12 C 316/2021-22 — Obvodní soud pro Prahu 4

Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 22. 4. 2021 domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že žalovaná nesplnila povinnost vyplývající ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi společností [právnická osoba], [IČO], a žalovanou, přičemž pohledávka původní věřitelky byla na žalobkyni postoupena. Žalobkyně nárokuje vedle jistiny úvěru (4 000 Kč) zákonný úrok z prodlení. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a zůstala nečinná. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání v podání doručeném soudu dne 22. 4. 2021 a žalovanou soud usnesením vyzval, aby se ve lhůtě 7 dnů vyjádřila, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání a poučil ji, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Předmětné usnesení bylo žalované doručeno fikcí, 10. dnem uložení na poště, dne 26. 7. 2021. Žalovaná na tuto výzvu do současné doby nijak nereagovala. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud o věci rozhodl na základě předložených listinných důkazů bez nařízení jednání, neboť s takovým postupem účastníci souhlasili. V tomto odůvodnění se podle § 157 odst. 4 o. s. ř. uvádí pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Mezi společností [právnická osoba], [IČO], coby úvěrující a žalovanou coby úvěrovanou došlo dne 9. 5. 2017 k uzavření smlouvy o úvěru, v níž se společnost [právnická osoba] zavázala poskytnout žalované částku 4 000 Kč převodem na účet žalované a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit jednorázově do 9. 8. 2017. Dne 9. 5. 2017 byla bankovním převodem na účet žalované poukázána částka 4 000 Kč. Pohledávka společnosti [právnická osoba] za žalovanou byla postoupena na žalobkyni dne 1. 1. 2021. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. [právnická osoba] a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z.“). Uzavřením smlouvy o úvěru vznikla úvěrovanému (zde žalované) povinnost vrátit úvěrujícímu (zde žalobkyni) po uplynutí dohodnuté doby poskytnuté peněžní prostředky. Žalovaná tuto povinnost nesplnila, čímž se ocitla ode dne následujícího po splatnosti, tedy 10. 8. 2017, v prodlení ve smyslu § 1968 o. z.. Žalobkyně má, vedle práva na zaplacení dlužné částky, podle § 1970 o. z. právo na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši, jež je stanovena § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. (8,05 % ročně ke dni počátku prodlení). Žalobkyně svůj nárok prokázala, žaloba je důvodná a soud jí proto vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 4 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve, tři náhrady hotových výdajů v paušální výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Žaloba splňuje parametry tzv. formulářové žaloby ve smyslu § 14b odst. 1 písm. a) a. t. a nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/11, což zjevně vyplývá z komparace s mnohými jinými, obdobnými, ke zdejšímu soudu žalobkyní podanými návrhy.