14 C 12/2025-78 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se žalobou ve znění jejího doplnění domáhala ochrany své dobré pověsti a poskytnutí omluvy za neoprávněný zásah do tohoto práva, k němuž mělo dojít v souvislosti s insolvenčním řízením zahájeným dne , datum, na základě věřitelského insolvenčního návrhu společnosti , právnická osoba, , vedeným u Krajského soudu v , adresa, pod sp. zn. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , insolvenční spisová značka, , kdy se k původnímu insolvenčnímu návrhu postupně připojili též další věřitelé – společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, a , tituly před jménem, , právnická osoba, –, přestože dle tvrzení žalobkyně šlo o návrhy založené na neexistujících či fiktivních pohledávkách a jejich jediným účelem bylo udržet řízení v chodu ke škodě žalobkyně. Žalobkyně uváděla, že insolvenční návrhy byly zcela šikanózní, insolvenční soud postupoval laxně a insolvenční řízení nakonec skončilo jeho zastavením, což mělo potvrdit neexistenci tvrzených pohledávek i jejího úpadku. V rámci řízení byla rovněž vznesena námitka místní nepříslušnosti Krajského soudu v , adresa, , kterou soud prvního stupně původně akceptoval, avšak Vrchní soud v Praze usnesením ze dne , datum, námitce nevyhověl a v jeho odůvodnění konstatoval, že tzv. , právnická osoba, společnost dlužníka byla založena za účelem odklonění závazků společností zaniklých fúzí. Tím měl Vrchní soud v Praze veřejně a nepravdivě označit žalobkyni za subjekt založený k poškozování věřitelů; toto tvrzení žalobkyně považuje za fakticky nepravdivé, dehonestující, zasahující do její pověsti a ovlivňující její obchodní možnosti. Žalobkyně dále odkazovala na ústavní i civilněprávní ochranu dobré pověsti právnické osoby a zdůraznila, že zásah do jejích práv byl způsoben nesprávným úředním postupem při odůvodnění rozhodnutí, nikoliv nezákonným rozhodnutím jako takovým. Nárok proto uplatnila u Ministerstva spravedlnosti dle zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“), avšak Ministerstvo spravedlnosti její žádost odmítlo s odůvodněním, s nímž žalobkyně zásadně nesouhlasí. Žalobkyně proto navrhla, aby byla žalované – České republice – uložena povinnost zaslat jí prostřednictvím datové schránky omluvu za uvedený nepravdivý výrok; peněžitou náhradu nemajetkové újmy nepožaduje.2. Žalovaná nárok žalobkyně neuznala a především vznesla námitku jeho promlčení. Uvedla, že tvrzená nemajetková újma měla podle žalobkyně vzniknout v důsledku odůvodnění usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , insolvenční spisová značka, , , Anonymizováno, , které bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne , datum, a žalobkyně se o něm nepochybně dozvěděla nejpozději v říjnu 2022; svůj nárok však uplatnila u Ministerstva spravedlnosti až dne , datum, a u soudu dne , datum, , tedy po uplynutí šestiměsíční promlčecí lhůty. Z procesní opatrnosti žalovaná popřela i samotnou existenci odpovědnostního titulu a zdůraznila, že obsah odůvodnění soudního rozhodnutí je součástí rozhodovací činnosti; případné vady, které se v něm projeví, mohou být posuzovány výhradně jako nezákonné rozhodnutí, nikoli jako nesprávný úřední postup, přičemž podmínkou odpovědnosti státu za nezákonné rozhodnutí je jeho zrušení či změna příslušným, k čemuž v dané věci nedošlo. Dodala, že Ministerstvo spravedlnosti není oprávněno zasahovat do rozhodovací činnosti soudů, jejichž nezávislost je ústavně garantována, a proto nemůže samo přezkoumávat zákonnost soudních rozhodnutí; podle žalované tak nejsou splněny zákonné podmínky odpovědnosti státu, neboť ani příčinná souvislost, ani vznik újmy nebyly tvrzeny či prokázány. Nad rámec uvedeného žalovaná uvedla, že Vrchní soud v Praze při formulaci kritizovaného odstavce odůvodnění vycházel z veřejných rejstříků a obsahu soudního spisu a reagoval na odvolací argumentaci účastníků, a proto nelze mít za to, že by zveřejněné informace byly způsobilé poškodit pověst žalobkyně; žalobkyně navíc neuvedla žádné konkrétní negativní dopady na své fungování. K odkazu žalobkyně na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 310/05 žalovaná doplnila, že zásah do osobnostních práv odůvodněním rozhodnutí je podle judikatury možný pouze výjimečně a s ohledem na funkci odůvodnění, což v této věci dáno není. Z těchto důvodů žalovaná navrhla zamítnutí žaloby v celém rozsahu a přiznání nákladů řízení; pro případ uložení povinnosti k plnění navrhla lhůtu 15 dnů od právní moci rozsudku.3. Mezi účastníky je nesporné, že žalobkyně před podáním žaloby uplatnila svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy podle OdpŠk u , právnická osoba, , a to podáním doručeným žalované dne , datum, , jehož předmětem byla žádost o poskytnutí omluvy v souvislosti s tvrzeným nesprávným úředním postupem Vrchního soudu v Praze při vydání usnesení ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , insolvenční spisová značka, , , Anonymizováno, . Mezi stranami je dále nesporné, že žalovaná žádosti žalobkyně nevyhověla a nárok mimosoudně zamítla stanoviskem ze dne , datum, . Rovněž je nesporný průběh insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v , adresa, pod sp. zn. , Anonymizováno, , insolvenční spisová značka, , jak vyplývá z insolvenčního rejstříku.4. Mezi účastníky zůstal sporný nárok na náhradu nemajetkové újmy v podobě omluvy a zejména otázka promlčení tohoto nároku. K námitce promlčení žalobkyně při jednání uvedla, že si je vědoma, že námitka promlčení, tak jak byla žalovanou vznesena, se může na první pohled jevit jako důvodná, nicméně v konkrétních okolnostech projednávané věci je její uplatnění v rozporu s dobrými mravy. Žalobkyně argumentovala judikaturou Ústavního soudu, podle níž zásada souladu výkonu práv s dobrými mravy představuje korektiv umožňující v odůvodněných případech zmírnit tvrdost zákona a nalézt materiálně spravedlivé řešení. Uvedla, že ačkoli Ústavní soud setrvale judikuje, že uplatnění námitky promlčení zpravidla dobrým mravům neodporuje, mohou nastat situace, kdy její vznesení představuje zneužití práva zejména tehdy, když poškozený marné uplynutí promlčecí lhůty nezavinil a zamítnutí nároku by pro něj bylo nepřiměřeně tvrdé. Zdůraznila, že zvláštní kategorii tvoří případy, v nichž námitku promlčení vznesl stát, jenž má – na rozdíl od soukromých subjektů – pozitivní povinnost základní práva chránit. Podle žalobkyně je proto nezbytné hodnotit i širší kontext věci, zejména důvody, proč nemohla nárok uplatnit dříve. Uvedla, že zásah do její pověsti způsobil dlouhodobé negativní dopady, které trvaly po celou dobu insolvenčního řízení, v němž primárně bojovala o samotnou existenci společnosti a o vyvrácení fiktivních, zjevně šikanózních pohledávek. V této situaci dle ní nebylo reálně možné uplatnit nárok na zadostiučinění před pravomocným skončením insolvenčního řízení. Zástupce žalované uvedl, že žalobkyně neuvedla žádné konkrétní skutečnosti, které by jí bránily uplatnit nárok v zákonné lhůtě, a odkázal na judikaturu, podle níž rozpor námitky promlčení s dobrými mravy přichází v úvahu jen tehdy, pokud v opožděném uplatnění práva sehrál roli sám stát či jiná výjimečná překážka, jež v této věci nenastala. Dále zdůraznil, že žalobkyně je součástí složité offshoreové holdingové struktury a nejedná se o subjekt, který by vyžadoval zvýšenou ochranu. Žalovaná setrvala na stanovisku, že nárok je promlčen a neexistují žádné okolnosti, které by umožňovaly prolomit promlčení prostřednictvím korektivu dobrých mravů.5. Na základě provedeného dokazování a ze shodných tvrzení účastníků učinil soud následující skutková zjištění.6. Dne , datum, byl zveřejněn insolvenční návrh navrhovatelky , právnická osoba, , spojený s návrhem na prohlášení konkurzu a návrhem na ustanovení předběžného insolvenčního správce. Dne , datum, bylo následně zveřejněno usnesení o postoupení věci, po němž byly činěny úkony směřující k projednání podaného odvolání. Dne , datum, bylo vyhlášeno usnesení Vrchního soudu v Praze , Anonymizováno, vydané k odvolání navrhovatelů , právnická osoba, a Cashdirect INC proti dlužníku , právnická osoba, . Ve výroku tohoto usnesení odvolací soud změnil usnesení Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, tak, že místní nepříslušnost tohoto soudu se nevyslovuje. V odůvodnění uvedeného usnesení je v odst. 20 doslovně konstatováno, že: „Ze shora uvedeného má odvolací soud za prokázané, že fúzované zaniklé společnosti, včetně dlužníka, byly skrz ovládané společnosti a osoby podrobeny jednotnému vlivu a řízení tak, že tvoří koncern se společností HMS v insolvenčním řízení vedeném pod sp. zn. , Anonymizováno, , insolvenční spisová značka, , přičemž tzv. , právnická osoba, společnost dlužníka byla založena za účelem odklonění závazků, jež v průběhu dalšího časového období vznikly společnostem zaniklým fúzí, v závorce uvedených, a jež tvořily koncern se společností HMS tak, aby jimi nebyl dotčen jejich majetek.“ Rozhodnutí bylo zveřejněno dne , datum, , kdy téhož dne došlo rovněž k jeho odeslání účastníkům. Dne , datum, byl spis vrácen soudu prvního stupně za účelem rozeslání rozhodnutí účastníkům říze