24 C 212/2020-57 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky uvedené v záhlaví z titulu smluvní pokuty. Svůj nárok odůvodnila tím, že dne 6. 5. 2016 byla mezi účastníky uzavřena Smlouva o poskytování stravovacích služeb č. [jednací číslo MSP] – [anonymizováno] – [anonymizováno], jejímž předmětem bylo zajištění stravovacích služeb v [anonymizována dvě slova], ve které byla dojednána smluvní pokuta ve výši 1 000 Kč za každý den prodlení s platbou poplatku za užívání prostor jídelny a bufetu nebo poplatku za služby. Žalovaná platby dle této smlouvy nehradila řádně. Doba prodlení od 6. 6. 2016 do 23. 1. 2020 činila 1327 dnů. Smluvní pokuta za toto období činí 1 327 000 Kč. Dále se žalobkyně domáhala příslušenství ve formě zákonného úroku z prodlení v kapitalizovaného částkou 94 732,23 Kč. 2. Podáním ze dne 16. 11. 2020 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět ohledně části smluvní pokuty a úroku z prodlení. Usnesením ze dne 19. 11. 2020 č. j. 24 C 212/2020 – 41, které nabylo právní moci dne 15. 12. 2020, bylo řízení v rozsahu zpětvzetí částečně zastaveno, a to co do částky 410 000 Kč na smluvní pokutě za období od 6. 6. 2016 do 20. 7. 2017 a co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 94 732,23 Kč. Předmětem řízení tak dále byla smluvní pokuta za období od 21. 7. 2017 do 23. 1. 2020 ve výši 917 000 Kč. 3. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že ji navrhla v celém rozsahu zamítnout. Potvrdila uzavření uvedené smlouvy i výši dojednaných plateb. Namítla však, že k prodlení došlo z důvodů na straně žalobkyně, která žalované nevystavovala faktury ani žalovanou k úhradě nevyzvala. Žalovaná je plátcem DPH a k platbám hrazeným žalobkyni potřebovala účetní doklad. Nebylo jí rovněž známo, zda je žalobkyně plátcem DPH. Poprvé žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě až v lednu roku 2020, kdy již část plateb byla promlčena. Přesto žalovaná veškeré platby uhradila. Až poté žalobkyně vyúčtovala žalované smluvní pokutu. Žalovaná má za to, že z těchto důvodů je uplatněný nárok žalobkyně na smluvní pokutu v rozporu s dobrými mravy. Dále namítala její nepřiměřenou výši s odkazem na skutečnosti, že k prodlení došlo z důvodů na straně žalobkyně, žalovaná plnila bezprostředně po výzvě a žalobkyni nevznikla žádná škoda. Z toho důvodu navrhovala moderaci smluvní pokuty až na částku 0 Kč. 4. Žalobkyně k tomu uvedla, že povinnost k úhradě plateb nebyla v projednávané věci vázána na výzvu. Ve smlouvě byla výše poplatku za služby uvedena výslovně včetně DPH, výše poplatku za užívání prostor byla uvedena bez DPH, neboť žalobkyně není jejím plátcem (u poplatků za služby se jedná o přenesení nákladů na energie). Informaci, že žalobkyně není plátcem DPH, mohla žalovaná zjistit rovněž z veřejných zdrojů, např. z internetu. Výše smluvní pokuty pak odpovídá době prodlení 3 a půl roku a není nepřiměřená. 5. Soud v řízení provedl dokazování v následujícím rozsahu a učinil tato jednotlivá skutková zjištění: 6. Žalovaná se obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je mj. hostinská činnost (viz výpis z obchodního rejstříku). 7. Účastníci dne 6. 5. 2016 podepsali smlouvu, jejímž účelem byla úprava a stanovení podmínek poskytování služeb provozování jídelny a zajištění stravování pro zaměstnance v objektu [anonymizována dvě slova] [ulice] na dobu do 31. 5. 2017. Žalovaná se zavázala na svůj náklad a nebezpečí provádět služby provozování jídelny, kantýny a bufetu. Za tím účelem jí žalobkyně přenechala do dočasného užívání prostory jídelny, včetně kantýny, bufetu a zázemí v budově [adresa] na pozemku [číslo] v k. ú. [obec], a to včetně vybavení. Za užívání těchto prostor se žalovaná žalobkyni zavázala měsíčně hradit poplatek ve výši 11 500 Kč a náklady na energie včetně DPH ve výši 17 382 Kč, to vše do 5. dne v následujícím měsíci. Dále se žalovaná zavázala žalobkyni uhradit telefonní poplatky dle skutečně provolané částky na základě faktury žalobkyně se splatností 21 kalendářních dnů ode dne jejího odeslání. V případě prodlení poskytovatele se zaplacením poplatku za užívání a nákladů za energie se žalovaná zavázala žalobkyni uhradit smluvní pokutu ve výši 1 000 Kč za každý den prodlení splatnou do 15 dnů ode dne doručení výzvy k její úhradě. Dále si účastníci ujednali, že ujednáním o smluvní pokutě není dotčeno právo na náhradu škody (viz Smlouva o poskytování stravovacích služeb č. MSPO – [číslo] MSP-CES ze dne 5. 6. 2016). 8. Žalobkyně žalovanou dne 21. 1. 2020 vyzvala k úhradě dluhu dle uvedené smlouvy za období 13 měsíců v celkové výši 375 466 Kč (viz výzva k úhradě ze dne 21. 1. 2020). Žalovaná uhradila žalobkyni platby dle uvedené smlouvy v celkové výši 375 466 Kč dne 23. 1. 2020 (viz výpis z účtu žalobkyně). 9. Dne 8. 4. 2020 žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě smluvní pokuty za prodlení v období od 6. 6. 2016 do 23. 1. 2020 ve výši 1 327 000 Kč a úroku z prodlení za toto období ve výši 94 732,23 Kč (viz výzva ze dne 8. 4. 2020). 10. Žalovaná s vyúčtováním smluvní pokuty nesouhlasila (viz vyjádření ze dne 14. 4. 2020). Žalobkyně důvody žalované vztahující se k nároku na smluvní pokutu neuznala (viz reakce na výzvu ze dne 4. 5. 2020). 11. Uvedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i v jejich souhrnu, přičemž nemá důvod pochybovat o jejich věrohodnosti, když si vzájemně neodporují, naopak z nich zjištěné skutečnosti korespondují z hlediska časového i obsahového. Rovněž sami účastníci neměli námitek k obsahu ani pravosti provedených listinných důkazů. Provedené důkazy soud zhodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídací hodnoty a posoudil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti dle § 132 o. s. ř. 12. Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Žalobkyně přenechala žalované za účelem zajištění stravovacích služeb do užívání prostory v [anonymizována dvě slova] [ulice], za což se žalovaná zavázala hradit měsíčně poplatek ve výši 11 500 Kč a náklady na energie včetně DPH ve výši 17 382 Kč, to vše do 5. dne v následujícím měsíci. Tato povinnost žalované byla utvrzena smluvní pokutou ve výši 1 000 Kč denně. Žalovaná za užívání uvedených prostor v období od 6. 5. 2016 do 31. 5. 2017 žalobkyni uhradila platby až dne 23. 1. 2020. 13. Po právní stránce soud věc hodnotil následovně. 14. Smlouvu o poskytování stravovacích služeb ze dne 6. 5. 2016 soudu posoudil jako smlouvu nepojmenovanou smlouvu s prvky smlouvy nájemní ve smyslu ust. § 1746 odst. 2 a § 2201 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Nárok žalobce soud posoudil jako pohledávku z titulu smluvní pokuty podle § 2048 a násl o. z. 15. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 16. Podle § 2051 o. z. nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty. 17. Soudní praxe a odborná literatura opakovaně konstatuje, že smluvní pokuta plní do okamžiku splnění utvrzeného dluhu zajišťovací, sankční a kompenzační funkci (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2011 sp. zn 23 Cdo 3682/2008). Smluvní pokuta zakládá povinnost dlužníka pro případ, že řádně a včas nesplní smluvně stanovenou povinnost. Pokud jde o způsob vyčíslení smluvní pokuty, zákon respektuje autonomii vůle smluvních stran. Smluvní pokuta může být formulována jako povinnost zaplatit jednorázové plnění nebo jako povinnost zaplatit dlužníkovi určitou peněžitou sankci za každý den prodlení s plněním utvrzené povinnosti, například procentuálním vyčíslením z dlužné částky nebo jako v tomto případě paušální částkou za každý den prodlení. 18. V projednávané věci se žalovaná dostala do prodlení s úhradou plateb, když měsíční poplatky za užívání výše uvedených prostor namísto každého 5. dne v měsíci za období od 6. 5. 2016 do 31. 7. 2016 uhradila až dne 24. 1. 2020. Došlo tak k porušení smluvní povinnosti utvrzené smluvní pokutou. Soud nesdílí stanovisko žalované, že se na jejím prodlení s plněním dluhu podílela žalobkyně, neboť žalovaná ke splnění své povinnosti nepotřebovala ze strany žalobkyně žádnou součinnost ve smyslu ust. § 1975 o. z. V projednávané věci byl ve smyslu ust. § 1958 odst. 1 o. z. čas plnění mezi účastníky smluvně přesně ujednán a žalovaná byla povinna plnit bez výzvy žalované. Jakékoliv účetní doklady jsou sice významné pro daňové účely, např. pro povinnost plátce daně z přidané hodnoty přiznat tuto daň (§ 20a a násl. zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty), avšak nemají vliv na povinnost hradit platby dle uvedené smlouvy (viz obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2019 sp. zn. 26 Cdo 2614