19 C 8/2026-56 – Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se podanou žalobou po žalované domáhá zaplacení částky 73 050 Kč s příslušenstvím. Uplatněný nárok odvozuje od odpovědnosti státu podle zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“) za újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním, které mělo být vůči němu vedeno nejméně v období od 27. 9. 2024, kdy byl policejnímu orgánu doručen notářský zápis obsahující zpětvzetí souhlasu poškozené s trestním stíháním, do 17. 6. 2025, kdy nabylo právní moci usnesení Okresního soudu v Jihlavě o zastavení trestního stíhání. Žalobce tvrdí, že orgány činné v trestním řízení po zpětvzetí souhlasu poškozené již neměly v trestním stíhání pokračovat, neboť trestní stíhání se stalo nepřípustným, a že jejich další postup byl svévolný a v rozporu se zákonem. Požadovaná částka se skládá z náhrady nákladů obhajoby ve výši 37 050 Kč, představující mimosmluvní odměnu a náhradu hotových výdajů zvoleného obhájce za úkony právní služby učiněné v době tvrzeného nezákonného trestního stíhání, a z náhrady nemajetkové újmy ve výši 36 000 Kč, kterou žalobce odůvodňuje zásahy do osobního a rodinného života, omezením kontaktu s poškozenou jako osobou blízkou, psychickou zátěží, difamačním dopadem trestního stíhání a medializací věci. Žalobce má za to, že výluku z práva na odškodnění podle § 12 odst. 2 písm. a) OdpŠk nelze v jeho případě použít formalisticky, neboť tvrzená újma nevznikla samotným zpětvzetím souhlasu poškozené, ale tím, že státní zastupitelství a policejní orgán navzdory tomuto zpětvzetí pokračovaly v trestním stíhání, aniž by pro údajný nátlak na poškozenou existovaly procesně použitelné důkazy.2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznává a navrhuje jeho zamítnutí. Předně namítá, že žalobce v mimosoudním řízení ani v návaznosti na její výzvu neprokázal vznik škody z titulu nákladů obhajoby, neboť nepředložil doklad o zaplacení, fakturu, uznání dluhu ani jiný podklad osvědčující, že mu v souvislosti s obhajobou skutečně vznikla majetková újma. Žalovaná připouští, že pro vznik škody není rozhodující pouze to, zda žalobce obhájci již zaplatil, neboť škoda může spočívat i ve zvětšení pasiv, trvá však na tom, že existence takového dluhu musí být prokázána. Dále žalovaná staví svou obranu na výluce odpovědnosti státu podle § 12 odst. 2 písm. a) OdpŠk, neboť trestní stíhání žalobce bylo zastaveno proto, že v něm nebylo možné pokračovat z důvodu uvedeného ve zvláštním předpisu, konkrétně podle § 11 odst. 1 písm. l) trestního řádu, tedy z důvodu zpětvzetí souhlasu poškozené s trestním stíháním. Podle žalované je pro právní posouzení nerozhodné, zda bylo trestní stíhání zastaveno státním zástupcem, nebo až soudem; podstatné je, že důvodem zastavení byla právě nepřípustnost trestního stíhání vyvolaná odvoláním souhlasu poškozené. Žalovaná současně uvádí, že státní zástupce původně vyhodnotil zpětvzetí souhlasu poškozené jako učiněné pod nátlakem, a proto k zastavení trestního stíhání nepřistoupil, přičemž teprve soud dospěl k odlišnému závěru, že zpětvzetí souhlasu odpovídalo skutečné vůli poškozené. Z těchto důvodů žalovaná dovozuje, že nejsou splněny zákonné předpoklady pro přiznání náhrady škody ani nemajetkové újmy.3. Z písemných podání účastníků plynou následující nesporná tvrzení účastníků, ze kterých soud vycházel:- Žalobce uplatnil u žalované nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy ze stejného titulu, jako je v tomto řízení v celkové výši 226 050 Kč, a to 4. 7. 2025.- Žalovaná svým stanoviskem z 23. 9. 2025 žalobci sdělila, že jeho nárok projednala a ničeho plnit nebude.4. Z usnesení Okresního soudu v Jihlavě ze dne 11. 6. 2025 č. j. 13 T 10/2025-298, které nabylo právní moci 17. 6. 2025, má soud za prokázané, že dle tohoto usnesení je u obviněného , jméno FO, jeho další trestní stíhání nepřípustné ve smyslu § 11 odst. 1 písm. l) trest. řádu, poněvadž poškozená vzala zpět svůj souhlas s trestním stíháním obviněného. Usnesením tedy došlo k zastavení trestního stíhání žalobce podle § 314c odst. 1 písm. a), 188 odst. 1 písm. c) a 172 odst. 1 písm. d) trest. řádu z důvodů uvedených v § 11 odst. 1, písm. l) trest. řádu.5. Soud po provedeném dokazování vyšel ze zjištění, že proti žalobci bylo vedeno trestní stíhání, které bylo usnesením Okresního soudu v Jihlavě č. j. 13 T 10/2025-298 ze dne 11. 6. 2025, jež nabylo právní moci dne 17. 6. 2025, zastaveno jako nepřípustné. Z uvedeného rozhodnutí trestního soudu soud zjistil, že důvodem zastavení trestního stíhání bylo zpětvzetí souhlasu poškozené s trestním stíháním žalobce. Trestní soud dovodil, že poškozená, která byla osobou blízkou žalobci, vzala svůj dříve udělený souhlas s jeho trestním stíháním zpět, a proto v trestním stíhání nebylo možno dále pokračovat. Trestní stíhání bylo z tohoto důvodu zastaveno pro nepřípustnost ve smyslu § 11 odst. 1 písm. l) trestního řádu.6. Soud se následně zabýval právním významem tohoto důvodu zastavení trestního stíhání pro posouzení nároku žalobce uplatněného podle zákona č. 82/1998 Sb. Žalobce se domáhal náhrady škody představované náklady obhajoby a náhrady nemajetkové újmy, které mu měly vzniknout v důsledku trestního stíhání. Žalovaná namítala, že i kdyby bylo trestní stíhání žalobce zastaveno, nelze z této skutečnosti bez dalšího dovodit vznik práva na odškodnění, neboť v dané věci je naplněna zákonná výluka odpovědnosti státu podle § 12 odst. 2 písm. a) OdpŠk. Podle tohoto ustanovení právo na náhradu škody nevznikne tomu, vůči němuž bylo trestní stíhání zastaveno mimo jiné tehdy, jestliže v řízení nebylo možno pokračovat z důvodů uvedených ve zvláštním právním předpisu.7. Soud obrannému tvrzení žalované přisvědčil. Z rozhodnutí Okresního soudu v Jihlavě je zřejmé, že trestní stíhání žalobce nebylo zastaveno proto, že by bylo meritorně postaveno najisto, že se žalobce stíhaného skutku nedopustil, ani proto, že by skutek nebyl trestným činem, nýbrž proto, že poškozená vzala zpět souhlas s jeho trestním stíháním. Takový důvod zastavení trestního stíhání odpovídá situaci, kdy v řízení nebylo možno pokračovat z důvodu stanoveného trestním řádem, konkrétně podle § 11 odst. 1 písm. l) trestního řádu. Právě na takové případy dopadá výluka obsažená v § 12 odst. 2 písm. a) OdpŠk, jejímž účelem je vyloučit vznik práva na náhradu škody v případech, kdy trestní stíhání skončilo z procesního důvodu bránícího dalšímu vedení řízení, nikoli z důvodu, který by bez dalšího zakládal odškodnitelnou nezákonnost trestního stíhání.8. Na uvedeném závěru nic nemění ani tvrzení žalobce, že orgány činné v trestním řízení měly trestní stíhání zastavit již dříve a že v něm po zpětvzetí souhlasu poškozené neměly pokračovat. Pro posouzení uplatněného nároku je rozhodující zákonný důvod, pro který bylo trestní stíhání žalobce pravomocně zastaveno. Jestliže tímto důvodem bylo zpětvzetí souhlasu poškozené s trestním stíháním, a tedy nepřípustnost trestního stíhání podle § 11 odst. 1 písm. l) trestního řádu, nastupuje zákonná výluka podle § 12 odst. 2 písm. a) OdpŠk. Soud proto nemohl dovodit, že by žalobci vzniklo právo na náhradu škody nebo nemajetkové újmy z titulu trestního stíhání, které bylo ukončeno právě z tohoto zákonem předvídaného procesního důvodu.9. Za tohoto stavu soud uzavřel, že žalobci nevzniklo právo na náhradu škody ani právo na náhradu nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním. Nebyla-li splněna základní hmotněprávní podmínka vzniku nároku, bylo nadbytečné provádět další dokazování k výši tvrzené škody, k jednotlivým úkonům obhajoby, k úhradě či vzniku závazku vůči obhájci, jakož i k rozsahu tvrzené nemajetkové újmy. Tyto skutečnosti by mohly být významné pouze tehdy, pokud by bylo nejprve dovoditelné, že žalobci právo na odškodnění vzniklo. Protože však soud dospěl k závěru o aplikaci výluky podle § 12 odst. 2 písm. a) OdpŠk, nemohlo by další dokazování na výsledku řízení nic změnit.10. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl. Rozhodnutí spočívá na závěru, že trestní stíhání žalobce bylo pravomocně zastaveno z důvodu zpětvzetí souhlasu poškozené s trestním stíháním, tedy z důvodu, pro který v trestním řízení nebylo možno pokračovat podle zvláštního právního předpisu. Tato skutečnost zakládá použití výluky odpovědnosti státu podle § 12 odst. 2 písm. a) OdpŠk, a vylučuje tak vznik žalobcem uplatněného práva na náhradu škody i nemajetkové újmy.11. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn plným úspěchem žalované, která nebyla v řízení zastoupena a nedoložila výši hotových výdajů. Soud žalované náhradu nákladů řízení za 3 režijní paušály ve výši 450,- Kč dle § 151 odst. 3 o.s.ř., kdy výše této paušální částky vychází z judikaturu Nejvyššího soudu (srovnej usnesení Nejvyššího soudu z 18. 11. 2025, sp. zn. 28 Cdo 2638/2025-615), a to za písemné vyjádření k žalobě, přípravu na ústní jednání a účast na ústním jednání.