12 C 39/2017-184 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhal zaplacení částky 357 628 Kč s příslušenstvím z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení v důsledku bezesmluvního užívání pozemku žalovaným (vlastníkem požárního vodovodu). Upozornil na skutečnost, že v rozsahu záboru ve prospěch stavby protipožárního vodovodu žalovaný užívá bezdůvodně jeho pozemek. Za užívání pozemku žalovaným mu proto náleží náhrada, která za období uplatněné žalobou, tj. za rok 2015, vyplacena nebyla. Předložil znalecký posudek [anonymizováno]. [jméno] [příjmení], jenž stanovil v souladu s věstníkem MF obvyklou cenu nájmu ve výši 120 Kč za m2. Upozornil na neoprávněnost stavby žalovaného, jež dosud nebyla zkolaudována, a odkázal na řízení o odstranění stavby konané ve stavebním řízení. Dále poukázal na předžalobní výzvu ze dne 27. 12. 2016 s tím, že žalovaný zůstal nečinný. 2. Žalobce v kontextu vydaného rozhodnutí Nejvyššího soud ČR č. j. 23 Cdo 1701/2019-597 navazujícího na závěry rozhodnutí Městského soudu v Praze č. j. 22 Co 111/2018-543 vzal částečně žalobu zpět, a to v rozsahu daně z přidané hodnoty vztahující se k uplatněnému nároku a dále v návaznosti na plnění žalovaného, poskytnutého v souvislosti s rozhodovací činností soudu v analogickém případu. 3. Žalovaný oproti tomu uvedl, že stavba [anonymizováno 7 slov]“ je součástí stavby nazvané [anonymizována tři slova] [obec], stavba [anonymizováno] [část obce] — [část obce]“, na kterou bylo dne 14. 3. 2006 vydáno stavební povolení odborem dopravy [stát. instituce]. Požární vodovod je umístěn pod povrchem pozemku parc. č. 2087 v [katastrální uzemí] a slouží potřebám [anonymizována tři slova] [země] v případě záchranných prací při mimořádných událostech v tunelu [část obce] — [část obce]. Žalovaný zdůraznil, že podle čI. 11 Listiny základních práv a svobod vlastnictví nesmí být veřejně prospěšného zařízení zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy a jeho výkon nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem. Podle rozsáhlé judikatury vyšších soudů se uvedené ustanovení LZPS vztahuje na zřizování veřejně prospěšných inženýrských sítí. Společnost [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] převedla kupní smlouvou uzavřenou dne 13. 5. 2010 předmětný pozemek na žalobce. Dle údajů stavebního deníku výstavba požárního vodovodu byla zahájena dne 7. 5. 2010 a dokončena dne 3. 8. 2010. Žalovaná navrhla žalobci uzavření smlouvy o náhradě ve výši 85 Kč/rok/m2 za dobu výstavby vodovodu a uzavření smlouvy o zřízení věcného břemene vodovodu, avšak žalobce obě nabídky odmítl. Zpravidla újma, kterou utrpí vlastníci pozemků, na nichž jsou umístěny inženýrské sítě, se řeší náhradou za zřízení věcného břemene, nikoli pravidelným nájmem. V situacích tohoto druhu tedy pojmově nemůže vzniknout bezdůvodné obohacení ve výši obvyklého nájemného, nýbrž ve výši obvyklé náhrady za zřízení věcného břemene. Je-li požární vodovod umístěn pod povrchem pozemku, nepůsobí tedy žalobci téměř žádnou újmu a ani neobohacuje žalovanou o částku, která by odpovídala ročnímu nájemnému ve výši 357 628 Kč. Pokud se žalobce domáhá plnění ve výměře 2.463 rn2, pak žalovaný uvedl, že předmětem řízení není užití pozemků za období 7. 5. 2010 - 3. 8. 2010 pro účely výstavby, tj. včetně pohybu pracovníků, strojů a dalšího zařízení. Plocha samotného požárního vodovodu činí 442 m2. Dále žalovaný doplnil, že vznikla-li vlastníkovi pozemku výkonem práv stavebníka nebo vlastníka vodovodu majetková újma, nebo je-li tato osoba omezena v obvyklém užívání pozemku nebo stavby, má právo na náhradu. Nedojde-li k dohodě o výši a způsobu náhrady, poskytne stavebník nebo vlastník vodovodu nebo kanalizace vlastníkovi pozemku jednorázovou náhradu bez zbytečného odkladu, nejpozději do 6 měsíců ode dne vzniku práva na náhradu. Dle zákonné úpravy jeho nárok na náhradu způsobené újmy zanikl 6 měsíců po dostavbě požárního vodovodu, tj. 3. 2. 2011. I kdyby zdejší soud dospěl k jinému závěru Nejvyšší soud ČR v usnesení ze dne 16. září 2009, sp. zn. 30 Cdo 4335/2007 potvrdil, že v případě zřízení součásti inženýrské sítě na pozemku žalobců se žalobci nemohou domoci náhrady za užívání věcného břemene z titulu bezdůvodného obohacení, které vyvozují od obvyklého nájemného, nýbrž výhradně nároku z titulu věcného břemene podle §151n odst. 3 o. z. Žalovaný proto tvrdil, že žalobce není aktivně legitimován k podání žaloby o vydání bezdůvodného obohacení. 4. Dále žalovaný brojil proti obvyklé jednotkové ceně stanovené v žalobě a proti uplatnění daně z přidané hodnoty k hodnotě žalobcem požadovaného plnění. Později žalobcův nárok ohledně ceny 120 Kč/m2 za inkriminované období požadoval za nesporný a argument proti uplatnění daně z přidané hodnoty ve smyslu částečného zpětvzetí žaloby, z důvodu částečného zpětvzetí žaloby, pozbyl významu. Žalovaný se v návaznosti na vydání rozhodnutí Nejvyššího soud ČR č. j. 23 Cdo 1701/2019-597 ztotožnil s rozhodovací činnosti soudů v analogickém případě, konkrétně zdejšího soudu téhož senátu ve věci č.j. 12 C 57/2014 a žalovanému poskytl po seznámení s jeho obsahem plnění v souladu se závěry rozhodnutí Městského soudu v Praze č. j. 22 Co 111/2018-543, tedy v částce 56, 160 Kč. 5. Soud zjistil následující skutkový stav: Společnost [anonymizováno 5 slov] převedla kupní smlouvou uzavřenou dne 13. 5. 2010 vlastnictví k pozemku parc. č. 2087 v [katastrální uzemí] na žalobce (prokázáno kupní smlouvou ze dne 13. 5. 2010, včetně přílohy 2 – Seznam vybraných zatížení a vad nemovitostí). Žalovaný nabyl vlastnického práva k požárnímu vodovodu na základě dohod se sdružením [anonymizováno], a to jako součásti stavby silničního okruhu kolem [obec] stavba 54 [část obce] – [část obce] (soudu známo z úřední činnosti, protokol o předání a převzetí dokončených staveb, nebo jejich ucelených částí [číslo jednací] ze dne 3. 8. 2010). Požární vodovod [anonymizována dvě slova] je součástí stavby [anonymizována dvě slova]„ [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec], stavba [anonymizováno] [část obce] — [část obce]“, na kterou bylo dne 14. 3. 2006 vydáno stavební povolení odborem dopravy [stát. instituce] (prokázáno stavebním povolením ze dne 14. 3. 2006). Dle uvedeného stavebního povolení je stavba zapsána v seznamu veřejně prospěšných staveb, který je přílohou č. 2 [ustanovení pr. předpisu] [obec]. Požární vodovod je umístěn pod povrchem pozemku parc. č. 2087 v [katastrální uzemí] (prokázáno stavebním povolením ze dne 14. 3. 2006, vyčíslením ploch věcného břemene ze dne 29. 6. 2011, geometrickým plánem ze dne 13. 6. 2011 se seznamem souřadnic, vyjádřením žalovaného nazvaným [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec], stavba [anonymizováno] [část obce] – [část obce] – stanovisko k podmínkám z jednání konaného dne 27. 6. 2012 ze dne 9. 7. 2012) a užívá se k dodávce pitné vody (prokázáno smlouvou o dodávce vody z vodovodu pro veřejnou potřebu se společností [právnická osoba] ze dne 27. 2. 2006 s přílohou [číslo] ke smlouvě číslo [anonymizováno] [číslo]). [příjmení] dočasného záboru po dobu výstavby požárního vodovodu činila 2.463 m2 (prokázáno vyjádřením žalovaného nazvaným [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec], stavba [anonymizováno] [část obce] – [část obce] – stanovisko k podmínkám z jednání konaného dne 27. 6. 2012 ze dne 9. 7. 2012). V tomto rozsahu byl pozemek v době záboru pro staveniště žalovaným fakticky užíván (prokázáno vyjádřením žalovaného nazvaným [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec], stavba [anonymizováno] [část obce] – [část obce] – stanovisko k podmínkám z jednání konaného dne 27. 6. 2012 ze dne 9. 7. 2012, nesporným tvrzením účastníků). Výstavba požárního vodovodu na pozemku žalobce započala dne 7. 5. 2010 a byla ukončena dne 3. 8. 2010 (prokázáno stavebním deníkem vedeným k výstavbě požárního vodovodu pod č. [anonymizována dvě slova] [část obce] [část obce], [anonymizována dvě slova] a nesporným tvrzením účastníků). Stav předmětného pozemku, tedy i skutečný rozsah užívání pozemku žalobce žalovaným, v době rozhodné odpovídá roku 2012, tj. stavu, na který dopadá rozhodnutí Městského soudu v Praze pod č. j. 22 Co 111/2018-543 (nesporné tvrzení účastníků, podpořeno vyjádřením žalobce během ú.j. ze dne 1. 7. 2021). Žalobce v souvislosti s užíváním části svého pozemku žalovaným za rok 2015 nárokoval vydání bezdůvodného obohacení (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 27. 12. 2016) ve výši 120 m2 (prokázáno znaleckým posudkem [anonymizováno]. [jméno] [příjmení] [číslo] [rok]) s odkazem na rozsah užívacího práva o výměře 2.463 m2 (prokázáno vyjádřením žalovaného nazvaným [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec], stavba [anonymizováno] [část obce] – [část obce] – stanovisko k podmínkám z jednání konaného dne 27. 6. 2012 ze dne 9. 7. 2012) s tím, že požární vodovod je aktuálně veden na pozemku žalovaného v nesprávné trase a dosud