11 C 20/2025-69 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se domáhala podáním doručeným soudu dne 30. 7 2025 ve znění opravy doručené soudu dne 2. 9. 2025 na žalované zaplacení částky 1 390 EUR s příslušenstvím představující cenu za provedenou dopravu. K odůvodnění svého nároku žalobkyně specifikovala, že dne 25. 10. 2024 strany uzavřely smlouvu o přepravě, na jejímž základě se žalobkyně zavázala pro žalovanou provést přepravu za sjednanou cenu 2 900 EUR. Svůj závazek ze smlouvy žalobkyně splnila dne 31. 10. 2024. Následně žalobkyně vystavila daňový doklad ze dne 31. 10. 2024 na částku 2 900 EUR splatný dne 30. 12. 2024. Žalovaná na uvedenou fakturu plnila pouze částečně, zbývá jí uhradit částka 1 390 EUR, kterou dosud neuhradila i přes výzvu žalobkyně ze dne 10. 4. 2025. Návrh žalobkyně byl podán na žalobním formuláři A v režimu nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 861/2007, o drobných nárocích (dále jen „nařízení o drobných nárocích“ a „řízení o drobných nárocích“).2. Žalovaná v odpovědnostním formuláři C nárok žalobkyně neuznala. Uvedla, že uplatněný nárok zanikl zápočtem smluvní pokuty proti části přepravného. V odpovědnostním formuláři dále odkázala bez bližších podrobností na faktury za smluvní pokutu, CMR a zápočet.3. Zdejší soud vyzval žalovanou usnesením ze dne 24. 10. 2025, č. j. 11 C 20/2025-62 a usnesením ze dne 18. 11. 2025, č. j. 11 C 20/2025-65 k doplnění tvrzení a důkazních návrhů k její obraně, konkrétně z čeho žalovaná dovozuje zánik pohledávky uplatněné žalobkyní, ze kterého dne byl žalovanou tvrzený zápočet, kdy a jakou formou byl zápočet (smluvní pokuty) doručen žalobkyni, o jakou smluvní pokutu se jednalo, v jaké výši a za jaké období, z čeho tato smluvní pokuta vyplývala, kde byla smluvní pokuta mezi účastníky sjednána a jakou formou, za porušení jaké povinnosti žalobkyně byla smluvní pokuta uplatněna. Soud dále vyzval žalovanou, aby písemně označila důkazy k prokázání těchto svých tvrzení a aby předložila faktury za smluvní pokutu, zápočet, doručenku o doručení zápočtu žalobkyni, smlouvu o sjednání smluvní pokuty. Soud současně poučil žalovanou o tom, že pokud ve stanovené lhůtě nedoplní svá tvrzení a důkazy, ke kterým již byla jednou zdejším soudem vyzývána usnesením ze dne 24. 10. 2025, č. j. 11 C 20/2025-62, bude se svou obranou neúspěšná a soud může návrhu žalobkyně vyhovět dle čl. 14 odst. 1 nařízení o drobných nárocích. Žalovaná na výzvu soudu nereagovala.4. Žalobkyně i žalovaná v souladu s čl. 5 nařízení o drobných nárocích ve formulářích učinily volbu pro rozhodnutí soudu bez jednání, soud proto ve věci rozhodoval bez nařízení jednání jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů.5. Z těchto listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění.6. Z výpisů z polského soudního rejstříku a z českého obchodního rejstříku soud zjistil, že žalobkyně je polskou obchodní společností, žalovaná je českou obchodní korporací, jejímž předmětem podnikání je mimo jiné silniční motorová doprava.7. Ze smlouvy o přepravě věci ze dne 25. 10. 2024, č. , hodnota, soud zjistil, že žalovaná a žalobkyně uzavřely smlouvu, dle které se žalovaná jako odesílatel a žalobkyně jako dopravce dohodly na tom, že žalobkyně pro žalovanou provede přepravu zboží s místem nakládky dne 28. 10. 2024 , Anonymizováno, , Česká republika a s místem vykládky v Nice, Francie za smluvní cenu 3 700 EUR. Z obsahu smlouvy vyplývá, že dopravce se zavázal přepravu provést s odbornou péčí a dle podmínek CMR, ADR a nařízení EP a Rady (ES) č. 561/2006. Současně smlouva obsahuje odkaz na § 2555 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.8. Z CMR AVC (přepravního listu) ze dne 31. 10. 2024 soud zjistil, že silniční přeprava zboží byla provedena ze strany žalobkyně, nakládka byla provedena dne 28. 10. 2024 v , adresa, , zboží bylo řádně předáno ve Francii, o čemž svědčí podpis příjemce.9. Z daňového dokladu č. , hodnota, ze dne 31. 10. 2024 soud zjistil, že žalobkyně vyúčtovala žalované přepravné ve výši 3 700 EUR se splatností dne 30. 12. 2024, referenční číslo , hodnota, , číslo objednávky , Anonymizováno, .10. Z výzvy k zaplacení ze dne 10. 4. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě (mimo jiné) faktury č. , hodnota, ze dne 31. 10. 2024 s tím, že žalovaná ji uhradila pouze částečně.11. Na základě zhodnocení listinných důkazů soud dospěl ke skutkovému závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o přepravě, na jejímž základě žalovaná u žalobkyně objednala provedení přepravy z České republiky do Francie za cenu 3 700 EUR, kterou žalobkyně pro žalovanou ve dnech 28. 10. 2024 - 31. 10. 2024 provedla, dne 31. 10. 2024 vystavila fakturu splatnou dne 30. 12. 2024 na částku 3 700 EUR, žalovaná však tuto uhradila jen částečně a zbývá jí uhradit částka 1 390 EUR.12. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.13. Mezinárodní příslušnost českých soudů o věci rozhodnout soud posoudil dle čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, dle kterého nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost, žalovány u soudů tohoto členského státu. Jelikož žalovaná má sídlo v České republice, v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 3, je pravomoc zdejšího soudu věc projednat a rozhodnout dána.14. Na danou věc pak soud aplikoval v souladu se zněním smlouvy jednak § 2555 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., v platném znění, občanský zákoník (dále jen „o. z.“), na který smlouva odkazuje, ale především mezinárodní právní úpravu, která se aplikuje na přepravní smlouvy, je-li místo odeslání a určení na území jiného státu (NS 29 Cdo 767/2001, 29 Cdo 1512/1999). Mezinárodní silniční dopravu upravuje Úmluva o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR), přijatá vyhláškou č. 11/1975 Sb. ministra zahraničních věcí o Úmluvě o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (dále jen „Úmluva CMR“).15. Jak vyplývá z konstantní judikatury Nejvyššího soudu, Úmluva CMR se podle jejího článku 1 odst. 1 vztahuje na každou smlouvu o přepravě zásilek za úplatu silničním vozidlem, jestliže místo převzetí zásilky a předpokládané místo jejího dodání, jak jsou uvedena ve smlouvě, leží ve dvou různých státech, z nichž alespoň jeden je smluvním státem této Úmluvy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 767/2001, uveřejněný pod číslem 56/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a dále např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2008, sp. zn. 32 Odo 1676/2006, ze dne 25. 10. 2011, sp. zn. 23 Cdo 1781/2010, ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 23 Cdo 888/2011, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 32 Cdo 2812/2018).16. V daném případě se tedy na daný právní vztah účastníků vztahuje především výše citovaná úmluva.17. Dle článku 5 odstavce 1 nařízení o drobných nárocích je evropské řízení o drobných nárocích písemným řízením. Soud nařídí ústní jednání, pokud to pokládá za nutné nebo pokud o to některá ze stran požádá. Soud může takovou žádost zamítnout, má-li za to, že vzhledem k okolnostem případu je možné zajistit spravedlivý průběh řízení zjevně i bez ústního jednání. Nařízení o drobných nárocích tedy částečně upravuje i procesní průběh řízení. Jak vyplývá z obsahu spisu, ani jedna ze stran nařízení jednání nepožadovala (žalobkyně tak učinila zaškrtnutím příslušné kolonky v žalobním formuláři, žalovaná v žalobní odpovědi nezaškrtla políčko, že se chce účastnit, pokud by soud nařídil ústní jednání).18. Žalovaná v řízení nečinila sporným ani uzavření smlouvy o přepravě s žalobkyní, ani provedení přepravy ze strany dopravce (žalobkyně). Žalovaná v žalobní odpovědi pouze namítla, že nárok žalobkyně částečně zanikl vzájemným zápočtem žalované ze smluvní pokuty. Svá tvrzení na výzvu soudu v poskytnuté lhůtě nedoplnila a ani nepředložila žádný důkaz, který by její obranná tvrzení prokazoval. Žalovaná tak zcela rezignovala na možnost doplnit svou žalobní odpověď, zůstala nečinná a svou výše uvedenou volbu o možnosti rozhodnutí soudu bez nařízení jednání v průběhu řízení před soudem nezměnila.19. Za této situace soud dovodil, že vzhledem k okolnostem případu (jak skutkovým, tak procesním) je možné zajistit spravedlivý průběh řízení zjevně i bez ústního jednání dle čl. 14 preambule a dle čl. 5 odst. 1 nařízení o drobných nárocích. Žalobkyně v řízení prokázala uzavření smluvního vztahu s žalovanou, jakož i provedení smluvené přepravy za sjednanou cenu, přičemž žalovaná tyto skutečnosti nečinila v řízení spornými, jakož nečinila spornou ani skutečnost, že část přepravného neuhradila. Žalovaná však svá obranná tvrzení o částečném zániku pohledávky žalobkyně započtením nedoplnila a ani svá neúplná tvrzení neprokázala. Soud proto žalobě zcela vyhověl včetně úroku z prodlení dle § 1970 o. z., běžícího ode dne následujícího po splatnosti faktury. Výše úroku z prodlení odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neb