12 C 395/2021-36 — Obvodní soud pro Prahu 4

Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 27. 5. 2021 domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že žalovaná nesplnila povinnost vyplývající ze smlouvy o kontokorentním úvěru uzavřené dne 25. 9. 2015 mezi společností [právnická osoba], [IČO], a žalovanou, přičemž pohledávka původní věřitelky byla na žalobkyni postoupena. Žalobkyně nárokuje vedle jistiny úvěru zákonný úrok z prodlení. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a zůstala nečinná. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání v podání doručeném soudu dne 27. 5. 2021 a žalovanou soud usnesením vyzval, aby se ve lhůtě 7 dnů vyjádřila, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání a poučil ji, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Předmětné usnesení bylo žalované doručeno fikcí, 10. dnem uložení do datové schránky, dne 10. 10. 2021. Žalovaná na tuto výzvu do současné doby nijak nereagovala. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud o věci rozhodl na základě předložených listinných důkazů bez nařízení jednání, neboť s takovým postupem účastníci souhlasili. V tomto odůvodnění se podle § 157 odst. 4 o. s. ř. uvádí pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. [právnická osoba], [IČO], coby úvěrující a žalovanou coby úvěrovanou došlo dne 25. 9. 2015 k uzavření smlouvy o úvěru na sporožirovém účtu [číslo] až do výše 5 000 Kč, v níž si mj. dohodly úrokovou sazbu ve výši 18,90 % ročně. Žalovaná v průběhu následujících let čerpala kontokorent prostřednictvím svého účtu [číslo]. Z důvodu překročení povoleného limitu kontokorentu byla dopisem ze dne 1. 4. 2020 žalovaná upozorněna, že pohledávka byla převedena na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků a že může být soudně vymáhána. Předmětná pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena dne 1. 2. 2021 na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2021 mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. [právnická osoba] a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z.“). Uzavřením smlouvy o úvěru vznikla úvěrovanému (zde žalované) povinnost vrátit úvěrujícímu (zde žalobkyni) po uplynutí dohodnuté doby poskytnuté peněžní prostředky. Žalovaná tuto povinnost nesplnila, čímž se ocitla v prodlení ve smyslu § 1968 o. z. Žalobkyně má, vedle práva na zaplacení dlužné částky, podle § 1970 o. z. právo na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši, jež je stanovena § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. (10 % ročně ke dni počátku prodlení). Žalobkyně svůj nárok prokázala, žaloba je důvodná a soud jí proto vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 6 061,63 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci, tři náhrady hotových výdajů v paušální výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Žaloba splňuje parametry tzv. formulářové žaloby ve smyslu § 14b odst. 1 písm. a) a. t. a nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/11, což zjevně vyplývá z komparace s mnohými jinými, obdobnými, ke zdejšímu soudu žalobkyní podanými návrhy.