15 C 205/2021-34 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Vzhledem k tomu, že dle ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), ve spojení s ustanovením § 157 odst. 4 o. s. ř. není přípustné podat proti tomuto rozsudku odvolání, neboť jím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč (jedná se o tzv. bagatelní spor), omezil se soud v odůvodnění pouze na uvedení předmětu řízení, závěru o skutkovém stavu a na stručné právní posouzení věci. 2. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhal zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. V žalobě uvedl, že na základě pověření primátora [územní celek], č. j. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] a příkazní smlouvy [číslo] ze dne [datum] je společnost [právnická osoba], [IČO] oprávněna v rámci správy pozemních komunikací zajišťovat odstraňování vozidel při blokovém čištění. Žalovaná je provozovatelkou motorového vozidla: [anonymizováno], [registrační značka], které bylo žalobcem odtaženo dne [datum] v souladu s ust. § 19a odst. 1 a § 19b odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (dále jen „zákon č. 13/1997 Sb.“). Žalobce se tak domáhá zaplacení shora uvedené částky za odtažení vozidla a následné vrácení vozidla do místa odtahu. 3. Ve věci zdejší soud dne [datum] vydal elektronický platební rozkaz pod č. j. EPR 69943/2021-4 (nachází se na č. l. 6 spisu). Proti tomuto elektronickému platebnímu rozkazu žalovaná podala včasný odpor, který posléze odůvodnila tak, že žalovaná je společností poskytující služby operativního leasingu a souvisejících služeb. Uživatelem předmětného vozidla [anonymizována tři slova] [číslo] v době odtahu z důvodu blokového čištění pozemní komunikace byla společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo]. Dále žalovaná uvedla, že žalobce žádným způsobem neumožnil žalované, aby poskytla informace o uživateli předmětného vozidla, ale rovnou požadoval uhrazení předmětné částky, přičemž dle žalované odpovědnost provozovatele vozidla nastupuje až v případě, když osobu řidiče nebo uživatele vozidla nelze zjistit. 4. Následně soud postupoval dle § 115a o. s. ř. a k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ve stanovené lhůtě vyjádřili tak, že s rozhodnutím věci bez jednání souhlasí. Soud tedy uzavřel, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a tímto způsobem pak ve věci rozhodl. 5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin byl soudem zjištěn následující skutkový stav: 6. Žalobce je na základě pověření primátora [územní celek] ze dne [datum] a příkazní smlouvy ze dne [datum] oprávněn provádět odtahy vozidel. Dne [datum] prostřednictvím pověřené společnosti [právnická osoba] provedl žalobce odtah shora označeného vozidla žalované dle ust. § 19b zákona č. 13/1997 Sb. Cena za technický úkon, při odtažení a vrácení vozidla zpět do místa odtahu dle usnesení Rady [územní celek] z [datum] činí [částka]. 7. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: 8. V řízení bylo prokázáno, že žalované vznikla povinnost uhradit odtah vozidla v souladu s § 2 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích ve spojení s § 19b odst. 2 zákona č. 13/1997 Sb. a dle usnesení Rady [územní celek] z [datum], a to cenu za jeden odtah vozidla ve výši [částka]. V řízení bylo na žalované, aby případně tvrdila a prokázala, že žalobci nárok v uvedené výši vůči ní nevznikl, případně že žalovanou částku zcela či částečně uhradila. Žalovaná však neuvedla žádné relevantní důvody, když toliko tvrdila, že v době odtahu předmětného vozidla byla provozovatelem vozidla společnost [právnická osoba], [IČO]. Nicméně tato argumentace žalované nemůže obstát ve světle výše uvedených právních předpisů, když z ustanovení § 19b odst. 2 zákona č. 13/1997 Sb. explicite vyplývá, že náklady na odstranění, odstavení a vrácení silničního vozidla nese jeho provozovatel; kdo je provozovatelem pak stanoví § 2 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích. Jelikož bylo v řízení postaveno najisto, že žalovaná byla v rozhodné době provozovatelem předmětného vozu, což ostatně ani nesporovala, nárok žalobce je důvodný a opodstatněný a námitka žalované a její procesní obrana se tak jeví bezpředmětnou. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl, a to včetně zákonného úroku z prodlení, a to ode dne následujícího po uplynutí lhůty k zaplacení, která byla žalované určena v předžalobní výzvě k zaplacení dle ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a to ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 9. Vzhledem k tomu, že se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Pokud jde o pariční lhůtu tj. lhůtu k plnění, tak tato byla určena ve standardní délce tří dnů s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř. věta první). 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle procesního úspěchu ve věci dle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby (tj. převzetí a příprava, výzva k plnění, podání žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., dále odměna za jeden úkon právní služby po podání návrhu na zahájení řízení dle § 6 odst. 1 a. t. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. d) a. t. (tj. písemné podání ze dne [datum]) včetně paušální náhrady výdajů [částka], a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka] dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Soud aplikoval § 14b a. t., neboť předmětem řízení je peněžité plnění, jehož hodnota nepřevyšuje [částka], a toto řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném, jak je soudu známo z jeho činnosti, u zdejšího soudu opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. Pokud jde o lhůtu k plnění, soud také u nákladů řízení určil standardní třídenní lhůtu (§ 160 o. s. ř.).