční promlčecí lhůta k uplatnění nároku u žalované, potažmo u soudu.20. Soud se nejprve, jak již výše předeslal, zabýval námitkou promlčení, kterou vznesla k žalovaná k uplatněnému nároku.21. O vznesené námitce promlčení soud uvážil takto. Judikatura je ustálena v závěru, že co se týče skončení řízení ve smyslu § 32 odst. 3 věty druhé zákona, je třeba vycházet z toho, že konečným okamžikem řízení je okamžik nabytí právní moci posledního rozhodnutí, které bylo v daném řízení vydáno. V podmínkách České republiky je tedy nutno do doby řízení započítat i případné řízení o dovolání, řízení o kasační stížnosti i řízení o stížnosti ústavní, a to i tehdy, bylo-li toto řízení pro poškozeného neúspěšné (srov. Stanovisko NS sp.zn. Cpjn 206/2010, dále rozhodnutí NS sp.zn. 30 Cdo 2742/2009, sp.zn. 30 Cdo 1508/2011). Do celkové