12 C 277/2021-26 — Obvodní soud pro Prahu 4

Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 9. 6. 2021 domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s tím, že žalovaný užíval na základě smlouvy o nájmu dopravního prostředku vozidlo žalobkyně a dne 6. 6. 2018 se dopustil přestupku, za který byla žalobkyni jakožto provozovateli vozidla uložena pokuta ve výši 1 500 Kč. Na předmětnou částku byla žalobkyní žalovanému vystavena faktura [číslo] ze dne 10. 6. 2019 se splatností dne 25. 6. 2019, kterou žalovaný neuhradil. Žalovaný žalovanou částku neuhradil ani po zaslání předžalobní výzvy. Žalovaný se nevyjádřil a zůstal nečinný. Žalobkyni a žalovaného soud usnesením vyzval, aby se ve lhůtě 5 dnů vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání a poučil je, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Předmětné usnesení bylo žalobkyni doručeno do datové schránky dne 16. 8. 2021 a žalovanému bylo doručeno fikcí, 10. dnem uložení na poště, dne 30. 8. 2021. Žalobkyně ani žalovaný na tuto výzvu do současné doby nijak nereagovali. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud o věci rozhodl na základě předložených listinných důkazů bez nařízení jednání, neboť s takovým postupem účastníci souhlasili. V tomto odůvodnění se podle § 157 odst. 4 o. s. ř. uvádí pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Žalovaný užíval na základě smlouvy o nájmu dopravního prostředku vozidlo žalobkyně, [registrační značka]. Dne 6. 6. 2018 se žalovaný v rámci užívání tohoto vozidla dopustil přestupku, a to překročení rychlosti v obci [obec]. Za tento přestupek byla žalobkyni jakožto provozovateli vozidla uložena pokuta ve výši 1 500 Kč. Žalobkyně následně vystavila fakturu [číslo] ze dne 10. 6. 2019 znějící na částku 1 500 Kč se splatností dne 25. 6. 2019. Žalovaný dluh nezaplatil ani po zaslání předžalobní výzvy. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. Žalovaný svým jednáním porušil povinnost stanovenou zákonem a zasáhl tak do absolutního práva žalobkyně ve smyslu § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Žalovaný je tak povinen nahradit to, co tím způsobil. Žalovaný dluh vyúčtovaný daňovým dokladem včas neuhradil, čímž se dne následujícího po splatnosti, tedy 26. 6. 2019, ocitl v prodlení ve smyslu § 1968 o. z. Opak žalovaný netvrdil a ani se jinak nebránil. Žalobkyně má proto, vedle práva na zaplacení částky 1 500 Kč, dle § 1970 o. z. právo na zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky v zákonné výši, jež je stanovena § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. (10 % ročně ke dni počátku prodlení). Žalobkyně svůj nárok prokázala, žaloba je důvodná a soud jí proto vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 719 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 bodu 3 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 1 500 Kč sestávající z částky 1 000 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava věci, předžalobní výzva, podání žaloby), tři náhrady hotových výdajů v paušální výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a náhrada za jednadvacetiprocentní daň z přidané hodnoty z částky 3 900 Kč ve výši 819 Kč.