6 C 156/2017-255 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobou doručenou soudu dne 30. 8. 2017 se žalobce domáhal určení, že je dědicem ze závěti po zůstavitelce [titul] [jméno] [příjmení], narozené dne [datum], naposledy bytem [adresa], zemřelé dne [datum] (dále jen„ zůstavitelka“), a to s následujícím odůvodněním. Po smrti zůstavitelky se žalobce dne [datum] účastnil v sídle pověřené soudní komisařky, notářky [titul] [jméno] [příjmení] (dále jen„ soudní komisařka“), předběžného šetření ve věci projednání pozůstalosti po zůstavitelce, a to z titulu svého povolání za dědice na základě závěti datované dnem [datum] ve znění jejího dodatku ze dne [datum] (dále též jako„ závěť“ nebo„ závěť s dodatkem“), když soudní komisařce předložil fotokopii závěti, neboť jejím originálem žalobce nedisponuje a nedisponoval, avšak o jeho existenci ke dni úmrtí zůstavitelky byl informován v únoru 2016 žalovaným č. 1, který mu originál závěti osobně ukázal, a kterého v návaznosti na tuto skutečnost požádal o jeho kopii. Tu žalobce obdržel tak, že ji přibližně tři týdny poté, co o její pořízení požádal žalovaného č. 1, nalezl ve své poštovní schránce. Žalobce dále uvedl, že o existenci závěti s dodatkem za života zůstavitelky věděl, jelikož ji zůstavitelka sama ukázala při oslavě svých osmdesátých narozenin v roce 2008 jak žalobci, tak také žalobcově matce (nevlastní), [jméno] [příjmení] a žalobcově švagrové, [jméno] [příjmení] O existenci závěti přitom byli informováni i další lidé, a to [jméno] [příjmení], sekretářka zůstavitelky a [jméno] [příjmení], radiologická asistentka ve FN [název]. Žalobce, s ohledem na předchozí komunikaci s žalovaným č. 1 v únoru 2016, předpokládal, že v rámci projednávání pozůstalosti po zůstavitelce předloží žalovaný č. 1 originál závěti, neboť měl za to, že jím i nadále disponuje. Žalovaný č. 1 však v průběhu předběžného šetření konaného u notáře dne [datum] vědomost o existenci originálů listin, jakož i o jejich předchozím držení, popřel. Následně proběhlo dne [datum] další předběžné šetření, jehož se účastnil žalovaný č. 2 společně s žalovaným č. 3, přičemž žalovaný č. 2 v jeho průběhu prohlásil, že tyto listiny (fotokopie předložené závěti s dodatkem) jako platné a pravé neuznává s odůvodněním, že originály listin nikdy osobně neviděl a s jejím obsahem nebyl v minulosti seznámen. K formálním náležitostem předložených listin uvedl, že jelikož nezná písmo zůstavitelky, nemůže se vyjádřit, zda listiny byly psány a podepsány vlastní rukou zůstavitelky. Naproti tomu žalovaný č. 3 v průběhu předběžného šetření sdělil, že dle jeho názoru jsou listiny psány a podepsány vlastní rukou zůstavitelky, proto obě předložené kopie (závěti s dodatkem) uznal jako pravé a platné, a to i s ohledem na jejich obsah, který se shoduje s tím, co zůstavitelka o rozdělení svého majetku po smrti opakovaně tvrdila. V návaznosti na vše shora uvedené bylo žalobci usnesením zdejšího soudu, pověřenou soudní komisařkou, ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] uloženo, aby se obrátil na zdejší soud s žalobou proti žalovaným č. 1 a 2 na určení, že je dědicem ze závěti. Přestože žalovaný č. 3 pravost, platnost a existenci závěti ke dni úmrtí zůstavitelky uznal, byl žalobce, s ohledem na ustálenou judikaturu soudů, nucen jej za dalšího žalovaného označit. Žalobce tak však učinil pouze z procesní opatrnosti. Co se vztahu k zůstavitelce týče, žalobce doplnil svá tvrzení, že tato byla sestřenicí jeho otce, když žalobce babička a zůstavitelky matka byly sestry. Žalobce ji oslovoval zůstavitelku„ teto“. Jelikož sama neměla děti a žalobce matka zemřela při porodu, žalobce otec se zůstavitelkou vyrůstal prakticky v jednom domě, jako bratr a sestra a měli tak k sobě blízko. Žalobce, obdobně jako zůstavitelka, vystudoval medicínu a později s ní pracoval ve stejné nemocnici ve FN [název], proto si ho velmi oblíbila, vzájemně se navštěvovali, trávili spolu spoustu času a toto chtěla zůstavitelka vyjádřit i v dědictví. Zůstavitelka se, dle názoru žalobce, nikdy netajila tím, jak rozdělí majetek, mluvila o tom, že dědici budou žalobce a žalovaní č. 1 a č. 2. 2. Žalovaný č. 1 naproti tomu požadoval zamítnutí žaloby, jelikož neuznal existenci žalobcem tvrzené závěti s dodatkem. Dále uvedl, že si nevzpomíná, že by byl někdy za života zůstavitelky o existenci nebo obsahu takové závěti informován. Žalovaný č. 1 originál závěti s dodatkem nikdy neviděl a ani ho nemá v držení, stejně jako kopie těchto listin. Stran toho žalovaný č. 1 uvedl, že ho po smrti zůstavitelky navštívil žalobce, kterému předložil k nahlédnutí řadu listin, přičemž nemůže vyloučit, že mu v rámci těchto listin byla předložena kopie závěti s dodatkem, avšak jejich originál mu předložen nebyl. Dle názoru žalovaného č. 1 uvažovali manželé [příjmení] o pozůstalosti již dlouhodoběji před svým úmrtím, nicméně převážně byly tyto úvahy vedeny spíše v obecném duchu jako, že to budou muset nějak vyřešit, bez konkrétního určení. Tyto úvahy vyústily v roce 2010 a následujících letech, kdy se manželé [příjmení] rozhodli převést jejich nemovitý majetek (tj. 2 bytové jednotky v obci [obec] – [část obce] v letech 2011 a 2013, a chatu v obci [obec] v roce 2013) na žalovaného č. 1 a část nemovitého majetku (tj. družstevní podíl spojený s právem nájmu bytu v [obec]) na [jméno] [příjmení], matku žalovaného č. 2. Motivem jejich rozhodnutí bylo, dle názoru žalovaného č. 1, zachování tohoto majetku v širší rodině za předpokladu, že bude jeden z převedených bytů užívat syn žalovaného č. 1. 3. Žalovaný č. 2 se k podané žalobě vyjádřil tak, že originál závěti s dodatkem nikdy neviděl, s obsahem závěti nebyl v minulosti nikdy seznámen a písmo zůstavitelky nezná. Z těchto důvodů neuznal pravost a platnost předložených listin v dědickém řízení po zůstavitelce, přičemž k jejich formálním náležitostem se ze stejných důvodů nemůže vyjádřit. Stran toho žalovaný č. 2 potvrdil, že v minulosti se [jméno] [příjmení], manžel zůstavitelky, a zůstavitelka zmiňovali o tom, že bude zapotřebí připravit závěť, ovšem o jejím obsahu, či o tom, zda byla sepsána, mu není nic známo. 4. Žalovaný č. 3 k podané žalobě uvedl, že předloženou fotokopii závěti považuje za platnou, neboť je dle jeho názoru sepsána písmem zůstavitelky a je na této uveden i její podpis, což dovodil z porovnání písemností, jež od má doma od zůstavitelky k dispozici. Originál závěti s dodatkem však nikdy neviděl. K osobě žalobce žalovaný č. 3 dodal, že byl zůstavitelce po celou dobu jejího života z celé její rodiny nejblíže, dlouhá léta se navštěvovali, zůstavitelka měla k žalobci ten nejužší vztah, považovala ho téměř za syna, jelikož vlastní děti ani sourozence neměla. Také spolu pracovali po dobu 15 let ve stejné nemocnici, kam ji žalobce vozil a také se staral velmi pěkně o její matku. 5. Na základě zjištění učiněných z dokazování a v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Dle usnesení zdejšího soudu, pověřenou soudní komisařkou, [titul] [jméno] [příjmení], ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] bylo žalobci uloženo, aby do dvou měsíců ode dne právní moci tohoto usnesení podal u zdejšího soudu žalobu proti žalovaným č. 1 a č. 2 na určení, že je dědicem ze závěti, a to z toho důvodu, že mezi dotyčnými vznikl spor o to, zda ke dni úmrtí zůstavitelky ([datum]) existovala platná a účinná závěť ve znění obsaženém v předložené prosté fotokopie závěti ze dne [datum] a dodatku ze dne [datum]. Toto usnesení nabylo právní moci dne [datum]. Usnesením zdejšího soudu, pověřenou soudní komisařkou, [titul] [jméno] [příjmení], ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byla žalobci prodloužena lhůta k podání určovací žaloby u zdejšího soudu do 31. 8. 2017. Zdejšímu soudu byla doručena předmětná žaloba dne 30. 8. 2017. Ze svědeckých výpovědí [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [titul] [jméno] [příjmení] soud zjistil, že zůstavitelka měla k žalobci velmi blízký vztah, měla ho ráda a za života projevila opakovaně vůli, aby se žalobce stal dědicem její pozůstalosti. Vztah zůstavitelky k žalobci umocňoval i fakt, že oba byli lékaři a oba pracovali ve FN [název], kde mu zůstavitelka sama zajistila místo, neboť byla šťastná, že vystudoval medicínu. Svědci potvrdili, že zůstavitelka o žalobci mluvila vždy tak, jako by to byl její syn, jelikož ona sama žádné děti neměla. Někteří ze svědků dokonce ani dlouhou dobu netušili, že žalobce synem zůstavitelky vlastně není. Žalobce oslovoval zůstavitelku„ teto“. Zůstavitelka byla sestřenicí otce žalobce, když babička žalobce a zůstavitelky matka byly sestry. Při oslavě svých osmdesátých narozenin v roce 2008 se zůstavitelka zmínila před svědky o tom, že má závěť, kterou následně měla i chvíli v ruce, tato byla psána ručně. Tuto skutečnost potvrdila svědkyně [příjmení], kterou zůstavitelka pověřila vytvořením fotokopie listin, mezi nimiž byla i závěť a v které byly ručně napsána tři jména. V předložené prosté fotokopii ručně psané závěti opatřené datem [datum]