15 C 247/2020-19 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Vzhledem k tomu, že dle ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 157 odst. 4 o. s. ř. není přípustné podat proti tomuto rozsudku odvolání, neboť jím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč, omezil se soud v jeho odůvodnění pouze na uvedení předmětu řízení, závěru o skutkovém stavu a na stručné právní posouzení věci. 2. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] domáhala na žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila žalobkyně tím, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalobkyně žalované spotřebitelský úvěr ve výši [částka]. Žalovaná se zavázala uhradit úvěr v jedné splátce společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši [částka] ke dni [datum]. S úhradou splátky se však žalovaná dostala do prodlení. Na základě výše uvedeného žalobkyně měla vůči žalované ke dni podání žaloby pohledávku ve výši [částka] s příslušenstvím, sestávající z neuhrazené jistiny ve výši [částka], poplatku za poskytnutí úvěru ve výši [částka] a smluvní pokuty ve výši [anonymizována dvě slova] z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka]. 3. Ve věci zdejší soud vydal dne [datum] elektronický platební rozkaz pod č. j. EPR 150223/2020-5 (nachází se na č. l. 7 spisu). Soud však tento elektronický platební rozkaz dle ustanovení § 173 odst. 2 ve spojení s § 174a odst. 3 o. s. ř. zrušil v plném rozsahu (jak plyne z usnesení na č. l. 9 spisu), neboť se nepodařilo řádně doručit žalované do vlastních rukou. Následně byla věc převedena do agendy C pod sp. zn. 15 C 247/2020. 4. Usnesením zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], pod č. j. 15 C 247/2020-13 byla žalovaná vyzvána dle ustanovení § 115a o. s. ř., aby se ve lhůtě 8 dnů od doručení výzvy vyjádřila k věci samé a zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, přičemž soud žalované poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Toto usnesení bylo žalované doručeno fikcí (zásilka byla vrácena soudu zpět a následně vyvěšena na úřední desce soudu) v pondělí dne [datum] a žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila. Stanovená 8 denní lhůta totiž marně uběhla dnem [datum], tedy v průběhu mimořádných událostí v ČR, souvisejícími se zamezením šíření virového onemocnění SARS CoV-2, ovšem k datu nařízení věci na den vyhlášení, stejně tak k datu vyhlášení nebylo obsahem spisu žádné vyjádření či alespoň omluva žalované s žádostí o prodloužení lhůty či sdělení důvodů, které jí v tom brání, tedy nic nenasvědčovalo tomu, že by na straně žalované byly snad dány nějaké důvody, které by jí bránily předmětné vyjádření řádně a včas podat nebo alespoň před uplynutím lhůty požádat o její prodloužení. Má se tedy za to, že s rozhodnutím věci bez jednání souhlasí. Žalobkyně naopak s rozhodnutím bez jednání dle § 115a o. s. ř. výslovně souhlasila, jak plyne ze závěru žalobního návrhu. <b>5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin byl soudem zjištěn následující skutkový stav:</b> 6. Žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru ve výši [částka], kde se žalovaná zavázala úvěr splatit ve lhůtě do [datum]. Zároveň se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni za úvěr poplatek ve výši [částka] (zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo]). Žalobkyně žalované poskytla úvěr bezhotovostním převodem (zjištěno z výpisu z bankovního účtu žalobkyně). Žalovaná úvěr žalobkyni včas nezaplatila, proto ji vyzvala předžalobní výzvou ze dne [datum] k zaplacení (zjištěno z předžalobní upomínky ze dne [datum]). <b>7. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:</b> 8. Žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále„ ZOSÚ“), kdy se žalovaná zavázala žalobkyni splatit jistinu včetně poplatku za uzavření smlouvy do předem sjednaného data. Žalovaná však smluvní povinnosti včas nesplnila a dnem následujícím po splatnosti dlužné částky se dostala do prodlení, tudíž žalobkyně vedle nesplacené jistiny, poplatku za poskytnutí úvěru a smluvní pokuty má nárok též na úroky z prodlení v zákonné výši, která je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ke dni počátku prodlení. 9. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat zásadní tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 10. Dále výrokem II. tohoto rozsudku bylo rozhodnuto o částečném zamítnutí žaloby, když soud dospěl k závěru, že souhrn poplatků uplatněných žalobkyní překročil hranici přípustných sankcí pro případ prodlení spotřebitele, když poplatky vyšší než standardně bankami požadované za zpracování úvěru soud posoudil u žalobkyně jako tzv. skrytou sankci, když samotný poplatek za poskytnutí úvěru je opravdu vysoký, de facto přesahuje [anonymizováno] samotného úvěru. V posuzovaném případě jistina spotřebitelského úvěru činí částku [částka], přičemž sankce pro případ prodlení nesmí přesáhnout 50 % celkové výše spotřebitelského úvěru a současně nesmí přesáhnout [částka] (§ 122 ZOSÚ), tedy v posuzovaném případě [částka]. S ohledem na uvedené je ovšem zřejmé, že poplatek ve výši [částka] a smluvní pokuta ve výši [anonymizována dvě slova] v součtu přesahují 0,5 násobek jistiny spotřebitelského úvěru, a proto soud shledal nárok žalobkyně co do částky [částka] jako nedůvodný a žalobu v tomto rozsahu zamítl. 11. Dále s ohledem na mimořádnou situaci na území ČR v souvislosti se zamezením virového onemocnění SARS-CoV-2 a z ní plynoucí negativní ekonomické dopady na osoby, ať už fyzické či právnické, byla pariční lhůta určena delší, a sice jednoměsíční s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s.ř.) Lhůtu k plnění tak soud určil odlišně, než je standardní třídenní lhůta od právní moci rozsudku, když lze předpokládat, že žalobkyně stanovením takovéto pariční lhůty nebude nadměrně zatížena. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná (když neúspěch žalobkyně byl pouze v poměrně nepatrné části odpovídající [anonymizováno] z celkového nároku) nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka]. Soud předně konstatuje, že v daném případě se jedná o tzv. formulářovou žalobu. Soudu je totiž z úřední činnosti známo, že žalobkyně v zastoupení právní zástupkyně podává obdobné návrhy na ustáleném vzoru, uplatněném opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je přitom peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, a proto tedy odměnu a náhrady zástupkyně žalobkyně omezil soud v souladu s vyhláškou 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ AT“). Náklady žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši [částka]. Dále odměnou právní zástupkyně za 3 úkony právní služby po 200 Kč, kdy sazba mimosmluvní odměny za každý úkon právní služby je vyčíslena podle § 14b odst. 1 AT, a které byly zástupci žalobkyně přiznány podle § 11 odst. 1 AT za následující služby: převzetí a příprava zastoupení, výzva před podáním žaloby, podání žaloby. Zároveň zástupkyni žalobkyně náleží paušální částka jako náhrada hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s poskytnutím právní služby podle § 14b odst. 5 písm. a) AT za 3 úkony po 100 Kč, a náhrada za DPH 21% z odměny a náhrad zástupce ve výši [částka] Celkem bylo žalované straně uloženo zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši [částka], přičemž náklady je žalovaná povinna uhradit k rukám právní zástupkyně žalobkyně (§ 149 odst. 2 o. s. ř.). Pokud jde o lhůtu k plnění, soud i u nákladů řízení zohlednil mimořádnou situaci v ČR a stanovil lhůtu v délce jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku, z důvodů popsaných v odst. 11 odůvodnění tohoto rozsudku (§ 160 o. s. ř.).