19 C 279/2025-27 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 23. 9. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 147 601 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný je nájemcem bytu č. , hodnota, , situovaném v 1. podlaží domu č. p. , Anonymizováno, , v , adresa, , k. ú. , adresa, , a to na základě nájemní smlouvy č. , Anonymizováno, ze dne 20. 5. 2024 ve znění jejího dodatku ze dne 17. 7. 2025 č. , Anonymizováno, . Žalovaný byl povinen na základě nájemní smlouvy hradit nájem ve výši 25 100 Kč měsíčně a zálohy na služby ve výši 4 790 Kč měsíčně. Žalovaný dne 18. 11. 2024 uznal dluh vůči žalobkyni ve výši 58 780 Kč sestávající z dluhu na nájemném a na zálohách na služby za měsíce září a říjen. Dluh se zavázal hradit ve splátkách po 5 000 Kč měsíčně počínaje 31. 12. 2024. Tyto splátky přestal hradit od března 2025, čímž došlo k zesplatnění zbývajícího dluhu ve výši 45 333 Kč. Současně žalovaný dluží na nájemném a službách za období květen až srpen 2025 celkem 102 268 Kč. Na dluh byl opakovaně písemně upozorňován, do dnešního dne však ničeho neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud rozhodl ve věci bez jednání dle § 115a a § 101 odst. 4 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), když uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů.4. Po provedeném dokazování, vycházeje z listinných důkazů předložených žalobkyní, dospěl soud k následujícím závěrům ohledně skutkového stavu věci. Žalovaný uzavřel dne 20. 5. 2024 se žalobkyní ohledně bytu č. , hodnota, na adrese , adresa, , nájemní smlouvu č. , Anonymizováno, a následně dne 17. 7. 2024 dodatek č. , hodnota, k uvedené smlouvě, kterým byl nájemní vztah prodloužen do 30. 9. 2028. Výše nájemného a úhrad za plnění poskytovaná s užíváním uvedeného bytu představuje částku 29 890 Kč měsíčně (evidenční list ze dne 16. 5. 2024 a ze dne 14. 7. 2025). Žalovaný dne 18. 11. 2024 písemně co do důvodu a výše uznal vůči žalobkyni dluh sestávající z dluhu na nájemném za září a říjen 2024 ve výši 50 200 Kč, z dluhu na zálohách na služby za září a říjen 2024 ve výši 9 580 Kč a z úroku z prodlení ve výši 553 Kč a zavázal se dluh hradit v měsíčních splátkách po 5 000 Kč se splatností první splátky k datu 31. 12. 2024 pod ztrátou výhody splátek (uznání dluhu a dohoda o jeho splátkách ze dne 18. 11. 2024). Žalovaný neuhradil řádně splátku dne 31. 3. 2025 a následně došlo k zesplatnění dluhu ve výši 45 333 Kč (výpis z konta nájemce ze dne 18. 9. 2025). Žalovaný dále nehradil platby za užívání bytu za měsíc květen až srpen 2025 ve výši odpovídající předepsanému nájemnému a úhrad za plnění poskytovaná s užíváním bytu ve výši 29 890 Kč měsíčně (výpis z konta nájemce ze dne 18. 9. 2025). Žalovaný byl žalobkyní opakovaně vyzýván k úhradě dluhu (výzva k zaplacení dluhu ze dne 8. 4. 2025, 21. 7. 2025, 19. 8. 2025 a ze dne 4. 9. 2025). Vzhledem k existenci dluhu na nájemném a dluhu vyplývajícího ze splátkové dohody žalobkyně vypracovala podnět k výpovědi nájmu bytu a tento odeslala dne 18. 9. 2025.5. Podle § 2053 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.6. Podle § 2251 odst. 1 o. z. nájemce platí nájemné předem na každý měsíc nebo na jiné ujednané platební období, nejpozději do pátého dne příslušného platebního období, nebyl-li ujednán den pozdější. Společně s nájemným platí nájemce zálohy nebo náklady na služby, které zajišťuje pronajímatel; o těchto zálohách a nákladech platí § 2253 obdobně.7. V souzené věci soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jak v části nároku ve výši 45 333 Kč, ve které žalovaný dluh uznal a ten byl dostatečně specifikován, tak v části 102 268 Kč jakožto nájemného za užívání bytu č. , hodnota, , na adrese , adresa, , za měsíce květen až srpen 2025. Bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal neexistenci dluhu, což však žalovaný neučinil. Soud tak žalobě jako zcela důvodné vyhověl včetně úroku z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. vždy ode dne následujícího splatnosti dlužných částek.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, náhradu nákladů řízení v částce 7 981 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 7 381 Kč a nákladů řízení podle § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky částka 300 Kč za každý úkon (předžalobní upomínka, žaloba).9. Žalobkyně je sice v řízení zastoupena advokátem, avšak soud s ohledem na níže uvedené nepovažoval náklady na právní zastoupení v dané věci za účelné, a proto žalobkyni přiznal pouze paušální náhradu nákladů stejně, jako by náležela účastníku řízení, který by v řízení zastoupen nebyl. Otázkou náhrady nákladů zastoupení v případě zastoupení některých účastníků advokátem se opakovaně zabýval Ústavní soud ČR. V nálezu ze dne 12. 4. 2016 sp. zn. I. ÚS 3916/14 Ústavní soud vyšel ze své ustálené judikatury, podle které tam, kde je stát k hájení svých zájmů, vybaven příslušnými organizačními složkami, není důvod, aby výkon svých práv a povinností z této oblasti přenášel na soukromý subjekt (advokáta); pokud tak však stát učiní, není důvodu uznat takto vzniklé náklady řízení jako náklady účelně vynaložené (srov. nálezy Ústavního soudu ČR ze dne 24. 11. 2009 sp. zn. IV. ÚS 1087/09 a ze dne 1. 9. 2015 sp. zn. II. ÚS 3855/14). Obdobné závěry vztáhl Ústavní soud ČR ve své judikatuře i na některé další subjekty mimo stát, které jsou veřejnými institucemi (subjekty), hospodaří s veřejnými prostředky apod., jako jsou statutární města a jejich městské části (nález ze dne 13. 8. 2012 sp. zn. II. ÚS 2396/09 a nález ze dne 18. 2. 2015 sp. zn. II. ÚS 1333/14). Náklady na zastoupení advokátem budou vynaložené účelně pouze výjimečně, v případech mimořádně složitých, kdy bude například předmětem sporu problematika, která nepředstavuje běžnou agendu účastníka, případně se bude jednat o právní problematiku specializovanou, obtížnou, dosud neřešenou, problematiku s mezinárodním prvkem vyžadující znalosti cizího práva, jazykové znalosti apod. V daném případě se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení dlužné částky z dluhu na nájemném, zálohách na služby a nedoplatku z vyúčtování. Předmětem řízení tak nebyla věc, kterou by bylo možné pokládat za skutkově a právně složitou, a to i s ohledem na opakující se množství žalob, které jsou ve věci dlužného nájemného a služeb u zdejšího soudu často podávány a projednávány.