38 C 195/2020-33 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni v záhlaví uvedenou částku s příslušenstvím a náklady řízení s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela s žalovaným Smlouvu o sdružených službách dodávky a odběru zemního plynu [číslo] pro odběrné místo na adrese [adresa]. Žalobkyně se zavázala dodávat plyn za sjednaných podmínek do odběrného místa a žalovaný se zavázal plyn odebírat a platit za něj sjednanou cenu. Žalovaný však nezaplatil za plyn odebraný v období od 17. 1. 2019 do 20. 12. 2019, který mu byl vyúčtován fakturou [číslo] na částku 4 8640,8 Kč splatnou dne 11. 2. 2020, přičemž žalovaný částečně dne 20. 2. 2020 částečně uhradil částku ve výši 2 500 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal po celé řízení nečinný. 3. Z šetření soudu vyplynulo, že žalovaný má ukrajinské státní občanství, tedy že projednávaná věc má cizí prvek. Pravomoc k řízení o sporu ze smluvního závazku má dle čl. 48 odst. 5 Smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech justiční orgán té smluvní strany, na jejímž území má odpůrce bydliště, pobyt, sídlo anebo se zde nalézá sporný nemovitý majetek. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že v této věci je dána pravomoc českých soudů věc projednat, protože žalovaný má na území ČR povolen trvalý pobyt. 4. Studiem spisu soud zjistil, že ve věci je možné rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů, proto dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyzval usnesením žalobkyni a žalovaného ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání a poučil je, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí. Výzva byla žalovanému doručena dne 12. 11. 2020, a to náhradním způsobem dle § 49 odst. 4 o. s. ř., a žalobkyni dne 27. 10. 2020. Na tuto výzvu nebylo ze strany žalovaného ani žalobkyně do současné doby nijak reagováno. Soud tedy uzavřel, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a tímto způsobem pak ve věci rozhodl. 5. Jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, soud postupoval podle § 157 odst. 4 ve spojení s § 202 odst. 2 o. s. ř. a z provedených důkazů (faktura [číslo]; obchodní podmínky dodávky zemního plynu; předžalobní upomínka; dodejka; smlouva o sdružených službách dodávky zemního plynu) učinil následující závěr o skutkovém stavu: 6. Žalobkyně s žalovaným uzavřeli dne 17. 1. 2019 smlouvu o sdružených službách dodávky a odběru zemního plynu [číslo] Smlouva byla sjednána na dobu neurčitou. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala dodávat plyn do odběrného místa: [adresa]. Žalovaný se zavázal plyn odebírat a platit za něj cenu stanovenou Ceníkem. Žalobkyně fakturou [číslo] vystavenou dne 21. 1. 2020 vyúčtovala žalovanému dodávky zemního plynu za období od 17. 1. 2019 do 20. 12. 2019 ve výši 4 864,08 Kč se splatností dne 11. 2. 2020. Žalovaný částečně vystavenou částku uhradil dne 20. 2. 2020 a to částkou ve výši 2 500 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému dne 28. 2. 2019 předžalobní upomínku. 7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. 8. Smlouva mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech stanoví v čl. 48, že smluvní závazkové vztahy se řídí právním řádem, na němž se účastníci shodli. Jestliže se účastníci na volbě práva neshodli, řídí se tyto vztahy právním řádem té smluvní strany, na jejímž území uzavřeli smlouvu, s výjimkou sporů ohledně nemovitého majetku. Rozhodným právem je tak právo české. 9. Účastníci uzavřeli smlouvu o dodávce plynu dle § 72 odst. 1 zákona č. 458/2000 Sb., zákona o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), na jejímž základě se žalobkyně zavázala dodávat žalovanému plyn do odběrného místa a žalovaný se zavázal za odběr plynu platit sjednanou cenu. Žalovaný řádně a včas neuhradil vyúčtovanou cenu za odběr plynu za období od 17. 1. 2019 do 20. 12. 2019, čímž se dostal do prodlení ve smyslu § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Žalobkyni tak dále vznikl nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by na žalovanou částku něčeho zaplatil, čímž neunesl své břemeno tvrzení ani břemeno důkazní, a soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 089 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) za tři úkony právní služby (převzetí a příprava, předžalobní výzva, sepis žaloby) podle § 11 odst. 1 a. t. (3 x 200 Kč) včetně tří paušálních náhrad výdajů dle § 14b odst. 5 a. t. (3 x 100 Kč). Ze shora uvedeného je s ohledem na skutečnost, že právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH, nutno přiznat daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč, tj. ve výši 189 Kč. Soud aplikoval § 14b a. t., neboť předmětem řízení je peněžité plnění, jehož hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, a toto řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném, jak je soudu známo z jeho činnosti, u zdejšího soudu opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobce bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. 11. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.