12 C 92/2020-119 — Obvodní soud pro Prahu 3

Žalobou došlou soudu dne [datum] ve spojení se žalobou původně projednávanou pod sp.zn. [spisová značka] se žalobce domáhal po žalované zaplacení shora uvedené částky jako dluhu na povinné zálohy člena SVJ v roce 2019 a 2020 na služby spojené s provozem domu na adrese [adresa], v němž je žalovaná vlastnicí bytové jednotky [číslo]. Žalobce uvedl, že zálohy jsou stanovovány podle rozúčtovacího klíče, schváleného na [anonymizována tři slova] v roce 2017. V roce 2020 činily do dubna 26 995Kč měsíčně a od května do konce roku 24 137Kč. V roce 2020 žalovaná neuhradila část zálohy splatné v dubnu ve výši 15 990Kč a v květnu, červenu, červenci a srpnu vždy ve výši 24 137Kč. Vzhledem ke skutečnosti, že se nepodařilo zjistit pobyt žalované, aby jí ustanoven opatrovník. Opatrovnice žalované ve svém vyjádření navrhla zamítnout žalobu, dodala, že byla z neznámého čísla informována, že dlužná částka měla být již uhrazena. Žalobce soudu předložil tabulky návrh plánu oprav a investic ve výhledu na roky 2019 – 2021, z níž vyplývá, že v těchto letech jsou plánované investice ve výši 6 760 405Kč. A obdobnou tabulku, u níž je uvedeno, že o ní bude hlasováno. Doložen byl evidenční list [číslo] platný od ledna 2020, jímž byly stanoveny měsíční zálohy pro rok 2020. Tento evidenční list obsahoval i rozpis plateb na jednotlivé měsíce. Detailní přehled předpisů a plateb prokazuje že ke dni [číslo] 2020 vykazovala konto žalované záporný zůstatek 46 932Kč a ke dni [datum] záporný zůstatek 134 195,50Kč. Soud vyzval žalobce usnesením ze dne [datum] k doplnění žalobních tvrzení, a to s ohledem na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky 25 Cdo 1977/2015 ze dne 23. 3. 2016, z něhož vyplývá, že se nelze úspěšně domáhat úhrady záloh, za situace, kdy zálohy již mají být v souladu s platnými předpisy zúčtovány. Žalobce na výzvu soudu nereagoval. Žalobce se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavil. Soud tak nemohl vyzvat žalobce s poučením dle § 118a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) k doplnění tvrzení a důkazů. Tuto poučovací povinnost přitom soud může plnit pouze při jednání. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Tento postup soudu je v souladu s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu ČR (viz rozsudky spisová značka 25 Cdo 1704/2006, spisová značka 21 Cdo 4314/2008, usnesení spisová značka 21 Cdo 5232/2007). Žalobce tak neprokázal, že žalovaní i poté, co již zálohy měly být cca 2 roky zúčtovány, dluží žalobci žalovanou částku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 148 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., podle něhož má stát podle výsledku ve věci právo na náhradu nákladů řízení, které hradil. V tomto sporu náklady státem vynaložené představuje částka uhrazená opatrovníku procesně úspěšné strany žalované. Tato částka je tvořena odměnou opatrovníka stanovenou dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 112 538 Kč a to za 4 úkony za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne [datum], za nahlížení do spisu dle § 11 odst. 1 písm. b) a. t. ze dne [datum], za písemné podání nebo návrh ve věci samé (vyjádření k žalobě) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum], za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum], Odměna za jeden úkon je představována částkou 5 620 Kč. Včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. byla přiznána částka 23 680Kč.