18 C 455/2020-45 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobce se, svou žalobou, doručenou ke zdejšímu soudu, dnem 15. 10. 2020, domáhal, po žalovaném, uhrazení shora uvedené částky, spolu s příslušenstvím, a to z toho důvodu, že, v souladu § 3, odst. 4, zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, v platném znění, platí, že, pokud je fyzická nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny, připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka televizního poplatku, s povinností platit, pokud České televizi, po její písemné výzvě, neoznámí, písemným čestným prohlášením, opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30-ti dnů, ode dne doručení takové výzvy, když součástí takové výzvy musí být i poučení o následcích neprokázání opaku, v takto stanovené lhůtě, a jelikož žalovaný, v zákonné lhůtě, na písemnou výzvu žalobce, jakožto provozovatele televizního vysílání ze zákona, nereagoval, pak jej tedy žalobce, dle shora citovaného zákona, zařadil do evidence poplatníků, s povinností hradit televizní poplatky, o čemž byl žalovaný informován. 2. Žalovaný však se žalobou nesouhlasil, jelikož tvrdil, že předmětný byt, v rámci něhož žalovaný platil odběr elektrické energie, není v jeho vlastnictví, nýbrž je ve vlastnictví jeho matky, která zde, v České republice, nepobírá žádný důchod, takže žalovaný, jakožto její syn, tento odběr platil ze svého, aniž by se však v předmětném bytě permanentně zdržoval. 3. Soud tedy provedl dokazování řadou listinných důkazů, z nichž zjistil následující skutkový stav: 4. Mezi účastníky tohoto sporu bylo nesporným, že žalobce žalovaného vyzýval k provedení oznámení, a to na základě čestného prohlášení, ohledně toho, že nevlastní televizní přijímač, s tím, že žalovaný však tvrdil, že takové své prohlášení zaslal, a to, jak pokud jde o televizi, tak i pokud jde o rozhlas, aniž by to však byl schopen zcela spolehlivě doložit (např., příslušnými podacími lístky, vztahujícími se k takovým zásilkám), nicméně, dále žalovaný tvrdil, že dotyčný byt, v rámci něhož hradil spotřebu elektrické energie, za svou matku, nevlastní. V této souvislosti žalovaný soudu předložil výpis z katastru nemovitostí, na LV [číslo] to ohledně jednotky [číslo] (byt), na adrese [adresa], katastrální území Nusle, vedený Katastrálním úřadem pro hl. m. [část Prahy], z nějž soud zjistil, že matka žalovaného, [anonymizována tři slova], vlastní tuto bytovou jednotku již od 8. 10. 2014, a to na základě Kupní smlouvy, s právními účinky vkladu do katastru nemovitostí ke dni 10. 10. 2014. 5. Soud dále konstatuje, že uvěřil žalovanému, jakožto cizímu státnímu příslušníku, v tom, že se zcela neorientuje v některých skutečnostech, a tedy, např., v tom, že byť žalovaný hradil odběr elektrické energie, za svou matku, která v ČR nepobírá žádný důchod, tak, že by to tedy automaticky mělo znamenat to, že se žalovaný stává, již jen z tohoto důvodu, plátcem dotyčného televizního poplatku. Žalovaný sice doložil kopii Podacího lístku, svědčícího o odeslání zásilky Českému rozhlasu, ze dne 15. 12. 2017, a byť tedy žalovaný tvrdil, že obdobnou zásilku zaslal i žalobci, ač tuto skutečnost nedoložil, tak soud mu však, i přesto, uvěřil, jelikož, když tak žalovaný učinil vůči Českému rozhlasu, v roce 2017, pak není důvod pochybovat o tom, že by tak neučinil i vůči žalobci. To, že jeho matkou je [anonymizována tři slova], si soud ověřil z Výpisu z centrální evidence obyvatel, a to, že [anonymizována tři slova] nepobírá žádný důchod, má soud za prokázané ze sdělení [obec] správy sociálního zabezpečení, ze dne 7. 6. 2021, takže, pro podepsaný soud, se jeví jako pochopitelné, že žalovaný hradil spotřebu elektrické energie za svou matku vlastním jménem, aniž si ovšem zcela, a do všech důsledků, uvědomil ony negativní konsekvence, shora popsané, jež pro něj, jakožto odběratele elektrické energie, vyplynuly. 6. Konečně pak soud konstatuje, že žalovaný prokázal i své obranné tvrzení o tom, že pracuje, přes celý týden, v [příjmení] [příjmení] strojírně – [obec], a tedy na Moravě, když jeho manželka ([příjmení] Nestrynyuk), s dcerou, bydlí v [obec], na ulici [ulice a číslo], [obec a číslo] – [část obce], kam žalovaný o víkendech dojíždí, což má soud za zjištěné z Čestného prohlášení [příjmení] [jméno], ze dne 12. 8. 2021, s tím, že žalovaný občas pobývá i u své matky, jíž je právě [anonymizována tři slova], z jejíhož Čestného prohlášení, rovněž ze dne 12. 8. 2021, soud zjistil, že její syn, tedy žalovaný, hradí veškeré platby, s výše zmiňovaným bytem spojené. 7. Soud tedy, vzhledem ke shora popsaným skutečnostem, konstatuje, že žalovaný není majitelem bytu na adrese [adresa], když v předmětném bytě vlastně ani fakticky nebydlí, ale pouze dochází za svou matkou, která je tak skutečným odběratelem elektrické energie, v daném odběrném místě, a když náklady na tento odběr však hradí (resp., v minulosti hradil) její syn. 8. Soud uvěřil žalovanému i v tom, že, prakticky během celého pracovního týdne, se vždy zdržuje mimo [část Prahy] pracuje na Moravě, a proto soud dospěl k závěru, že žalobě vyhovět nelze, a to především s odkazem na konstantní judikaturu Ústavního soudu ČR – viz, např., Nález č. I. ÚS 770/2011, v rámci něhož Ústavní soud tolik brojí proti poněkud přepjatému formalismu, jakož i proti mechanickému výkladu práva, což tak může přivodit i poněkud absurdní konsekvence, které právě podepsaný soud spatřuje v tom, že žalovaný, namísto toho, aby mu byl vyjádřen vděk za to, že se stará o svou matku, jež nepobírá žádný důchod, a že po státu vlastně ničeho nepožaduje, ale, naopak, řádně pracuje a za svou matku, jež nepobírá důchod, hradí její výdaje, tak, aby tedy ještě musel hradit i poplatky za televizi, kterou zjevně, v dotyčném bytě, využívá zcela jiná osoba (tedy matka žalovaného), nežli žalovaný, a proto tedy nakonec rozhodl podepsaný soud tak, jak je shora uvedeno. 9. Pokud tedy jde o onen nepřípustný formalismus, který klade i poněkud nerealistické nároky na právní laiky, tak, v tomto ohledu, Ústavní soud ČR odkázal, např., i na další svá rozhodnutí, a tedy, především, na to, že„ žádný normotvůrce nezamýšlí dát k jím tvořenému aktu absurdní nebo nerozumné důsledky“. 10. Při výkladu právních úkonů je tedy„ nepsaným pravidlem právním též i předpoklad“, podle něhož, jak již bylo řečeno výše:„ žádný normotvůrce nezamýšlí dát jím tvořenému aktu absurdní nebo nerozumné důsledky (srov., např., i Nález sp. zn. I. ÚS 331/98, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 18, str. 233)“ a soud by se měl proto při výkladu práva„ vyhnout zejména takovému výkladu, který je pochybný, a to zejména s ohledem na absurdní či problematické důsledky, k nimž vede“. Podepsaný soud se s tímto názorem zcela ztotožňuje, a to, především, s ohledem na onu problematickou skutečnost, na základě níž to vlastně není žalovaný, kdo je skutečným odběratelem elektrické energie (v daném odběrném místě). Dalším, poněkud problematickým, momentem je i to, že, jak již bylo rovněž řečeno výše, tak, v souladu § 3, odst. 4, zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, v platném znění, platí, že, pokud je fyzická nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny, připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka televizního poplatku, pokud České televizi, po její písemné výzvě, neoznámí, písemným čestným prohlášením, opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30-ti dnů, ode dne doručení takové výzvy. Předmětem dotyčného čestného prohlášení by tedy mělo být, dle očekávání žalobce, především to, že určitý, žalobcem oslovený, odběratel elektřiny oznámí žalobci, že nevlastní žádný televizní přijímač, ovšem nikoliv již to, kdo je faktickým odběratelem elektřiny, v daném místě i čase, k čemuž se, vlastně, zaslání čestného prohlášení ani nevyžaduje, a proto tedy rozhodl podepsaný soud tak, jak je shora uvedeno. 11. O náhradě nákladů řízení pak rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, když žalobce neměl ve věci úspěch, a když žalovaný, který, sice, byl, v tomto sporu, úspěšným, takže by mu, podle ust. § 142, odst. 1, o. s. ř., náleželo právo na náhradu nákladů tohoto řízení, však žádné náklady tohoto řízení nepožadoval.