48 C 55/2025-88 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne , datum, se žalobkyně po žalované domáhala přiznání omluvy a zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 300 000 Kč s příslušenstvím, která jí měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce exekučního řízení, sp. zn. , anonymizováno, , vedeného soudním exekutorem , Jméno žalované B, , Exekutorský úřad , adresa, -město (dále také jen „posuzované řízení“).2. Žalobkyně v této souvislosti uvedla, že byla v exekučním řízení v pozici povinné. Exekuce neměla být nikdy nařízena, natož aby v ní bylo pokračováno. Pokud se tak již stalo, pak bylo povinností soudního exekutora, aby ex officio přezkoumal zákonnost svého postupu založeného na exekučním titulu – rozhodčím nálezu i ve věci spotřebitelského úvěru. Byl to exekutor, jako osoba s přenesenou veřejnou pravomocí státu, kdo postupuje v řízení ex officio a kdo měl zamezit v souladu s konstantní judikaturou nezákonnému postupu. Exekutor vědomě postupoval v exekučním řízení ve smyslu vymáhání nároků z neplatného exekučního titulu, a to ze zcela utilitárních důvodů, neboť v případě oprávněné se jedná o osobu, která exekutora zásobuje exekucemi ve značné míře. Exekutor dlouhodobě nesleduje princip legality. Řízení trvalo 15 let a bylo pravomocně zastaveno.3. Žalovaná ve vyjádření k žalobě ze dne , datum, učinila nesporným, že u ní žalobkyně nárok uplatnila a dále poukázala na to, že žádosti žalobkyně o poskytnutí zadostiučinění nevyhověla, neboť v postupu soudního exekutora nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu. Z ustálené judikatury se totiž nepodává, že by soudní exekutor byl oprávněn k přezkumu exekučních titulů. Dle platné právní úpravy nemůže soudní exekutor bez souhlasu oprávněného exekuci zastavit. Z žádného ustanovení exekučního řádu, potažmo občanského soudního řádu, soudnímu exekutorovi nevyplývá povinnost přezkoumávat platnost exekučních titulů ex offo. Ve prospěch vymáhané pohledávky byly od roku , Anonymizováno, prováděny srážky ze mzdy žalobkyně. Po celou dobu exekučního řízení až do ledna , Anonymizováno, žalobkyně neprojevila jakoukoli snahu exekuci zastavit. Svou pasivitou tak přispěla k délce exekučního řízení. Je nutno rovněž uvést, že částka požadovaná žalobkyní jako odškodnění vzniklé nemajetkové újmy značně převyšuje částku vymáhanou v podkladovém exekučním řízení. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby.4. Vedlejší účastník na straně žalované k věci poukázal na to, že usnesení o pověření soudního exekutora nabylo právní moci dne , datum, , nicméně žalobkyně až dne , datum, podala návrh na zastavení exekuce pro neexistenci platného a účinného exekučního titulu. Nepřiznání nákladů řízení žalobkyni coby povinné odvolací exekuční soud odůvodnil dlouhodobou procesní pasivitou žalobkyně. Vedlejší účastník poukázal na to, že z žádného procesního předpisu mu neplyne povinnost z moci úřední ověřovat způsobilost exekučního titulu. Jelikož oprávněný se zastavením exekuce nesouhlasil, nebyl vedlejší účastník řízení ani oprávněn exekuci zastavit; mohl tak učinit pouze exekuční soud. Podle žalobkyně k délce řízení vedlo dlouhodobé vymáhání srážkami ze mzdy žalobkyně, která až po 15 letech začal zpochybňovat exekuční titul. Podle vedlejšího účastníka se na délce exekučního řízení podílela výlučně žalobkyně. Vedlejší účastník navrhl zamítnutí žaloby.5. Soud o podané žalobě rozhodl při jednání.6. Soud vzal za svá skutková zjištění skutečnosti, které byly mezi účastníky nesporné. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobkyně u žalované nárok uplatnila dne , datum, a že žalovaná nárok předběžně projednala, což sdělila stanoviskem ze dne , datum, , přičemž nároku nevyhověla.7. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující další skutková zjištění a dospěl k dále uvedenému závěru o skutkovém stavu.8. Ze spisu vedeného soudním exekutorem , Jméno žalované B, pod sp. zn. , anonymizováno, a spisu vedeného Okresním soudem v Chomutově pod sp. zn. , anonymizováno, (vypočteny jsou jen nejpodstatnější úkony či rozhodnutí soudu a podání účastníků) zjištěno, že dne , datum, podala oprávněná (společnost , právnická osoba, .) u , Anonymizováno, .9. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný závěr o skutkovém stavu tak, jak je tento popsán výše s tím, že posuzované řízení trvalo ode dne , datum, do , datum, , kdy nabylo právní moci usnesení o zastavení exekuce. Žalovaná nárok žalobkyně projednala, ale délku exekučního řízení shledala přiměřenou.10. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle těchto ustanovení.11. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen „OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.12. Podle § 5 písm. b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.13. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.14. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.15. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.16. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 ustanovení platí, že zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odstavce 3 ustanovení platí, že v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.17. Podle § 55 odst. 4 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (dále jen „e.ř.“) o zastavení exekuce rozhodne exekutor i bez návrhu, souhlasí-li se zastavením oprávněný. Nesouhlasí-li oprávněný, požádá exekutor o zastavení exekuční soud, který při rozhodování postupuje podle odstavce 5. Podle odst. 5 cit. ustanovení o zastavení exekuce může rozhodnout exekuční soud i bez návrhu.18. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle § 13 odst. 1 a § 31a odst. 1, 2 a 3 OdpŠk., když se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jí měla vzniknout nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce posuzovaného řízení. V řízení přitom bylo nesporné, že žalobkyně nárok u žalované řádně předběžně uplatnila ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, pročež může být věc projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).19. Soud nejprve konstatuje, že nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nesprávným úředním postupem představuje specifický nárok, který zákonodárce do právního řádu zakotvil, aby naplnil požadavek čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále též jen „Úmluva“), podle kterého každý, jehož práva a svobody přiznané touto Úmluvou byly porušeny, musí mít účinné právní prostředky nápravy před národním orgánem, i když se porušení dopustily osoby při plnění úředních povinností. Podle čl. 6 odst. 1 věta prvá Úmluvy platí, že každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novelizace zákonem č. 160/2006 Sb. tak primárně bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 Úmluvy z Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) na vnitrostátní úroveň. Ovšem je zřejmé, že má-li soud odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením p