12 C 238/2021-26 — Obvodní soud pro Prahu 4

Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 26. 2. 2021 domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím z titulu nezaplaceného pojistného. Žalovaný neuhradil v plné výši dlužné pojistné vyplývající z pojistné smlouvy [číslo] uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 14. 10. 2018, a to za období od 14. 1. 2019 do 24. 5. 2019. Žalovanou částku 2 006 Kč žalovaný neuhradil ani na základě výzvy žalobkyně. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal nečinný. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání v podání doručeném soudu dne 26. 2. 2021 a žalovaného soud usnesením vyzval, aby se ve lhůtě 5 dnů vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání a poučil ho, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Předmětné usnesení bylo žalovanému doručeno fikcí, 10. dnem uložení na poště, dne 24. 6. 2021. Žalovaný na tuto výzvu do současné doby nijak nereagoval. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud o věci rozhodl na základě předložených listinných důkazů bez nařízení jednání, neboť s takovým postupem účastníci souhlasili. V tomto odůvodnění se podle § 157 odst. 4 o. s. ř. uvádí pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Mezi žalobkyní coby pojistitelem a žalovaným coby pojistníkem došlo dne 14. 10. 2018 k uzavření pojistné smlouvy [číslo] jejímž předmětem bylo sjednání povinného ručení k vozidlu [příjmení], [registrační značka]. Žalovaný se zavázal platit pojistné ve výši 5 528 Kč ročně se čtvrtletní splatností. Za období od 14. 1. 2019 do 24. 5. 2019, v němž bylo pojištění ze strany žalobkyně poskytováno, žalobkyně eviduje dluh žalovaného na pojistném ve výši 2 006 Kč. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli pojistnou smlouvu podle § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z.“) a podle příslušných ustanovení (§ 3, § 12 a § 13) zákona č. 168/1991 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalovaný smluvní povinnosti nesplnil, když neplatil včas pojistné a ode dne 25. 5. 2019 se ocitl v prodlení ve smyslu § 1968 o. z.; opak žalovaný netvrdil a ani se jinak nebránil. Žalobkyně má proto podle § 1970 o. z. právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši dle § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. (9,75 % ročně ke dni počátku prodlení). Žalobkyně svůj nárok prokázala, žaloba je důvodná a soud jí proto vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 2 006 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava věci, předžalobní výzva, podání žaloby), tři náhrady hotových výdajů v paušální výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada za jednadvacetiprocentní daň z přidané hodnoty z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Žaloba splňuje parametry tzv. formulářové žaloby ve smyslu § 14b odst. 1 písm. a) a. t. a nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/11, což zjevně vyplývá z komparace s mnohými jinými, obdobnými, ke zdejšímu soudu žalobkyní podanými návrhy.