15 C 330/2021-14 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Vzhledem k tomu, že dle ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), ve spojení s ustanovením § 157 odst. 4 o. s. ř. není přípustné podat proti tomuto rozsudku odvolání, neboť jím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč (jde o tzv. bagatelní spor), omezil se soud v odůvodnění pouze na uvedení předmětu řízení, závěru o skutkovém stavu a na stručné právní posouzení věci. 2. Předmětem řízení bylo zaplacení částky uvedené v záhlaví rozsudku jako příspěvku žalovaného za nepojištěné vozidlo, a to osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, [registrační značka], [VIN kód], číslo tech. průkazu [anonymizováno] za dobu od [datum] do [datum] (ohledně uvedeného vozidla nebyla uzavřena pojistná smlouva týkající se pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou uvedeným vozidlem), včetně nákladů na uplatnění pohledávky a nákladů na upomínání. 3. Soud ve věci rozhodl dle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, když žalobkyně vyjádřila s tímto postupem souhlas již v žalobě a žalovaný souhlasil fikcí, když se k výzvě soudu (usnesení na č.l. 10 spisu), zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání, nevyjádřil a soud v souladu s poučením ve výzvě měl za to, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Rovněž k žalobě samotné se žalovaný nikterak nevyjádřil, nic nesporoval. Pokud jde o doručení, s ohledem na přerušení provozované živnosti (podnikání přerušeno do [datum], jak plyne z č.l. 9 spisu) soud doručoval žalovanému v souladu s ust. o. s. ř. a ustálenou judikaturou podle data narození žalovaného a jeho bydliště na místo trvalého pobytu uvedené v centrálním registru obyvatel. V této souvislosti srov. judikát – usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21.8.2013, sp.zn. 47 Co 168/2013, podle něhož adresou pro doručování podnikající fyzické osoby, která přerušila provozování své živnosti, není adresa místa podnikání zapsaná v živnostenském rejstříku ve smyslu § 46b písm. b) o.s.ř.). Přerušením provozování živnosti je třeba rozumět situaci, kdy je živnostenské oprávnění v platnosti, tj. nadále existuje možnost vykonávat na jeho základě samostatnou výdělečnou činnost, ale na přechodnou dobu není v účinnosti (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 5006/2007, též sp. zn. 32 Cdo 528/2011). U fyzických osob, které podnikají na základě živnostenského oprávnění, není pro závěr, že jde o podnikatele, určující jejich zápis v živnostenském rejstříku. S přihlédnutím k uvedenému odvolací soud uzavírá, že v daném řízení nelze na žalovaného pohlížet jako na podnikající fyzickou osobu a za její zákonnou doručovací adresu ve smyslu ust. § 46b o. s. ř. v době přerušení provozování živnosti (veřejně dostupný údaj ze živnostenského rejstříku – viz např. č.l. 9 spisu) nelze pokládat adresu místa podnikání zapsanou v živnostenském rejstříku ve smyslu písm. b/ citovaného ustanovení, ale je třeba doručovat dle evidence obyvatel, jak tomu učinil soud i v tomto případě. 4. Soud ze všech listin založených žalobkyní, které posoudil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a má je za pravé a věrohodné, jakož i dostatečné ke zjištění skutkového stavu, dospěl k následujícímu skutkovému závěru: Žalovaný byl vlastníkem/ provozovatelem osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, [registrační značka], [VIN kód], číslo tech. průkazu [anonymizováno] za dobu od [datum] do [datum]. V uvedené době ohledně tohoto vozidla neuzavřel smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou uvedeným vozidlem. Vozidlo tak nebylo pojištěno po dobu [anonymizováno] dní, čímž žalovaný porušil svou zákonnou povinnost pojistit vozidlo. Příspěvek za nepojištěné vozidlo nezaplatil, ač byl k tomu vyzván žalobkyní výzvou, přičemž splatnost příspěvku nastala v souladu s právními předpisy dne [datum]. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, ačkoliv byl o zaplacení upomínán výzvou k úhradě příspěvku, upomínkami I. a II. a předžalobní výzvou. Žalovaná částka se skládá jednak z částky [částka], odpovídající základu příspěvku [částka], vynásobeného počtem dnů bez pojištění, tj. [anonymizováno] dny a dále z poplatku [částka], spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek (zjištěno: výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně, výzvou k úhradě příspěvku, upomínkami k úhradě příspěvku I. a II., předžalobní výzvou s dokladem o odeslání). 5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 24c odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pojištění odpovědnosti“) je žalovaný povinen zaplatit příspěvek za dobu, po kterou bylo vozidlo v jeho vlastnictví provozováno bez pojištění odpovědnosti. Výše příspěvku je stanovena přílohou zákona ([částka] /den), tj. [anonymizováno] dní po [částka]. Součástí příspěvku dle § 24c odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti jsou též náklady na uplatnění ve výši [částka], dle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále„ o. z.“), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Žalobkyni tak vzniklo právo požadovat po žalovaném zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne [datum] do zaplacení, tj. ode dne následujícího po splatnosti příspěvku jako prvého dne prodlení žalovaného. 6. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat její tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Lhůtu k plnění soud určil jako standardní třídenní, jdoucí od právní moci rozsudku (§ 160 o. s. ř.). Žalovaný na svou obranu ničeho netvrdil, nic nesporoval, tím spíše ani neprokázal, že by dlužnou částku uhradil, tedy nevyvrátil žalobní tvrzení o neuhrazené dlužné částce, kde se důkazní břemeno ohledně úhrady přenáší na žalovaného. Zároveň je třeba podotknout, že právě díky rozhodnutí věci bez jednání (které soud ve skutkově jednoduchých věcech preferuje s ohledem na ekonomii řízení), s nímž žalovaný souhlasil fikcí (viz odst. 3 odůvodnění tohoto rozsudku), alespoň nedošlo k navýšení nákladů žalovaného, spočívající v úhradě vyšších nákladů řízení protistrany za účast advokáta u jednání. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka], přičemž soud náklady vypočetl podle ustanovení týkajícího se tzv. formulářových žalob (tj. dle dále cit. ust. § 14b a. t.) Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst.1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. Pariční lhůtu soud určil opětovně ve standardní třídenní délce (§ 160 o. s. ř.), přičemž náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám advokáta žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).